Horký letní den na konci srpna byl jako stvořený pro polehávání u vody, kdy příroda neotužilým lidem nabídla jednu z posledních možností ke koupání v přírodě za příjemné teploty vzduchu i vody. Neodolatelnou nabídku jsme využili i my, ovšem tak trochu jiným způsobem, než by se mohlo zdát. Jednodenní výlet jsme opravdu takřka celý strávili u přehrady Slezská Harta, jenže jsme nelenošili na pláži, ale navštívili několik zajímavosti v jejím okolí. Vše začalo zastávkou v Moravském Berouně, kde jsme se v místní části Ondrášov zastavili u velmi známého minerálního pramene, který lidé znali již ve 13. století. Naše stříbrné auto jsme odložili na malém plácku nedaleko zdroje minerálky a vzápětí jsme se k němu přes silnici vydali. Záhy jsme u pramene stanuli a ihned jsme se chutnou vodou osvěžili.

Docela jsme se podivili tomu, že za načerpání minerálky tehdy nikdo nechtěl nic zaplatit, čehož zjevně využívali místní obyvatelé a ve velkém sem chodili plnit své lahve, sudy, barely a další všemožné nádoby. Vodu jsme nejen ochutnali, ale ve velkém vedru jsme se minerálkou také pokropili, ovšem za pár minut byla naše trička zase suchá. Během krátkého pobytu u vydatně tryskající vody jsme rovněž obdivovali sochařské umělecké dílo nad pramenem, které místu dodávalo jakýsi šmrnc a nezapomněli jsme ani na pořízení fotografií, potřebných pro získání bodíku do hry geocaching. Na informační tabuli jsme pak získali další údaje pro uznání kešky kategorie Earth, čímž jsme se zároveň seznámili s dlouhou historií Ondrášovky, které se ve středověku velmi dlouhou dobu říkalo šternberská kyselka.

Zastavovali se zde prakticky všichni, kteří cestovali po trase ze Šternberka do Opavy, aby uhasili žízeň, odpočinuli si a udělali něco pro své zdraví. Kyselka byla totiž už ve 14. století prohlášena za zdraví prospěšnou a všichni obyvatelé z okolí měli právo tuto léčivou a chuťově výbornou vodu bezplatně čerpat.  Nedivili jsme se tedy tomu, že si ji lidé velmi brzy oblíbili a dávali jí přednost před ostatními nápoji. Blahodárné účinky minerální vody na místní obyvatelstvo, které překypovalo zdravím, veselostí a pracovitostí, nezůstaly samozřejmě bez ohlasu, ale prvnímu chemickému rozboru byla kyselka podrobena až roku 1771 Heinrichem Johanem von Crantzem. Dále jsme se dočetli, že na přelomu 18. a 19. století tu zásluhou knížete Lichtensteina vznikly malé lázně, jejichž věhlas se brzy roznesl až do Prahy, Vídně i Krakova.

Díky tomu sem přijíždělo mnoho lázeňských hostů, kteří se léčili z různých onemocnění, hlavně pak nedostatku červených krvinek, kurdějí, křivice, onemocnění sliznice, žaludku a střev či onemocnění nervového systému. Lázně vzkvétaly až do roku 1821, kdy do pramene začala pronikat sladká voda a vinou neschopnosti správců kyselka zanikla, což nás hodně překvapilo. Nicméně o 60 let později byl pramen obnoven a následující období opět přineslo rozkvět lázní, které bohužel zanikly s odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce. Na závěr jsme si přečetli, po roce 1948 pramen přešel pod státní správu, která jej provozovala 45 let, než byla zprivatizována a prošla modernizací tak, abychom si vodu mohli vychutnat i v 21. století.

Výjimečnost Ondrášovky mezi minerálními vodami vždy spočívala ve velmi nízkém obsahu sodíku, díky čemuž nedochází k překyselení žaludku a vysokém obsahu vápníku, který příznivě ovlivňuje vývoj skeletu u dětí a má vliv při léčbě odvápňování kostí, jež může trápit starší populaci. Také proto jsme se vody ještě jednou napili a učinili jsme tak právě včas, neboť sem přijel důchodce s vozíkem a prázdnými kanystry. Potom jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli do přilehlého Moravského Berouna, v němž jsme se věnovali památkám a zajímavostem na náměstí 9. května. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento srpnový den viděli, mrkněte do sekce Velké povídání o výletech, kde na vás čeká velmi obsáhlý příspěvek Jak jsme se toulali v okolí Slezské Harty a dozvíte se víc.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/moravsky-beroun-pramen-ondrasovka​

Historie :

Pramen Ondrášovka je známý již od 13. století, kdy byl objeven Zdeslavem ze Šternberka. O několik desítek let později nechal vodu prozkoumat Stephan ze Šternberka (1330 - 1357) a na základě výsledků ji označil za zdraví prospěšnou, a všem obyvatelům v okolí udělil právo tuto léčivou a chuťově výbornou vodu bezplatně čerpat.  Lidé si ji velmi brzy oblíbili a dávali jí přednost před ostatními nápoji. Nepili ji pouze pro uhašení žízně, ale i pro své zdraví a potěchu. U pramene se často zastavovali všichni, kteří cestovali po trase ze Šternberka do Opavy. Dlouho se této vodě říkalo „šternberská kyselka“. Blahodárné účinky minerální vody na místní obyvatelstvo, které překypovalo zdravím, veselostí a pracovitostí, nezůstaly samozřejmě bez ohlasu. Prvnímu chemickému rozboru byla kyselka podrobena ve Vídni roku 1771 Heinrichem Johanem von Crantzem. Na přelomu 18. a 19. století tu zásluhou knížete Lichtensteina vznikly malé lázně, jejichž věhlas se velmi brzy roznesl až do vzdálené Prahy, Vídně i Krakova a přivedl sem spoustu lázeňských hostů, kteří se léčili z různých onemocnění, hlavně pak nedostatku červených krvinek, kurdějí, křivice, onemocnění sliznice, žaludku a střev či onemocnění nervového systému. Lázně vzkvétaly až do roku 1821, kdy byla studna zrenovována a do pramene začala pronikat sladká voda. Vinou neschopnosti správy pramene se dostala kyselka až k postupnému zániku. V roce 1882 odkoupil pramen Johann Kothny a roku 1897 jej předal do rukou svého syna Antona. Následující období přineslo znovu rozkvět, kdy byl v roce 1913 postaven nový lázeňský dům a o šest let později byla dokonce vybudována železniční trať z hlavního nádraží v Ondrášově až k minerálním pramenům. Ondrášovka se stáčela do lahví už od počátku 20. století a prodávala se mimo jiné pod názvy Šternberská nebo Andersdorfská kyselka. V roce 1929 bylo pro lázeňské hosty k dispozici 29 pokojů o celkem 40 lůžkách. Lázně zanikly s odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce. Pramen poté přešel pod národní správu a stáčírna minerální vody v Ondrášově byla postupně modernizována a rozšiřována. Již od roku 1954 se Ondrášovka vyráběla i ve formě ochucené minerální vody. V roce 1993 byla stáčírna privatizována a podstoupila stavební a technologickou modernizaci včetně dokončení výstavby 3,5 km dlouhého minerálkovodu z nového zdroje Sedm Dvorů. O rok později byla dále dokončena stanice odželeznění, která odstranila ze dna láhve jemný sediment, a současně byla uvedena do provozu linka na stáčení do PET lahví. Vydatnost zdrojů je nadstandardně vysoká a konstantní, neboť pokrývá okolo 20 % kapacity známých zdrojů v České republice. Stáčírna se nachází v obci Ondrášov, která také dala této přírodní minerální vodě název. Prameny mají teplotu 8 – 9 °C. Výjimečnost Ondrášovky mezi minerálními vodami spočívá ve velmi nízkém obsahu sodíku, díky čemuž nedochází k překyselení žaludku a vysokém obsahu vápníku, který příznivě ovlivňuje vývoj skeletu u dětí a má příznivý vliv při léčbě odvápňování kostí, jež může trápit starší populaci.

Historie čerpána z webu

https://www.ondrasovka.cz/

Město Moravský Beroun je držitelem turistické známky č.1358.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/moravsky-beroun-c1358