Netrvalo dlouho, abychom si byli zcela jistí, že Český ráj svůj název získal oprávněně, neboť nás okouzlil hned během první dovolené, kterou jsme v tomto malebném kraji strávili. Byla to prostě láska na první pohled, takže jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli a většinou jsme v tomto úžasném koutku naší země strávili týden. Jednoho roku jsme se ubytovali v rodinném domě v obci Žlábek, v němž jsme měli dostatek soukromí i prostoru a tak jsme zde byli velice spokojeni. V paměti nám utkvěly zejména snídaně či večeře na terase, odkud jsme pozorovali krajinu Českého ráje a když nad zříceninou hradu Trosky zapadalo slunce, mohli jsme na té úžasné podívané nechat oči. Samozřejmě jsme si naplánovali návštěvu spousty zajímavých míst a jedním z nich byl hruboskalský skalní hřeben.

Tehdy jsme naším plechovým ořem přijeli k zámku Hrubá skála, odkud jsme vyrazili na okružní procházku skalním městem. Sledovali jsme žlutou značku, která nás protáhla kolem vyhlídek a horolezeckého hřbitova až na okraj Lázní Sedmihorky, kde jsme narazili na několik pramenů. Nejprve to byl Barbořin, následoval Antonínův a poté jsme popošli k pramenu, jenž se jmenoval Josefův. Docela nás překvapilo, že se ani u jednoho nenacházela nějaká keška a tak jsme se rychle přesunuli ke čtvrtému zdroji vody s názvem Mariin pramen, o němž již pojednává jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také nezapomeňte prostudovat. Pro vášnivé čtenáře je pak připraven cestopis Jak jsme se poprvé prošli Hruboskalským skalním městem, z něhož zjistíte podrobnosti z pátého dne naší červencové dovolené v Českém ráji roku 2012.

Jak už bylo zmíněno, většinou jsme v Českém ráji strávili celý týden, ovšem i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova. Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou.

Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Co měly obě putování společného, byla cesta po žluté trase od zámku Hrubá Skála k vodním pramenům u Lázní Sedmihorky a některé z nich jsme si znovu prohlédli. A protože jsme sem přišli stejnou cestou, jako první přišel na řadu pramen Barbořin, následoval Antonínův a o kousek dál jsme narazili na třetí, tentokrát Josefův.

V 19. století byl stejně jako okolní prameny upraven a okrášlen tesanými pískovcovými bloky tak, aby se lázeňští hosté nebrodili bahnem po rozmáčeném prostranství. Když jsme k němu přišli, znovu jsme si prohlédli kamenný sokl, zdobený kartuší s akantovými listy, uprostřed něhož jsme našli název pramene. Pod ním se nacházel špatně rozpoznatelný reliéf, který patrně představoval svatého Josefa, podle něhož byl zdroj vody pojmenován. Úplně dole trčela z podezdívky zarezlá trubky, z níž však na rozdíl od naší první návštěvy před čtyřmi lety netekla žádná voda. A ještě jsme si všimli jednoho rozdílu, který se týkal dřevěné sochy, sedící vedle prameniště na kamenné zídce, upravené na lavičku pro účely odpočinku unavených příchozích, relaxování v lese či vyfocení se s postavou v kápi.

Vousatého muže v kápi jsme poprosili o spolupráci při vyfotografování a protože mlčení vždy znamenalo souhlas, pořídili jsme pár společných snímků. Pak jsme si sochu, která nijak nepřipomínala svatého Josefa, pozorně prohlédli a za pár okamžiků jsme si uvědomili, že postavě něco chybí. Byla to otevřená kniha, kterou tenkrát držel v rukou, ale tentokrát měl muž sevřené dlaně prázdné. Někomu to bylo asi líto a tak mu na jednu ruku položil hrneček s květinou, ale ten nám připadal ještě snadněji zcizitelný, než zmíněná kniha. Změn k horšímu doznala i bota, kterou zub času či hmyzí škůdci nahlodali, stejně jako špalek, na němž spočinuly nohy muže v kápi. O několik let později byla sedící socha zřejmě úplně zničena a vyměněna za podobného chlapíka, pro změnu stojícího za pramenem s holí v ruce.

Potom jsme se po schodech vydali ke čtvrtému prameni s názvem Mariin, o němž podrobnosti zjistíte v jiném příspěvku. Jak dále probíhal náš druhý den pobytu v Českém ráji roku 2016, zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká opravdu obsáhlý cestopis s názvem Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni. Pokud jste lázeňské prameny také navštívili, můžete své poznatky napsat do komentářů dole pod článkem. Děkujeme. Josefův pramen se nachází v bezprostřední blízkosti Lázní Sedmihorky a kromě něj v areálu narazíte na dalších šest studánek. Jestli má tento počet nějakou souvislost s magickým číslem sedm, těžko říct. Možná se stavitel lázní a budovatel pramenů inspiroval od středověkých kolegů, kteří na sedmi pahorcích postavili města Řím, Prahu, Lisabon či Moskvu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/hruboskalsko-josefuv-pramen​

Historie :

Josefův pramen byl v době svého vzniku v 19. století  upraven stejně jako okolní prameny a okrášlen tesanými pískovcovými bloky tak, aby se lázeňští hosté nebrodili bahnem po rozmáčeném prostranství. Voda vytékala z trubky pod pískovcovým kamenem, připomínající hřbitovní náhrobek. Sokl byl ozdoben kartuší s akantovými listy, uprostřed něhož byl umístěn název pramene. Pod ním se nacházel dnes již špatně rozpoznatelný reliéf, který patrně představoval svatého Josefa, podle něhož byl zdroj vody pojmenován. Josefův pramen doplnila později dřevěná socha vousatého muže v kápi, držícího v rukou otevřenou knihu, který seděl na kamenné zdi, upravené k posezení a odpočinku. O několik let později byla sedící socha zřejmě úplně zničena a vyměněna za podobného chlapíka, pro změnu stojícího za pramenem s holí v ruce. Josefův pramen se nachází v bezprostřední blízkosti Lázní Sedmihorky a kromě něj v areálu narazíte na dalších šest studánek. Jestli má tento počet nějakou souvislost s magickým číslem sedm, těžko říct. Možná se stavitel lázní a budovatel pramenů inspiroval od středověkých kolegů, kteří na sedmi pahorcích postavili města Řím, Prahu, Lisabon či Moskvu.

Historie čerpána z webu

http://www.putujici.cz/

https://www.estudanky.eu/4585-josefuv-pramen

Hruboskalské skalní město je držitelem turistické známky č.994.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skalni-mesto-sedmihorky-c994