Horní Smržov jsme navštívili v rámci čtyřdenního pobytu v městečku Letovice, během něhož jsme byli ubytování v místním penzionu. Hlavním důvodem naší návštěvy této vesnice byl místní skanzen, jehož prohlídku jsme měli předem domluvenou na 13 hodin a jelikož jsme do Horního Smržova přijeli s dostatečným předstihem, rozhodli jsme se ještě podívat do vedlejší vsi s podivným názvem Roubanina. Po prohlídce malebného kostela sv. Ondřeje jsme se do Horního Smržova vrátili a naše stříbrné auto zaparkovali naproti skanzenu.

Stále jsme měli ještě půl hodiny čas a tak jsme si zatím zvenku prohlédli budovy venkovského muzea, které vzniklo rekonstrukcí objektu bývalé zemědělské stavby v letech 2005 - 2006. Krásná roubená chalupa s vedle stojící stodolou se nám jako milovníkům starých časů pochopitelně líbila a tak jsme se u ní nezapomněli také vyfotit. Okolo půl jedné se přihrnula skupina důchodců, kteří zde měli po túře domluvené občerstvení a krátce po nich přijel i starosta obce, s nímž jsme měli prohlídku domluvenou.

Než jsme se k němu však dostali, museli jsme počkat, než postarší návštěvníky obsloužil, což trvalo asi patnáct minut. Teprve potom nám odemknul dvě světnice a stodolu, ve kterých byla expozice venkovského bydlení umístěna. Starosta se pak vrátil ke svým ovečkám a tak jsme vzápětí sami vstoupili do první místnosti, kde nás na první pohled uchvátily pěkná kachlové kamna v modré barvě. K nim patřily různé pekáče, nádobí a náčiní, s nimiž hospodyňky vařily v období první poloviny dvacátého století.

Nezapomněli jsme si pomyslně vyzkoušet litinové umyvadélko a další mycí nádoby. V rohu jsme si pečlivě prohlédli díže, džbery a hlavně klasický bílý kredenc s váhami, mlýnky na maso, formami a dalšími drobnými předměty, jež patřily v té době do běžné venkovské kuchyně. Ve stejné barvě jako měl kredenc jsme naproti našli stůl s krajáčem, u něhož stály dvě židle a dřevěná lavice. Měli jsme nutkání se k němu posadit a dát si nějakou dobrotu, ale museli jsme si nechat zajít chuť, neboť jídlo bylo servírováno v jiné místnosti a někomu jinému.

Místo posezení u stolu jsme vstoupili do sousední druhé místnosti a naproti dveřím jsme spatřili malý stolek s radiopřijímačem, který mívaly doma naše babičky. Další informace pak nabízely knihy vedle rádia, do kterých jsme ze zvědavosti nahlédli. Pak jsme svou pozornost obrátili do pravého rohu, v němž stála manželská postel s dětskou kolébkou a velkou skříní. Potvrdilo se nám tak, že členové rodiny tehdy spali všichni dohromady v jedné místnosti, takže si příliš soukromí nikdo z nich neužil, což v té době bylo ale normální.

Na druhé straně místnosti jsme našli model staré vesnice s mnoha roubenými či zděnými domy, krásným vodním mlýnem, gotickým kostelem a přilehlým hřbitůvkem, statky s jejich obyvateli i zvířaty či s dřevěnou zvoničkou. Velmi podrobně jsme si prohlíželi jednotlivé prvky modelu, který nás opravdu hodně zaujal a velmi se nám líbil. Strávili jsme zde několik minut a teprve když jsme se dostatečně vynadívali, vrátili jsme se na chodbu a zamířili do stodoly.

V přízemí jsme našli převážně zemědělské stroje a nástroje či selskou bryčku s chomouty bez koně. Postupně jsme zde shlédli různé pluhy, mlátičky, válce, žebřiňák a secí stroje. Zaujal nás koutek ševcovské dílny s kopyty a dalšími potřebami a vedle staré pračky či lázeňské válce a litinová kamna. Následně jsme vystoupali do prvního patra stodoly, kde se nacházelo obrovské množství drobných nástrojů a potřeb řemeslníků i obyčejných obyvatel vsi.

Viděli jsme zde třeba ostřič kos, se kterým jsme si lámali hlavu jak vůbec fungoval, dláta řezbářů, staré pračky, mandly a valchy, mlýnky, sudy, sáňky, lisy, síta, ševcovské verpánky, staré dřeváky i holínky, několik šicích strojů různých značek, trakaře, vozíky s loukoťovými koly, vláčecí brány, orací pluhy, starý trezor, model středověkého hradu, džber s košťaty a mnoho dalších předmětů, které jsme ani třeba neznali. Byla totiž velká škoda, že u jednotlivých exponátů chyběly alespoň základní popisky, takže jsme často hádali, k čemu vlastně ty věci sloužily.

Když jsme si první patro prošli, vrátili jsme se dolů a zašli za starostou, který stále obsluhoval s dvojicí pomocnic důchodce. U baru jsme zaplatili vstupné, získali razítko do památníku a také jsme si koupili turistickou známku. Pak se nás představitel obce zeptal, jestli se nám zde líbilo a zda nás něco nezajímá. Přikývli jsme a zavedli jej do první místnosti v přízemí k jednomu exponátu na zemi, o němž jsme se jen domnívali, k čemu se používal. Naše domněnka byla správná, neboť se jednalo o vypeckovávač třešní.

Starosta nám pečlivě vysvětlil, jak onen záhadný přístroj fungoval a pak jsme si s ním ještě chvíli povídali. Následně jsme poděkovali za umožnění mimořádné prohlídky a rozloučili se. Pak jsme se již vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli do sousední obce Deštná, kde jsme si prohlédli kostel. O něm se více dozvíte v mém dalším příspěvku, tak si jej nezapomeňte rovněž někdy přečíst. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v Horním Smržově viděli samé staré věci. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Horni_Smrzov_-_skanzen_a_muzeum_bydleni/

Historie :

Muzeum vzniklo rekonstrukcí objektu bývalé zemědělské stavby v letech 2005 - 2006. Součástí muzea jsou výstavní plochy a prostory pro ubytování turistů. Cílem bylo vytvoření expozice zachycující život lidí na venkově v období první poloviny minulého století. Vystaveny jsou především zemědělské stroje a nářadí, ale i ukázka bydlení na venkově včetně vybavení domácnosti. V letech 2008 - 2009 byly rekonstruovány a zpřístupněny další objekty lidové architektury: roubená stodola, kamenný klenutý sklep a dřevěný včelín z  roku 1924 v severní části obce.

Historie čerpána z webu

http://www.hornismrzov.cz

Skanzen Horní Smržov je držitelem turistické známky č.1496.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/horni-smrzov-skanzen-c1496