V horské obci Čenkovice jsme zakončili hned dvě turistické sezóny, když jsme se v obou případech ubytovali v místním penzionu a strávili zde pokaždé tři podzimní dny. Zatímco druhý rok jsme se věnovali zejména pěší turistice v okolí tohoto známého lyžařského střediska, v rámci prvního pobytu jsme poznali i několik zajímavostí přímo v Čenkovicích. Prozkoumávání místních památek jsme si nechali až na závěrečný den, kdy jsme si po snídani v penzionu sbalili věci, opustili pokoj, zaplatili nechutně velkou útratu a zamířili k našemu vozu na parkovišti.

Chvíli jsme pozorovali hemžení okolo zaparkovaných aut, způsobené plně obsazeným penzionem a také přítomností známého herce Miroslava Vladyky a pak jsme se již věnovali místním atrakcím. Nejprve jsme se šli podívat na Filipův pramen, který se nacházel přímo naproti penzionu, nad centrálním parkovištěm a zároveň pod spodní stanicí vleku. Po rozlehlé asfaltové ploše jsme přešli na druhou stranu a po zdolání krátkého stoupání jsme přes travnatý porost po pár desítkách metrů dorazili k malému, ale velmi pěknému jezírku.

Voda do něj padala z poměrně velké výšky hned poté, co protekla dřevěnou trubkou, která nám připomínala středověké vodovody. Vůbec celé místo bylo pěkně upravené a potěšilo nás, že veškeré věci zde byly čistě z přírodních materiálů. Kameny okolo jezírka dokreslovaly příjemnou ranní atmosféru, kterou ještě zvýrazňovala mlha v horní části sjezdovky nad pramenem. Právě tam, na úpatí Bukové hory v nadmořské výšce 820 metrů, začínala svou pouť voda, která poté proudila potrubím pod povrchem svahu a než dotekla do svého ústí, nabrala sílu ještě z dalších třech přítoků.

Rázem nám bylo jasné, z jakého důvodu voda z trubky prýští takovým mohutným proudem. Rozhodli jsme se na toto místo podívat blíže a tak jsme k výtoku vzápětí zamířili. Kráčeli jsme kolem jezírka obloženém velkými kameny a záhy jsme sestoupili dolů k prameni. Nad námi čněla zmíněná dřevěná trubka, ze které tekla voda obohacená radonem a tak jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, jestli bude mít blahodárný vliv na tělo a různé nemoci, jak se o ní tvrdilo. Opláchli jsme si obličej a trochu se napili, přičemž voda byla pořádně studená.

Zaujalo nás, že vedle dřevěné trubky byla ještě jedna s větším otvorem, ale menším proudem životodárné tekutiny. Líbily se nám také ručně vyřezané informační cedule z lipového dřeva se jménem studánky. U pramene jsme se zdrželi ještě pár minut a pak jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli do horní části obce za dalším vodním zdrojem, o kterém již pojednává jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme na podzim poznali Čenkovice a Suchý vrch.

Na Filipův pramen jsme se zašli podívat i během druhého podzimního pobytu v místním penzionu, aniž bychom to ovšem tentokrát měli v úmyslu. Na pěkné místo s vodním zdrojem jsme totiž došli až na úplný závěr pěší túry, když jsme kráčeli ze Suchého vrchu přes Bukovou horu zpět do Čenkovic, kam jsme dorazili po náročném sestupu pod spící lanovkou. Za nádherného prosluněného podzimního odpoledne jsme minuli evangelický kostel se studánkou a po asfaltové cestě jsme zamířili zpátky k penzionu pod sjezdovkou.

Po chvilce se nám Filipův pramen připomněl pomocí velkého reklamního plátna na jednom domě. Nečekané pozvánky jsme využili a odbočili ze silnice na nezpevněnou cestu, která nás dovedla k osiřelému lyžařskému vleku. Vzápětí jsme již přišli k nám již dobře známému rybníčku s vydatným pramenem vody. Na rozdíl od minulé návštěvy jsme zde však nebyli sami, nýbrž nám společnost dělali mladí kluci, kteří zde prováděli jakési cvičení. Svlečeni do půl těla poslouchali rady instruktora a podle něj pak kroutili svá těla do všelijakých krkolomných pozic.

Takové extravagance  již nebyly nic pro nás a tak jsme se raději přesunuli přímo k prameni, jenž svůj název získal po synovi jednoho z majitelů areálu SKI Čenkovice, který se o zdroj vody staral. Stanuli jsme tak po roce opět pod dvojicí dřevěných trubek, z nichž vytékala tradičně studená voda, kterou jsme rádi i tentokrát ochutnali. Připadali jsme si jako ve venkovních lázních Vincenze Priessnitze v Jeseníku a i když taková jedna koupel na vyléčení neduhů nestačila, rozhodně nás osvěžila a dokonale probudila.

Po krátkém osvěžení jsme chvíli nasávali příjemnou atmosféru místa, na kterém se od naší poslední návštěvy nic nezměnilo. Následně jsme se vydali kolem rybníčku a cvičící skupiny kluků do našeho penzionu, v němž jsme průzračnou vodu vyměnili za tu poněkud rezavější. To je však už jiný příběh.... Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme šli ze Suchého Vrchu přes Bukovou Horu do Čenkovic. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Cenkovice_-_Filipuv_pramen/

Historie :

Filipův pramen pramení na úpatí Bukové hory v nadmořské výšce 820 metrů. Má ale ještě další tři přítoky. Voda, která stéká do jezírka, proudí pod povrchem svahů skrz potrubí o délce několika kilometrů. S regulací Filipova pramene se začalo už před deseti lety, na úpravách jezírka však společnost, která provozuje místní ski areál, pracuje dodnes.

Filipův pramen se nachází hned nad centrálním parkovištěm pod spodní stanicí vleku a má jméno po synovi jednoho z majitelů areálu SKI Čenkovice. Jezírko i ústí pramene jsou vybudované jen z přírodních materiálů, dřeva a místních valounů. Příjemně působí i ručně vyřezané informační cedule z lipového dřeva, které pro společnost zhotovil řezbář František Čada z Lukové u Lanškrouna. Tvůrci čenkovických jezírek hledali inspiraci ve venkovních lázních Vincenze Priessnitze. Můžete si v něm bez obav smočit nohy a načerpat energii, pokud vás ovšem neodradí právě proplouvající pstruzi.

Voda z čenkovických pramenů a vrtů je obohacená radonem. Proto má prý blahodárný vliv na tělo a jeho různé nemoci. V létě jezírko u Filipova pramene využívají lidé s otoky nohou či s bolestmi kloubů, čenkovická voda ale údajně pomáhá i lidem s kožními problémy. Každopádně osvěží a má ledovcovou chuť. Prameny totiž i v létě zůstávají velmi chladné. V zimě jezírko u Filipova pramene nezamrzá, a tak se u něj mohou zastavit i lyžaři. Až navštívíte Čenkovice nezapomeňte se u jezírek zastavit.

Historie čerpána z webu

https://www.skicenkovice.cz/

Obec Čenkovice je držitelem turistické známky č.2241.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/cenkovice-orlicke-hory-c2241