Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. I my jsme několik z nich již poznali během cest do zdejšího kraje a jeden z výletů jsme věnovali památkám v Koryčanech na úpatí Chřibů. Když jsme si město poctivě prošli, nastartovali jsme znovu náš francouzský povoz a vzápětí jsme popoháněli koně pod kapotou, aby zvládli stoupání na horský hřeben. Po několika minutách a ujetých kilometrech jsme konečně dorazili na rozcestí U křížku, nacházející se přímo u silnice, kde jsme na poměrně širokém plácku autíčko zaparkovali.

Poté jsme se vydali ke hradu Cimburk, který jsme si sami prošli a následně jsme pokračovali dál. Po široké lesní cestě a zelené turistické značce jsme kráčeli pořád vzhůru, což nelibě nesla naše dcera, která bez problémů atakovala poslední místo na chvostu naší družiny. Po přibližně 700 metrech jsme konečně dorazili ke studánce U mísy, která své jméno získala díky kamennému sběrači vody, vytesanému do tvaru mísy v roce 1932. Zdroj vody tehdy upravil koryčanský občan Josef Chvála a tak se před námi nacházela kamenná zídka, ze které trubkou vytékala mohutným proudem voda, padající do kruhové mísy. Životodárná tekutina dále tekla širokým kamenným korytem pryč směrem k hradu Cimburk. Místo se nám velmi líbilo a jelikož jsme věděli, kvalita vody byla vždy průběžně kontrolována, rádi jsme ji ochutnali.

Byla opravdu lahodná a velmi nás osvěžila, stejně jako před staletím obyvatelstvo zmíněného hradu, pro něž představovala zdroj vody. Poté jsme si z vlastnoručně vytištěných papírů přečetli zajímavou pověst o cimburském panu Ctiborovi, který se vydal s družinou na lov velkého jelena. Za pomoci loveckých psů všichni slídili ve svazích Ocásku, pročesávali houštiny, ale nikde nic. Až v pozdějších odpoledních hodinách se na ně konečně usmálo štěstí a v následné divoké štvanici Ctibor jelena skoro dostihl, ten ale nějak klopýtl a chvíli zůstal bez pohybu ležet. Muž seskočil z koně a přiblížil se k jelenovi na několik kroků, aby byla jeho rána z kuše jistá. Vtom se jelen postavil na nohy a klidně odešel do blízké houštiny. Muži, doprovázející šlechtice se divili, proč pán nevystřelil a ten odvětil, že jelenovi daroval život.

Na místě, kde jelen odpočíval, totiž prýštil pramen křišťálové vody, která tu nikdy nebyla a kterou na hradě potřebovali. Ctibor poklekl u pramene, rozhrnul staré suché listí, vodu okusil a omyl si jí unavený obličej. Hned druhý den ráno se vydala k místu na rozkaz pána skupina poddaných, aby pramen důkladně vyčistila a upravila z něj pevnou studánku. Podle tradice prý i v nejparnějším létě dávala až dvanáct věder vody k pití a užitku. Po přečtení pěkné pověsti jsme se na informační tabuli vedle rozcestníku seznámili s vodními poměry pohoří Chřibů a vzápětí jsme se přesunuli do přístřešku, kde jsme chvíli poseděli a krátce se občerstvili. Po několika minutách jsme se zvedli a pokračovali k pěknému skalnímu útvaru Kazatelna a pak ještě dál. Co jsme zde viděli si můžete přečíst v sekci Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte příběh s názvem Jak jsme na hradě Cimburk potkali pohádkové bytosti.

 Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Korycany_-_studanka_U_misy/

Historie :

Studánka U mísy se nachází pouze asi 0,5 km východně od skalního útvaru Kozel a hradu Cimburk. Ke svému jménu došla díky kamennému sběrači vody, vytesanému do tvaru mísy v roce 1932, kdy místo upravil koryčanský občan Josef Chvála. Studánka se dříve jmenovala jinak a to Mísa, Paní mísa a ještě předtím Metodějova studýnka. Poslední rekonstrukcí prošla před více než dvaceti lety a změnila svou původní nenápadnou podobu. Voda ze studánky je často vyhledávána a osvěžují se jí četní turisté. Proto je její kvalita průběžně kontrolována a většinou splňuje přísná měřítka, která jsou u pitných vod vyžadována.

Pověst :

K původu studánky se váže lidová pověst. Vypráví o cimburském panu Ctiborovi, jenž se s druhy vydal na lov velkého jelena, o němž už mezi sloužícími tolik slyšel. Za pomoci loveckých psů všichni slídili ve svazích Ocásku, pročesávali houštiny, ale nikde nic. Až v pozdějších odpoledních hodinách se na ně konečně usmálo štěstí. Mezi několika paroháči výrazně dominoval onen vyvolený kousek. V divoké štvanici Ctibor jelena skoro dostihl, ten ale nějak klopýtl a chvíli zůstal bez pohybu ležet. Muž seskočil z koně a přiblížil se k jelenovi na několik kroků, aby byla jeho rána z kuše jistá. Vtom se jelen postavil na nohy a klidně odešel do blízké houštiny. „Proč jsi nevystřelil, pane," volali na Ctibora lovci, „vždyť byl už tvůj!" „Nemohl jsem, daroval jsem mu život," odvětil. „Pojďte sem, rychle! Na místě, kde jelen odpočíval, prýští pramen křišťálové vody, jež tu nikdy nebyla a kterou na hradě tolik potřebujeme." Ctibor poklekl u pramene, rozhrnul staré suché listí, vodu okusil a omyl si jí unavený obličej. Hned druhý den ráno se vydala k místu na rozkaz pána skupina poddaných, aby pramen důkladně vyčistila a upravila z něj pevnou studánku. Podle tradice prý i v nejparnějším létě dávala až dvanáct věder vody k pití a užitku.

Historie čerpána z webu

http://www.estudanky.eu/1956-studanka-u-misy

Studánka U mísy nemá turistickou známku.