Vysoké Mýto - muzeum českého karosářství
Muzeum českého karosářství představuje věhlasnou českou tradici výroby automobilových karoserií. Ve Vysokém Mýtě je špičkový automobilový design spojen s rodinnou firmou Carrosserie Sodomka, která se ve 30. letech proslavila výrobou elegantních karoserií pro nejrůznější světové a československé značky. Muzeum se nachází na náměstí Přemysla Otakara II, v komplexu budov, které dříve sloužily jako soud a vězení. Svoje nové působiště zde mimo muzeum nalezla také Městská galerie a Turistické informační centrum. Prohlédnete si zde proslulé Sodomkovy vozy, jako je limuzína Tatra 57B, pokrokový kabriolet Aero 50 Dynamik nebo pancéřovaný vládní speciál Škoda VOS.
V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména Choceň a okolí. Hlavním důvodem těchto výprav byl dovoz našich produktů do zdejšího velkoobchodu s mýdly. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji, o které tu opravdu nebyla nouze. Jednoho říjnového dne jsme po odevzdání mýdel odjeli do Vysokého Mýta, kde jsme se seznámili se všemi památkami a zajímavostmi tohoto krásného historického města. Po obhlídce Husova sboru a Dolního mlýna jsme naším stříbrným autem odjeli na Tyršovo náměstí, kde jsme jej nechali odpočívat až do pozdního odpoledne. Potom jsme se vydali na procházku centrem města, nabitém památkami či muzejními expozicemi, během které jsme si prohlédli náměstí Přemysla Otakara II.
Když jsme si všechny pamětihodnosti na náměstí prohlédli, začali jsme hledat vhodnou restauraci, kde bychom náležitě královsky poobědvali. Vzhledem k inverznímu říjnovému počasí ženská část výpravy vyjádřila touhu se během hodování zároveň ohřát a jejich přání bylo splněno. U kostela sv. Vavřince jsme totiž objevili penzion Tošovský, v jehož restauraci jsme si dokázali vybrat obědové menu. O pár minut později jsme si na jídle pochutnávali, přičemž nás zároveň prohřívalo teplo z krbu. Příjemnou atmosféru dokreslovala prskající polénka, živý oheň a načervenalé světlo, takže se nám ani nechtělo po zaplacení vylézt ven. Nedalo se však nic dělat, ale čekalo nás ještě několik památek a muzeí, mezi které patřilo i to s automobilovými exponáty karosáře Sodomky, nacházející se v domě na náměstí.
Jednalo se o budovu z roku 1433, která ve středověku vznikla jako nová městská radnice, což znamenalo, že ve sklepních prostorách bývaly uloženy obecní peníze, městská privilegia, korouhev, pečetě a zbroj. V jádře šlo pozdně gotickou budovu, která několikrát vyhořela. V 18. století byla upravena barokně a v 19. století klasicistně, kdy dostala svou dnešní podobu včetně věžičky s hodinami. Roku 1849 se budova stala sídlem okresního soudu a pro jeho potřeby byla postavena v zadní části parcely věznice. Zanedlouho jsme k této budově s rakouskou orlicí na průčelí dorazili a vstoupili dovnitř. Následně jsme vkročili do prostor turistického informačního centra, kde jsme získali neuvěřitelných sedm razítek do památníku, ale hlavně jsme si zde koupili vstupenky do muzea českého karosářství.
Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom se vydali za prvním exponátem, jímž byl nádherný automobil Aero 50 z roku 1938. Červený čtyřmístný kabriolet, který podle přání jednotlivých zákazníků karosovala vysokomýtská firma Sodomka, nám okamžitě padl do oka. Zaujalo nás, že se Aero 50 v různých modifikacích stalo nejčastěji karosovaným osobním vozem zdejšího podniku, přičemž verze kabriolet před druhou světovou válku stála 44.500 korun, zatímco standardní otevřený vůz mohl zákazník koupit o 7000 korun levněji. Potom jsme si prohlédli další padesátku, ovšem uzavřený typ a dosud nerenovovaný, který se do naší země vrátil z Nizozemska, kde byl rozebrán a chátral. Překvapilo nás, že byl vyroben na zakázku pro Hanu Benešovou, manželku druhého československého prezidenta a že se po válce zúčastnil několika historických závodů.
Dalším krasavcem byl Walter 4B z jinonické automobilky, který si nechal roku 1930 karosovat prodejce těchto vozů z Turnova. Jelikož se mu však výrobek s květovaným čalouněním nepodařilo prodat, vrátil auto po roce do Vysokého Mýta a Josef Sodomka pro něj našel kupce přímo ve městě. Dozvěděli jsme se, že v Praze - Jinonicích byly vyráběny nejprve motocykly a motorové tříkolky, později i osobní a nákladní automobily, nicméně po znárodnění podniku roku 1948 se zdejší zaměstnanci věnovali hlavně vývoji leteckých motorů. Potom jsme shlédli další vůz před renovací, jímž byla Jawa Minor s poměrně slabým motorem o výkonu 19 koňských sil. Na tabulce jsme si přečetli, že si v roce 1939 automobilka Jawa objednala u Sodomky větší počet vozů k úpravě a to v různých barvách. Podle obchodních knih jich bylo 25 – 28 kusů.
Ze stejného roku pocházel automobil Praga Piccolo, na němž byl demonstrován výrobní postup. Zatímco výrobce dodal auto s kompletním podvozkem, přední maskou, kapotami a blatníky, ve Vysokém Mýtě k němu přidali dřevěnou kostru, kterou následně oplechovali. Poté se vyrobila střecha, vůz se nalakoval a do interiéru bylo vloženo čalounění. Pak už zbývalo pouze doladit detaily a vůz mohl odjet k zákazníkovi. Když jsme si prohlédli nedokončenou pragovku, opustili jsme výstavní prostory a přesunuli se do vězení. Tedy nikoliv proto, že bychom se pokusili nějaký z vozů ukrást, ale protože nás v zadní části muzea, kde bývala městská šatlava, čekaly expozice s historií karosářské firmy Sodomka, kde jsme se seznámili také s výrobními postupy a jejími produkty.
Vstoupili jsme do typické vězeňské chodby a v jednotlivých celách jsme si postupně pročítali informační panely. Nejprve jsme si na zdi prohlédli obrovský nákres automobilu a pak jsme se dozvěděli, jak to celé vlastně celé začalo. Překvapilo nás, že okolo roku 1925 továrna Sodomka málem zkrachovala, protože vyráběla kočáry, o které postupně přestával být zájem a své vykonala také poválečná krize. V květnu téhož roku se vrátil z praxe u firmy Laurin & Klement Sodomkův syn Josef, jehož automobily nadchly a časem se mu podařilo přesvědčit svého otce, aby ve své továrně začal vyrábět také karoserie pro osobní vozy. Na podzim roku 1925 byla u Sodomky zhotovena první karoserie na osobní automobil, a to na podvozku Praga Mignon pro vysokomýtského podnikatele Jana Šplíchala.
Zpočátku byla stavba karoserií pro automobily technologicky podobná výrobě kočárů, ale po roce 1927 došlo ke změně výrobních postupů. Základem kostry se stala výdřeva složená z prvků, které se spojovaly kovovými úhelníky. Mezi jednotlivými prvky se používaly výplně z plsti, což pomáhalo celkovému odhlučnění. Karoserie se potahovala umělou kůží, která se před připevněním nahřála, aby poté lépe přilnula na kostru. Od roku 1926 byla výroba zdokonalena a firma začala vyrábět také nákladní a užitkové karoserie, vše podle individuálních zakázek a s velmi krátkou dodací lhůtou. V únoru 1927 firma obdržela první zakázku na limuzínu a od té doby se luxusní automobily staly důležitou součástí výrobního programu. První kabriolet zhotovila firma Josefa Sodomky v roce 1929.
Pak jsme se přesunuli do prvního patra, kde jsme v dalších celách objevovali historii vysokomýtského podniku. Dozvěděli jsme se, že firmu založil Josef Sodomka na konci 19. století a v dílně se třemi zaměstnanci opravoval vozy a kočáry. Později přešli k jejich výrobě, přičemž vše bylo ze dřeva, doplněné o kovové detaily. Zásadní změnu ve výrobě přineslo v roce 1905 zakoupení parního stroje, který obsluhoval sám pan továrník a řemeslná dílna se tak změnila v továrnu. Původně se všechny výrobky zhotovovaly ručně, ale v roce 1910 majitel zakoupil dřevěný kombinovaný stroj, který velice usnadnil dělníkům práci. Největší rozkvět Sodomkovy firmy představovalo období mezi lety 1906 až 1913, kdy pracovalo v závodě až 14 zaměstnanců. Za války tvořily velkou část produkce zejména potahové vozy pro vojenské účely.
Jak to bylo s přeměnou výroby kočárů na automobily už jsme věděli. Počátkem třicátých let 20. století se zásadně změnil tvar karoserií osobních automobilů. Převažoval aerodynamický charakter s oblými tvary, s protaženými předními blatníky a skloněnou maskou chladiče. Rok 1928 přinesl další mezník. Sodomka vyrobil první autobus na podvozku Škoda 125 s kapacitou 14 míst k sezení. Do roku 1933 bylo zhotoveno asi 35 autobusů na podvozcích domácích automobilek Škoda, Tatra a Walter. Zájem o výrobu autobusů výrazně stoupl až po roce 1937, zejména díky zakázkám z výběrových řízení Ministerstva železnic v Praze. Automobily Josefa Sodomky se pravidelně účastnily soutěží elegance, kde dosáhly mnoha ocenění, a to jak v Československu, tak i za hranicemi. Nejúspěšnější byl rok 1935 s osmi velkými cenami získanými na českém území.
Zaujalo nás, že mezi odběratele patřil například herec Jan Werich, podnikatel Jan Antonín Baťa, hrabě Adolf Schwarzenberg či manželka československého prezidenta Hana Benešová. Škála karosovaných podvozků byla obdivuhodná: Aero, Bugatti, Ford, Chevrolet, Jawa, La Salle, Lancia, Praga, Renault, Rolls-Royce, Studebaker, Škoda, Tatra, Walter a mnohé další. Během druhé světové války tvořily velkou část produkce autobusy a různé speciální karoserie například pro pojízdné dílny nebo sanitní a chirurgické vozy. V roce 1939 bylo vyrobeno několik městských autobusů Praga NDO, série autobusů na podvozku MAN či luxusní autokary na podvozcích Škoda 606 a Tatra 24/58. Zajímavá byla také produkce velitelských automobilů Škoda 903, výroba různých přívěsných obytných vozů, kanceláří nebo ordinací a sanitek.
V prosinci 1944 se změnil název podniku a až do znárodnění v roce 1948 se firma jmenovala J. Sodomka, továrna karoserií ve Vysokém Mýtě. Brzy po skončení válečného konfliktu začal Sodomka spřádat velké plány a chtěl postavit vlastní automobilku, nicméně k tomu nedošlo a dál upravoval vozy jiných značek. Nosným programem podniku se ovšem stala produkce autobusů, autobusových vleků a užitkových karoserií. Kromě sériové výroby autobusů Praga NDO, Škoda 256 B, Škoda 606 DN či Škoda 706 RO byl také v roce 1947 postaven prototyp luxusního autokaru. A pak přišel rok 1948, továrna byla znárodněna a začleněna do nově zřízeného podniku Karosa. V místnostech jsme si kromě pročítání historie prohlíželi modely některých autíček a autobusů, které se ve Vysokém Mýtě vyráběly i nadále pod značkou IVECO.
Po historickém okénku jsme se začali věnovat obhlídce kočárů, jimiž Sodomka odstartoval svou kariéru. Prvou z nich byla bryčka z roku 1914, v níž jezdil Václav Honsa z Běstovic, následoval kočár Mylord, vyrobený roku 1900 z jasanového dřeva v továrně ve Vrchlabí. Tyto lehké polootevřené kočáry se sklápěcí střechou a pevným kozlíkem patřily v 19. století k nejrozšířenějším. Používala je nejen šlechta, ale i movitější měšťané či zámožní sedláci. Běžně se v nich jezdilo ještě ve dvacátých letech 20. století, teprve po válce je postupně vytlačily automobily. Zaujalo nás, že kočí měl pod kozlíkem úložný prostor, v němž nesměl chybět klíč na utahování mosazných matic na kolech a v jiné přihrádce pak sebou vozil koženou přikrývku zvanou tabliér, kterou se chránil v případě nepříznivého počasí.
Pak jsme si prohlédli panské kočárové saně s dvojicí dračích hlav, které kočí řídil ze sedačky uprostřed, což nebylo běžné. Po stranách kozlíku jsme našli monogramy majitele J.V. a na zádi korby jsme shlédli malby se zimní tématikou. Líbily se nám také kulaté lampy v kovových držácích, do nichž se vkládaly hořící svíčky, aby byly saně osvětleny. Následně jsme se věnovali kočáru typu Landauer z počátku 20. století, který patřil k luxusnějším povozům a firmě Sodomka přinesl úspěch. Bylo to docela zajímavé, neboť tento dražší a na výrobu pracnější kočár si nemohl dovolit každý, spíše se v něm vozila šlechta, bohatí měšťané či movití sedláci. Náročnější výroba těchto kočárů však měla patrně pozitivní vliv na pozdější úspěšnou karosářskou kariéru vysokomýtské firmy, která se zavčas přeorientovala na automobilový průmysl.
Na závěr jsme si nechali krásnou Tatru 57 B z roku 1947, která se sice v Kopřivnici sériově vyráběla, ovšem karosárna ve Vysokém Mýtě stvořila jediný exemplář, který stál přímo před námi. S Josefem Sodomkou měl tento vůz ještě jednu spojitost, neboť v roce 1955 se vdávala jeho dcera a bývalý majitel úspěšné firmy vlastnil pouze Velorex. A tak si Tatru půjčil od svého bývalého zaměstnance, aby dceru odvezl k oltáři důstojným způsobem. Smutné. Více jsme toho v muzeu vidět nemohli, takže jsme sešli dolů do přízemí a vyšli ven na náměstí. Další naše kroky vedly do regionálního muzea, ale o tom pojednává jiný příspěvek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden říjnový den věnovali památkám Vysokého Mýta.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vysoke-myto-muzeum-ceskeho-karosarstvi
Historie :
Muzeum českého karosářství představuje věhlasnou českou tradici výroby automobilových karoserií. Ve Vysokém Mýtě je špičkový automobilový design spojen s rodinnou firmou Carrosserie Sodomka, která se ve 30. letech proslavila výrobou elegantních karoserií pro nejrůznější světové a československé značky. Muzeum se nachází na náměstí Přemysla Otakara II, v komplexu budov, které dříve sloužily jako soud a vězení. Svoje nové působiště zde mimo muzeum nalezla také Městská galerie a Turistické informační centrum. Prohlédnete si zde proslulé Sodomkovy vozy, jako je limuzína Tatra 57B, pokrokový kabriolet Aero 50 Dynamik nebo pancéřovaný vládní speciál Škoda VOS. Jakým procesem musely automobily projít, než spatřily světlo světa, vám představí neméně zajímavá interaktivní část expozice. Česká firma J. Sodomka Vysoké Mýto vyráběla již od roku 1895 kočáry. V roce 1925 byla pod vedením Josefa Sodomky mladšího, syna zakladatele firmy, zahájena výroba prvních zakázkových karosérií pro vozy Praga a Laurin&Klement. Po roce se 1932 se Sodomka stává uznávanou karosárnou a její karosérie získávají řadu cen na soutěžích elegance. Dodává malosériové karosérie pro vozy Aero 30 a 50, Praga Piccolo, Walter Junior a staví zakázkové karosérie na podvozky českých i zahraničních automobilek. Několik karosérií vzniklo ještě po druhé světové válce, malosériově byla vyráběna Škoda VOS. Poslední karosérií pro osobní vůz byl prototyp Škoda 450 z roku 1956. V roce 1948 byl podnik znárodněn a pod novým názvem Karosa Vysoké Mýto se specializoval na výrobu karosérií pro autobusy.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Město Vysoké Mýto je držitelem turistické známky č.741.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vysoke-myto-c741
