Památník Leoše Janáčka v malebných Hukvaldech byl jedním z našich cílů, když jsme se vraceli domů z našeho čtyřdenního pobytu v beskydské Ostravici. Auto jsme nechali na centrálním placeném parkovišti a pěšky jsme vyrazili za zajímavostmi obce. Nejprve jsme si prohlédli kostel, zašli do informačního centra v němž jsme získali neuvěřitelných 19 razítek do památníku a poté jsme se prošli krásnou podzimní oborou s daňky, kterou jsme po parkových cestách vystoupali až ke hradu.

Zde jsme strávili kocháním se výhledem z laviček u první brány asi půlhodinku a poté jsme se stejnou cestou vrátili ke vstupu do obory. V občerstvení U brány jsme si dali polévku a pak jsme již konečně zamířili uličkou lemovanou rodinnými domky až k tomu, kde žil nás slavný skladatel Leoš Janáček. Klesající asfaltová silnice nás brzy k němu dovedla a než jsme vstoupili dovnitř, domek jsme si prohlédli zvenku, přičemž jsme jej viděli v takovém stavu, ve kterém v roce 1928 umělec opustil.

Po krátké obhlídce jsme zamířili k polootevřeným dveřím za nimiž nás přivítal náš průvodce a zároveň správce domu. Sympatický muž nás vzápětí zavedl do první místnosti, kterou byla pracovna a kde nám sdělil fakta i zajímavosti o skladatelově životě a také nám přiblížil historii tohoto domu, který Janáček koupil roku 1921 a v němž prožil posledních sedm let svého života. Po poutavém vyprávění jsme si prohlédli klavír, na němž vytvářel svá díla, nad ním visící Janáčkův portrét, gauč na němž odpočíval či stůl uprostřed salónu, osvětlený pěkným lustrem.

Následně jsme se přesunuli do ložnice, vybavené pochopitelně postelí a také stolkem ve středu pokoje a druhým s fotografiemi svých blízkých. Na něm zřejmě psal své dopisy či poznámky, neboť zde nechybělo psací náčiní. Na komodě se zrcadlem jsme spatřili umývací misku a džbán na vodu, sloužící k ranní hygieně a naproti stály zelené kachlové kamna.

Jejich druhá část se pak nacházela ve vedlejší malé kuchyni, kam jsme záhy vstoupili. Staré a jednoduché vybavení se nám líbilo, ale dlouho jsme se zde nezdrželi. Zamířili jsme totiž do poslední místnosti v přízemí, do níž byla umístěna expozice díla, které vzniklo v Hukvaldech anebo s touto obcí bylo nějako spojeno.

Náš průvodce odešel do vedlejšího pokoje a nechal nás v klidu si prohlédnout vystavené věci. Našli jsme zde hromady not, obrazy, fotografie obce i samotného Janáčka a jeho rodiny a další předměty. Po pár minutách jsme se přesunuli za průvodcem do místnosti s pokladnou a zaplatili zde vstupné. Turistickou známku jsme si koupili již předtím v informačním centru, takže jsme neměli v úmyslu ji pořizovat znovu, ale měli jsme zájem o nějaké pěkné razítko do památníku, leč jaksi nebylo k dispozici.

Následně jsme si ještě chvíli povídali o Janáčkovi, Hukvaldech i jeho pobytu v Brně či Bílovicích nad Svitavou a pak jsme se s pánem rozloučili a vyšli ven na ulici. V zahradě domu jsme shlédli kamenný památník a poté jsme se vydali na zpáteční cestu k autu. Když jsme k parkovišti došli, měli jsme v úmyslu se zde najíst, ale nakonec jsme tak neučinili a odjeli domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hukvaldy_-_Pamatnik_Leose_Janacka/

Historie :

Památník Leoše Janáčka  vznikl v jeho vlastním domě, který v němž strávil poslední roky svého života v letech 1921 - 1928. Ve své poslední vůli odkázal skladatel domek s lesem, polem a zahradou obci Hukvaldy a k tomu přidal částku 20.000 Kč na údržbu. Doživotní právo na užívání měla skladatelova žena Zdenka, samostatnou světnici vyhradil sestře Josefě. Pro případ, že po smrti obou jmenovaných nebude mít o bydlení v domku nikdo z rodiny zájem, Janáček určil, že má být světnička dána k dispozici neženatému učiteli nebo neprovdané učitelce s povinností dohlížet na dům, dva hlavní pokoje měly zůstat v nezměněném stavu.

Zdenka Janáčková zpřístupnila domek veřejnosti 17. července 1933. Zpočátku býval otevřen jen při významných událostech nebo pro předem ohlášené návštěvy. V době války až do roku 1945 v něm bydlela rodina četnického strážmistra, od r. 1948 rodina učitele Petra Eliáše. Za jejich pobytu byla provedena částečná úprava vnitřních prostor. Obec pečovala o dům do r. 1959.

Na základě vzájemné dohody podepsané na podzim roku 1962 mezi Československým státem a Českým hudebním fondem došlo “v zájmu dokonalé péče o Památník Leoše Janáčka” k převodu majetku do vlastnictví nestátní organizace Český hudební fond v Praze, který nechal provést základní opravy a za spolupráce brněnských janáčkovských odborníků instaloval v horním pokoji expozici, dokumentující Janáčkův vztah k rodnému kraji.

Smlouvou ze dne 5. 10. 1994 darovala Nadace Český hudební fond hukvaldský Památník Nadaci Leoše Janáčka, která po vyřešení vlastnického sporu přistoupila ke generální opravě celého objektu. Při opravě se snažila co nejvíce přiblížit základní vzhled domku stavu, v jakém jej v r. 1928 Leoš Janáček opustil. Po generální opravě, která probíhala od podzimu 1999, byl památník slavnostně znovuotevřen v předvečer nedožitých 146. narozenin skladatele v červenci 2000. Jeho generální oprava se uskutečnila za výhradního přispění Nadace Leoše Janáčka a veřejnosti byl celý rekonstruovaný objekt předán i s novou naučnou expozicí, která mapuje Janáčkův vztah k rodným Hukvaldům a dokumentuje sepětí genia loci se skladatelovým dílem.

Historie čerpána z webu

https://www.ic-hukvaldy.cz/tipy-na-vylety/item/8-pamatnik-leose-janacka

Památník Leoše Janáčka v Hukvaldech je držitelem turistické známky č.2115.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pamatnik-leose-janacka-hukvaldy-c2115