Řimice - Řimičské vyvěračky
Pod názvem Řimické vyvěračky se skrývají pozoruhodné prameny a malá jezírka, které najdete na úpatí vápencového kopce Třesína na okraji Litovelského Pomoraví. Jedná se o soustavu čtyř pramenů, které jsou vlastně pokračováním potoka Špraňku. Část vyvěraček má podobu běžného pramene, další doslova vytékají ze skály, jiné zase vytékají z trubek. Patrně nejzajímavější jsou vyvěračky, které najdeme blíže k Řimicím. Mají podobu malých jezírek, do kterých se ze dna viditelně tlačí voda. Kdysi zde prý bylo takových vývěrů vody více. Vzaly však za své při stavbě rychlostní silnice I/35 z Olomouce do Mohelnice. Oba druhy vyvěraček jsou i významným biotopem, zejména bezobratlých živočichů. Setkává se zde fauna žijící v podzemních vodách s faunou, která se nachází ve vodách povrchových.
Řimičské vyvěračky jsme poprvé navštívili během červencového výletu roku 2005, jen pár dní poté, co jsme si koupili první auto. Náš zelený korejský povoz jsme zaparkovali na návsi v Mladči a uličkou zamířili k jeskyním. Když jsme si je prošli, vrátili jsme se zpátky k autu, vzali si potřebné věci a vydali se do lesa. Poprvé jsme kráčeli po modré turistické značce, která nás posléze přivedla ke čtveřici pramenů, vytékajících na úpatí vápencové skály Třesín. Některé z nich měly podobu běžného pramene, další doslova vytékaly ze skály, jiné zase tryskaly z trubek. Patrně nejzajímavější byly vyvěračky, které jsme našli blíže k Řimicím. Měly podobu malých jezírek, do kterých se ze dna viditelně tlačila voda. Kdysi zde prý bylo takových vývěrů více, ale zmizely při stavbě rychlostní silnice I/35 z Olomouce do Mohelnice. Když jsme toto zajímavé místo prozkoumali, vydali jsme se stejnou cestou zpět do Mladče, kam jsme asi po dvou kilometrech dorazili. Vzápětí jsme nastartovali náš zelený povoz a odjeli za návštěvou Javoříčských jeskyní, o nichž vypráví jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis Jak jsme poprvé navštívili Mladečské a Javoříčské jeskyně.
Uběhlo dlouhých šest let, když jsme Řimičské vyvěračky navštívili podruhé. Stalo se tak opět v červenci, ale v kalendáři se psal již rok 2011. Tentokrát jsme na návsi odložili stříbrné francouzské auto a znovu zamířili do podzemních chodeb s krápníkovou výzdobou v Mladči. Pak jsme se vrátili k autu, vzali si batohy a vydali se, stejně jako o šest let dříve, za zajímavostmi na naučné stezce Třesín. Totožná lesní cesta nás vedla územím, jež do roku 1945 vlastnili Lichtenštejnové, kteří v původním zámeckém parku nechali vybudovat několik okrasných prvků. Na několik z nich jsme cestou k pramenům narazili a rádi si je prohlédli. Když jsme dorazili k Řimičským vyvěračkám, znovu jsme kouzelné místečko prošmejdili. Když se tak stalo, na rozdíl od první návštěvy jsme se nevrátili zpět, nýbrž jsme po trase naučné stezky Třesín pokračovali dál. Co dalšího jsme tenkrát viděli, to vám už prozradí cestopis Jak jsme v červenci zase navštívili Mladečské jeskyně a naučnou stezku Třesín.
Potřetí jsme si Řimičské vyvěračky prohlédli ve zcela jiné kompozici, než při předchozích dvou letních návštěvách. Do okolí Mladče jsme se totiž vydali na konci října roku 2012, kdy podzim ukázal vlídnou tvář a toho jsme využili ke krátkému výletu. Náš stříbrný povoz opět odpočíval na mladečské návsi, z níž jsme tentokrát zamířili rovnou doprava úzkou uličkou mezi domy a sledovali modrou turistickou značku, která nás kolem Čertovu mostu, jeskyně Podkova a Rytířské síně přivedla ke starým známým pramenům. Na ceduli s číslem osm jsme si o nich přečetli pár informací a pak jsme již začali zkoumat listím zapadané tůňky. Zatímco v létě jsme se dokonale čistou vodou rádi osvěžili, v říjnu nás to ani nenapadlo. Chvíli jsme okolo vodních zdrojů chodili a nasávali úžasnou atmosféru, kterou navodilo šustění napadaného listí pod nohama a příroda, zbarvená do typických podzimních barev. Následně jsme odlovili kešku a vydali se na zpáteční cestu do Mladče. Pohodovým krokem jsme tam dorazili asi za 40 minut dorazili a odjeli domů do Olomouce. Co všechno jsme během lehce strašidelného výletu viděli, to vám odhalí cestopis s názvem Jak jsme se u Mladče nebáli čerta ani psa Baskervilského.
Trvalo téměř dvanáct let, než jsme Řimičské vyvěračky poctili návštěvou počtvrté a jelikož se tak stalo v lednu 2024, okolní prostředí vypadalo úplně jinak. A rozdílné bylo i auto, kterým jsme sem přijeli. Naše černé SUV jsme odložili na parkovišti u okraje obce a vyrazili vstříc notoricky známé naučné stezce. Opět jsme kráčeli po modré turistické značce, která nás protáhla až k pramenům. Od naší poslední návštěvy se chytrá cedule u Řimičských vyvěraček převlékla do moderního hávu a vyměnila osmičku za sedmičku. Potěšil nás také nový text, barevné fotografie a mapa naučné stezky Třesín. Dočetli jsme se, že jsme se ocitli ve významném biotopu, který obývají zejména bezobratlí živočichové. Zaujalo nás, že se tady setkává fauna žijící v podzemních vodách s rostlinami, které svůj život spojily s vodami povrchovými. Patrně nejvýznamnějším zástupce havěti, kterého jsme zde v létě mohli vidět, byl měkkýš jménem praménka rakouská. Narazili jsme zde ale také na larvy hmyzu, vodní červy a v neposlední řadě buchanky. Tyto drobné korýše jsme v krásně čisté vodě našli i v lednu, protože voda Řimičských vyvěraček v zimě nezamrzala. Na závěr jsme se seznámili se zvířectvem, které našlo svůj domov v přilehlých mokřadech a na loukách, nicméně bychom je na sněhem pocukrované zemi v lednu hledali marně. Když jsme si nové informace pročetli, pokračovali jsme po trase naučné stezky Třesín dál. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se v zimě prošli po naučné stezce Třesín.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/mladec-rimicke-vyveracky
Historie :
Pod názvem Řimické vyvěračky se skrývají pozoruhodné prameny a malá jezírka, které najdete na úpatí vápencového kopce Třesína na okraji Litovelského Pomoraví. Jedná se o soustavu čtyř pramenů, které jsou vlastně pokračováním potoka Špraňku. Část vyvěraček má podobu běžného pramene, další doslova vytékají ze skály, jiné zase vytékají z trubek. Patrně nejzajímavější jsou vyvěračky, které najdeme blíže k Řimicím. Mají podobu malých jezírek, do kterých se ze dna viditelně tlačí voda. Kdysi zde prý bylo takových vývěrů vody více. Vzaly však za své při stavbě rychlostní silnice I/35 z Olomouce do Mohelnice. Oba druhy vyvěraček jsou i významným biotopem, zejména bezobratlých živočichů. Setkává se zde fauna žijící v podzemních vodách s faunou, která se nachází ve vodách povrchových. Asi nejvýznamnějším zástupce havěti, která zdejší vody obývá je malý měkkýš praménka rakouská, jehož výskyt tady byl ojediněle zaznamenán. Najdete tady ale i zástupce larev hmyzu, vodní červy a v neposlední řadě i drobné korýše – buchanky. Pro turistu je zajímavé, že voda vyvěraček ani v zimě nezamrzá a je tedy vhodná k návštěvě i v období, kdy je zbytek krajiny pokryt sněhovou pokrývkou. Na cestu k Řimickým vyvěračkám se může i zcela nezdatný turista vydat jak z Řimic, tak i z nedaleké Mladče.
Historie čerpána z webu
Řimičské vyvěračky u Mladče nemají turistickou známku.
