Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. Takové nabídce jsme nemohli odolat, takže jsme do zdejšího kraje v průběhu let zavítali hned několikrát a nikdy jsme nebyli zklamáni. V rámci jednoho z našich podzimních výletů jsme se do tohoto přírodního parku opět vydali, ovšem ještě předtím jsme se věnovali průzkumu památek v Koryčanech. Když jsme si město prošli, konečně jsme odjeli do přírodního parku Chřiby, z jehož bohaté nabídky jsme si pro tento den vybrali hrad Cimburk a zajímavosti v jeho okolí. Jako výchozí bod jsme zvolili rozcestí U křížku, kde jsme zanechali náš francouzský povoz a vyrazili k bývalému šlechtickému sídlu.

Během našeho putování jsme postupně poznali nejen zmíněný středověký hrad, ale také dvě studánky, zajímavý skalní útvar a tajemné poutní místo, jehož historie sahala až do 9. století. Když jsme toto slovanské hradiště sv. Klimenta opustili a vydali se po žluté značce dál, po několika desítkách metrů jsme narazili na třetí studánku, jejíž jméno úzce souviselo se svátostí zmíněného poutního místa. Jmenovala se totiž Gorazdova, ale nebylo tomu tak vždy, protože v roce 1939 ji lidé znali jako Cyrilku nebo Klimentský pramen a v sedmdesátých letech 20. století nesla jméno Zeyerova. Studánka se nacházela v nepříliš hluboké rokli, ale i tak jsme k museli opatrně sestoupit a když jsme pak po dřevěné lávce pohodlně překonali přítok Klientského potoka, stanuli jsme u pramene, který lidé využívali už v dávných dobách, kdy bývalo zmíněné Hradisko obýváno.

Na nic jsme nečekali a zmocnili se žlutého kelímku, do něhož jsme nechali natéct studenou vodu, kterou jsme vzápětí lehce ochutnali. Museli jsme konstatovat, že voda byla opravdu osvěžující a velmi chutná, nicméně v 19. století bychom z ní cítili sírový zápach. Ještě v roce 1939 totiž studánka obsahovala malé množství síry, takže lidé její vodu užívali k léčbě revmatických nemocí, ale my jsme byli rádi, že po dlouhých letech přítomnost sirovodíku už nebyla patrná. Následně jsme se rozhlédli kolem sebe a kromě zastřešené studánky se zabetonovanými kameny nám do oka padly další dvě zajímavosti. Na pařezu jsme spatřili dřevěnou sošku sv. Gorazda, což byl biskup, který sloužil slovanské bohoslužby a jenž se stal nástupcem sv. Metoděje na moravském biskupském stolci. Tento světec patřil spolu s Cyrilem, Metodějem, Klimentem, Angelárem, Naumem a Sávou k tzv. svatým Sedmipočetníkům.

Svaté sedmičky se týkala druhá zajímavost, kterou byl patriarchální kříž se dvěma příčnými břevny s lidovým vyobrazením zmíněných světců. Když jsme si obě věci prohlédli, příjemné místo jsme opustili a vrátili se po žluté značce zpět na rozcestí Svatý Kliment. Tomuto zbarvení jsme byli věrni i nadále a po 1,5 kilometru jsme se došli k našemu autu na rozcestí U křížku. Naše turistické cíle jsme pro tento den měli splněny a mohlo by se tedy zdát, že tím náš výlet skončil. Jenže opak byl pravdou, protože jsme sice odjeli směrem na Koryčany, ale Chřiby jsme ještě neopustili. O kilometr dál na nás totiž čekala ještě obrovská truhla plná skutečných pokladů. Chcete-li vědět, co všechno jsme na tomto výletě zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme na hradě Cimburk potkali pohádkové bytosti a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, abyste se o své zážitky podělili s ostatními turisty. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Osvetimany_-_Gorazdova_studanka/

Historie :

Gorazdova studánka se nachází jen pár desítek metrů od poutního místa Hradisko sv. Klimenta, které lidé obývali už v dávných dobách a ti pramen zřejmě využívali. V 19. století měla voda sírovou příchuť a ještě v roce 1939 obsahovala studánka Cyrilka malé množství síry, takže lidé její vodu užívali k účelu léčby revmatických nemocí. Po dlouhých letech však přítomnost sirovodíku už není patrná a je velmi chutná. Gorazdovu studánku lidé znali jako Cyrilku nebo Klimentský pramen a v sedmdesátých letech 20. století nesla jméno Zeyerova. Když byla ve velmi zanedbaném stavu, ujali se na jaře 2012 její obnovy osvětimanští přátelé lesa a za financování Lesním družstvem Osvětimany a obcí Osvětimany ji pečlivě zrekonstruovali, zastřešili a doplnili příchozím můstkem. Opravená studánka byla posvěcena boršickým farářem Antonem Kasanem při příležitosti tradiční pouti na Klimentku 27. května téhož roku. U studánky tak vzniklo relaxační místo s lavičkou, dvojramenným trámovým křížem s lidovým vyobrazením tzv. sedmipočetníků a protější dřevěnou sochou Metodějova nástupce Gorazda, podle kterého byl pramen nově pojmenován.

Pověst :

Zkazka vypravuje o černokněžnících, bývalých stoupencích klimentských slovanských mnichů, vypuzených po smrti sv. Metoděje z Velké Moravy, kteří se usadili v hlubokých lesích a činili dobré skutky. Jednou procházel pod Klimentkem chudý poutník a u studánky potkal sedícího starce v černé kutně, který ho požádal o jídlo. Pocestný mu nabídl něco ze svých zásob a nasbírané lesní ovoce. Stařec hbitě pojedl, napil se křišťálové vody z pramene a rázem jako by omládl a dobrodince oslovil: „Pojď se mnou do blízké skrýše, něco ti za tvou laskavost dám, ale na dar se můžeš podívat až doma, jinak z něj nic nebudeš mít." Tak se i stalo. Poutník vzal darovaný naplněný pytel na záda a otevřel jej až s matkou v rodné chalupě. Vysypaly se z něj samé zlaťáky. Oba pak děkovali zázračnému dárci a žili spokojeně až do smrti.

Historie čerpána z webu

https://slovacky.denik.cz/tydenik_slovacko/studanky-vypravuji-pribehy-studanka-sv-gorazda-na-klimentku-20130704.html

Gorazdova studánka nemá turistickou známku.