Valašské Meziříčí - muzeum moravské gobelínové manufaktury
V roce 1898 jistý Rudolf Schlattauer začal s tvorbou gobelínů v obci Zašová nedaleko Valašského Meziříčí, kam se výroba přesunula roku 1909. Ovšem až o dvacet let později se koberce přestěhovaly na současné místo. V období první republiky gobelínové a kobercové dílny spolupracovaly s předními architekty i výtvarníky a tak práce ze zdejší gobelínky ozdobily Jurkovičovu vilu v Brně či reprezentativní interiér celosvětové výstavy v Paříži. Až do druhé světové války vzrůstala obliba drobných gobelínků s přírodními či pohádkovými motivy určených pro běžné domácí interiéry. V roce 1950 se zde začaly restaurovat historické tapiserie a dílny se staly součástí národního podniku Textilní tvorba. V následujícím období komunismu se v dílnách zhotovovaly zakázky pro státní podniky, obřadní síně nebo se vyráběly opony divadel a kin. Po roce 1990 nastal útlum výroby a nevědělo se, co bude dál.
Muzeum gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí jsme si zvolili jako první cíl v rámci našeho jarního výletu, který jsme strávili převážně v Rožnově pod Radhoštěm. Po příjezdu do města nám chvíli trvalo, než jsme budovu muzea bez navigace našli, nicméně po chvilce bloudění se nám povedlo náš cíl najít. V blízké ulici jsme zaparkovali naše auto a potom jsme se vydali do budovy, ve které výroba gobelínů sídlila nepřetržitě od roku 1929.
Přišli jsme ke dveřím, nad nimiž se nacházel nápis Moravská gobelínová manufaktura a stiskli jsme zvonek vedle vchodu. Po chvíli přišla paní, která od nás vybrala vstupné a řekla nám, že prohlídka je bez průvodce, nicméně nám alespoň pověděla historii o výrobě gobelínů, která ve Valašském Meziříčí začala na jiném místě roku 1909 a po dvaceti letech se přesunula do budovy, ve které jsme se nacházeli.
Zaujalo nás, že práce ze zdejší gobelínky ozdobily Jurkovičovu vilu v Brně či reprezentativní interiér celosvětové výstavy v Paříži, ale i jiné místa v naší republice. Když jsme si historii gobelínové vyslechli, paní nám řekla, že jsme vstoupili do kobercové dílny. Bohužel zde zrovna nikdo nepracoval a tak nám pouze sdělila, že se koberce tkají klasickou perskou technikou.
Ukázala nám postřihovací stroj od firmy Matyáš Witz z roku 1932 a pak jsme se dozvěděli, jak se řeže vlna na vázání koberců, jak se váže kobercový uzel a co je to patrona. Potom nám paní vysvětlila, kam všude se můžeme jít sami podívat a opustila nás. Nejprve jsme se odvážili nahlédnout do restaurátorské dílny, kde jsme se dívali, jak se restaurují gobelíny historické a byli jsme seznámeni s tím jak se tkají nové gobelíny.
Dozvěděli jsme se, jak rozpoznat vlněnou přízi od hedvábné, co je to pauza, osnova a útek. V rukách pracovnic jsme pozorovali, jak umně opravovaly starý koberec pomocí vidličky. Když jsme se dost na šikovné zaměstnankyně vynadívali, přesunuli jsme se do přípravny. V této části muzea jsme poznali, jak se připravuje materiál pro tkaní koberců a tapiserií.
Viděli jsme zde sklad barvené příze a dvě technické památky ze třicátých let, kterými byly přadenovačka a skací stroj. Dozvěděli jsme se zde, jak se připravovala vlna k barvení a tkaní a k čemu zde sloužil zvoneček. Potom jsme se šli podívat do galerie, kde jsme si prohlédli vystavená textilní díla podle předloh předních českých výtvarníků i koberce a gobelíny z počátků dvacátého století.
Zaujal nás koberec s podobiznou Arnolda Schwarzeneggera a ani nás moc nepřekvapily ceny, za které se dalo nechat si gobelín utkat. Motivů na kobercích jsme našli spoustu a některé z nich se nám opravdu hodně líbily. Následně jsme zamířili do Schlattauerovy kavárny, vybudované ve stylu doby vzniku dílen. I zde jsme si prohlédli některé výtvarné díla muzea, ale hlavně jsme si zde koupili turistickou známku.
Dostali jsme rovněž razítko do památníku a pak jsme muzeum opustili a vrátili se k autu. Následně jsme odjeli do Rožnova pod Radhoštěm na oběd, po němž jsme navštívili dřevěné městečko ve zdejším skanzenu či zříceninu hradu nad městem. O těchto památkách však již pojednávají jiné moje články, tak si je také nezapomeňte ve volné chvíli přečíst.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valasske_Mezirici_-_muzeum_moravske_gobelinove_manufaktury/
Historie :
V roce 1898 jistý Rudolf Schlattauer začal s tvorbou gobelínů v obci Zašová nedaleko Valašského Meziříčí, kam se výroba přesunula roku 1909. Ovšem až o dvacet let později se koberce přestěhovaly na současné místo. V období první republiky gobelínové a kobercové dílny spolupracovaly s předními architekty i výtvarníky a tak práce ze zdejší gobelínky ozdobily Jurkovičovu vilu v Brně či reprezentativní interiér celosvětové výstavy v Paříži.
Až do druhé světové války vzrůstala obliba drobných gobelínků s přírodními či pohádkovými motivy určených pro běžné domácí interiéry. V roce 1950 se zde začaly restaurovat historické tapiserie a dílny se staly součástí národního podniku Textilní tvorba. V následujícím období komunismu se v dílnách zhotovovaly zakázky pro státní podniky, obřadní síně nebo se vyráběly opony divadel a kin. Po roce 1990 nastal útlum výroby a nevědělo se, co bude dál.
O tři roky později byla výroba naštěstí obnovena a následně byla navázána spolupráce s předními českými výtvarníky. V následujících osmi letech vznikl rozsáhlý cyklus tapiserií Česká cesta, byly vyrobeny velké cykly koberců pro Parlament ČR a Senát ČR a také se pokračovalo v restaurování tapisérií ze státních i soukromých sbírek. V roce 2004 vznikl další velký cyklus tapiserií s názvem Sladké zboží a o rok později byla vydána kniha, do které byly vepsány všechny historické gobelíny ve státních sbírkách na Moravě.
V roce 2006 zde proběhly první letní kurzy tkaní na historických stavech pro širokou veřejnost a vznikly cykly tapiserií Slova a Tráva. Muzeum zde vzniklo v roce 2007 a o rok později zde byla otevřena Schlattauerova kavárna.
Historie čerpána z webu
Muzeum gobelínové manufaktury Valašské Meziříčí je držitelem turistické známky č.1591.
