Obec Kozlov, rozkládající se na okraji vojenského újezdu Libavá, jsme navštívili z velmi prozaického důvodu. V určitém životním období jsme se totiž jezdili dívat na vesnické rodinné domky, protože jsme si chtěli nějaký koupit a trávit v něm čas chalupařením. Jeden z adeptů na koupi se nacházel ve vsi Lipná nedaleko Potštátu a protože jsme vždy rádi spojovali příjemné s užitečným, cestou jsme se zastavili na několika turisticky atraktivních místech. Ve zmíněném Kozlově naši pozornost nejprve upoutal kostel sv. Josefa a když jsme si ho prohlédli, popojeli jsme pár stovek metrů na malé parkoviště u lesa, z něhož jsme vyrazili k prameni řeky Odry. K rodišti významné evropské řeky nás vedla silnice, po které však žádná auta nejezdila, protože jim v tom bránila červenobílá závora.

Překážka v klasických barvách zde nebyla náhodou, jelikož se za ní rozkládalo území vojenského újezdu Libavá, o čemž svědčilo také několik výstražných tabulek. V té chvíli jsme se měli správně otočit a vrátit se k autu, neboť v kalendáři právě vládla středa a pramen Odry byl z důvodů možného armádního výcviku přístupný pouze o víkendech, nicméně jsme se rozhodli to risknout. Prvních 600 metrů nás po levé straně silnice doprovázela mýtina s kopcem nazvaným Přemkovo zákoutí a po zbytek cesty jsme již kráčeli pod příkrovem dřevěných bohatýrů. Závěrečný úsek pak vedl lesní cestou, na kterou nás nasměrovala další závora a tak jsme museli silnici opustit a dál pokračovat po klasické lesní pěšině, na níž jsme potkali obrázek s postavou bohyně lovu Diany.

Následně jsme již došli ke krytému přístřešku s odpočinkovými lavičkami, jejichž nabídku jsme odmítli a zamířili jsme rovnou k pár metrů vzdálenému prameni Odry, který byl rovněž chráněn střechou. Vlezli jsme dovnitř a k našemu překvapení jsme žádnou studánku či vývěr vody neobjevili. Pouze v podlaze pod mříží proudila životodárná tekutina a tak jsme byli trochu zklamáni,. Netušili jsme totiž, že o pár desítek metrů dál existuje skutečný pramen Odry, protože v době naší návštěvy ještě neexistovala naučná stezka, který by nám tento fakt prozradila. Alespoň jsme měli důvod se sem o několik let později vrátit. Zatímco vodu jsme v přístřešku neobjevili, nemohli jsme přehlédnout mapu Oderských vrchů, nad kterou se skvěla tabulka s německým názvem pramene, který měl snad připomínat původní obyvatelstvo zdejšího kraje.

Na protější stěně přístřešku jsme spatřili druhou ceduli, na níž jsme si přečetli pár historických informací o tomto místě a řece. Co nám neprozradila chytrá cedule, to jsme zjistili z vlastních vytištěných papírů, které jsme si z domu přivezli sebou. Dozvěděli jsme se, že řeka Odra byla lidmi využívána již dávno a v 9. století dokonce dělila slovanský národ na ten, co žil za řekou a na obyvatele Čech. Kde však řeka pramenila, to přesně nikdo nevěděl, jelikož zemi Moravanů pokrýval hustý horský prales, kterým se až roku 1716 prodral spálovského panství, spisovatel a rada olomouckého biskupa Karel Ferdinand Schertz. Byl prvním člověkem, který pramen Odry hledal a o svých poznatcích vydal útlou publikaci. Dále jsme se dočetli, že se sem roku 1923 vydali dva obchodníci. Jeden byl z polské Vratislavi a doprovázel bohatého obchodníka z Frankfurtu nad Odrou.

Ten chtěl pramen vidět na vlastní oči, protože díky řece už 18 let provozoval dobré obchody a snad jí touto návštěvou chtěl za své bohatství poděkovat přímo u zdroje. Jestli to tak bylo, to jsme nezjistili, každopádně onen obchodník s vědomím majitele panství hraběte Podstatského z Veselíčka nechal vysekat lískové křoví a vyzdít na místě malou studánku, krytou pěknou besídkou na šesti silných dřevěných sloupech. Dřevěný přístřešek však časem zchátral a tak byla na jeho místě roku 1855 postavena zděná kaplička, kterou však během velké vichřice v roce 1910 zničily spadené stromy. V té době se už vědělo, že skutečný pramen Odry vyvěrá asi 80 metrů dál na pozemcích olomoucké kapituly, která zde nechala také vybudovat studánku a nad ní zasadit dubový čtyřhranný sloup se stříškou a obrazem Panny Marie.

Voda z tohoto pramene stékala do zděné studánky starého zdroje, doku před II. světovou válkou zcela nevyschnul. Šestiboká besídka, pod kterou jsme právě stáli, byla v meziválečných letech svědkem rozvoje turistiky v této oblasti. Po druhé světové válce však lidé měli jiné starosti a poté byl prostor kolem pramene zcela uzavřen. Naštěstí se na pramen Odry nezapomnělo a už v osmdesátých letech zde Vojenské lesy a statky šestiboký altán nad pramenem opět obnovili a po sametové revoluci v roce 1989 sem mohli lidé opět začít chodit. Když jsme dočetli poslední řádky, vrátili jsme se stejnou cestou zpátky k autu, jímž jsme odjeli do obce Boškov, kde jsme si prohlédli kostel sv. Maří Magdaleny. Jak naše putování pokračovalo, to vám prozradí cestopis v sekci Velké povídání o výletech a článek Jak jsme v okolí Potštátu navštívili pár kostelů a pramen Odry.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kozlov-pramen-odry​

Historie :

Odra je bezesporu jednou z nejvýznamnějších evropských řek. Nejenže je páteřní řekou Slezska, ale stará se o odvodnění značné části střední a severní kontinentální Evropy. Její pramen se nachází jen pár desítek metrů od vrcholu nejvyšší hory Oderských vrchů, kterým je Fidlův kopec u obce Kozlov. Řeka Odra v České republice měří 112 km, ale celkově je 854 km dlouhá. Odvádí vodu z 118 861 kilometrů čtverečních středoevropské krajiny. Už pár kilometrů po opuštění území České republiky je řeka Odra splavná a její tok po celé délce brázdí nákladní lodě. V minulosti byla právě říční doprava zdrojem bohatství pro města na jejím toku. Její konec najdeme u přístavu Štětín v Polsku, na břehu Baltského moře. Pramen Odry ležel a vlastně dodnes leží ve Vojenském prostoru Libavá, takže byl před rokem 1989 pro běžné obyvatelstvo prakticky nedosažitelný, nicméně již o rok později byla vytyčena turistická trasa z Kozlova. Dodnes však vstup k prameni přehrazuje závora a upozornění, že sem můžete vstoupit pouze o víkendech a státních svátcích. Pokud se ovšem k prameni dostanete, objevíte potůček v nadmořské výšce 632 metrů, který má na svém konci více než kilometr na šíř a připomíná spíše jezero než řeku. Na prameni Odry je také zajímavé, že vyvěrá jen pár desítek metrů pod samotným rozvodím a o dalších pár desítek metrů dále k jihu pak spatřuje světlo světa potok Olešnice, který ale odvádí vody z této oblasti do povodí Moravy a tedy do tisíce kilometrů vzdáleného Černého moře.

V lidských dějinách se Odra objevuje již dávno. Samotné jméno Odra je prokazatelně předslovanského původu. I latinské pojmenování Viadura či Viadrus se objevuje již mnohem dříve, než jej zachytávají české písemné prameny. Už v roce 892 se ve Fuldských letopisech zmiňuje kronikář o tom, jak kníže Svatopluk poslal poselstvo lodí po Odře. Ještě starší záznam z počátku 9. století uvádí, že se dávní Slované dělili na žijící v Čechách a na Odře. Samotný pramen Odry byl ještě tajemnější. Adam Brémský ve svých Dějinách arcibiskupů hamburské církve ve 2. pol. 11. století píše, že Odra pramení kdesi v zemi Moravanů, kde býval odpradávna hustý horský prales. Roku 1716 se jím prodral majitel spálovského panství, spisovatel a rada olomouckého biskupa Karel Ferdinand Schertz. Byl prvním, kdo se zabýval hledáním pramene Odry a o svých poznatcích vydal útlou publikaci. Mnohem zásadnější návštěvou však byla ta, která je zapsána v kronice města Odry z roku 1830. Podle ní se k prameni vydali roku 1823 dva obchodníci. Jeden byl z Frankfurtu nad Odrou a druhým, který prvního doprovázel, z Vratislavi. Obchodník z Frankfurtu byl velice zvědav a chtěl vidět pramen řeky Odry, na jejímž toku už 18 let provozoval dobré obchody a stal se tak jedním z nejbohatších obchodníků. „Protože místo a les, v němž Odra pramení, patří hraběti Podstatskému z Veselíčka, k němuž jmenovaní obchodníci přišli, dal onen obchodník s vědomím majitele vysekat lískové křoví a vyzdít na místě malou studánku, čtyři střevíce hlubokou studánku, v níž pramen vyvěrá. Nad touto studní dal pak vystavět pěknou besídku na šesti silných dřevěných sloupech, aby budoucím zanechala trvalou památku,“ praví kronika.

Dřevěný přístřešek, vystavěný nad pramenem cizím obchodníkem, však časem zchátral a tak byla na jeho místě roku 1855 postavena zděná kaplička, jejíž stavbu financoval sám hrabě Podstatský - Lichtenstein. Při velké vichřici byla roku 1910 padajícími stromy rozbořena. Zajímavé je, že po docela dlouhé období byly prameny Odry vlastně dva. Kromě toho současného tvrdili majitelé sousedního panství, olomoucké kapituly, že skutečný pramen Odry je ten, který vyvěral na jejich pozemcích cca 80 metrů od současného pramene. Nechali zde studánku upravit a nad ní zasadit dubový čtyřhranný sloup se stříškou, s obrazem Panny Marie. Voda z tohoto pramene stékala do zděné studánky u prvního zdroje. Příroda však spor vyřešila sama. Pramen ještě před II. světovou válkou zcela vyschnul. Šestiboká besídka nad současným pramenem byla v meziválečných letech svědkem rozvoje turistiky v této oblasti. To platilo až do II. světové války, kdy lidé nejprve měli jiné starosti a poté byl prostor kolem pramene zcela uzavřen. Naštěstí se na pramen Odry nezapomnělo a už v osmdesátých letech zde Vojenské lesy a statky šestiboký altán nad pramenem opět obnovili. Po otevření naučné stezky a vojenského prostoru se sem tedy turisté opět dostanou, přičemž leckdy přijedou i ze zahraničí.

Historie čerpána z webu

https://ostrava.rozhlas.cz/

Obec Kozlov nemá turistickou známku.