Naše pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz našich produktů do velkoobchodu s mýdly nedaleko Chocně. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých tu bylo opravdu nespočet a jeden takový výlet jsme využili k procházce po naučné stezce Nedošínský háj. V lese mezi obcemi Nedošín a Tržek jsme mimo jiné na 2,5 kilometrové stezce narazili na Sklepní pramen, jediný pozůstatek bývalých lázní. Nutno dodat, že jsme se do Nedošínského háje vydali hned dvakrát a že se obě naše výpravy odehrály na podzim v rozmezí šesti let.

Shodou okolností jsme naučnou stezku pokaždé prošli od posledního jedenáctého zastavení k tomu úvodnímu, přičemž poprvé jsme do Nedošínského háje přijeli na konci září, kdy podzim ještě plně nepřebral vládu od léta a tak se lužní les s převládajícími duby, habry a olšinami kolem nás stále ještě zelenal. Pouze pár zažloutlých listí na zemi připomínalo datum v kalendáři, nicméně se jednalo pouze o první odpadlíky, kteří se již nedokázali udržet na větvích dřevěných bohatýrů. Tehdy jsme sem přijeli stříbrným Citroenem, které jsme zaparkovali na okraji obce u úvodního zastavení naučné stezky a zcela neúmyslně jsme si zvolili špatný směr, takže jsme nejprve přišli k informačnímu panelu s nejvyšším číslem.

Ocitli jsme se na místě bývalých lázní, jejichž jediný pozůstatek již desítky let tvořil Sklepní pramen, který jsme měli před sebou v podobě otevřených úst. Ano, tak vypadal vstupní otvor do původního sklepa, v němž jsme našli druhý nejvydatnější pramen Nedošínského háje. Místo jsme prozkoumali a po 10 minutách jsme pokračovali v procházce dál po naučné stezce, která nás dovedla k zajímavé kapličce a poté zpátky k odpočívajícímu francouzskému povozu, jímž jsme se posléze vrátili domů do Olomouce. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme zavítali do Betléma a pak jsme byli v Háji.

Podruhé jsme do Nedošínského háje zavítali o šest let později a to na začátku října, kdy nám podzim ukázal svou vlídnou tvář v podobě sluníčka, příjemné teploty a modré oblohy. Tentokrát jsme sem přijeli černým SUV korejské výroby, které jsme zaparkovali prakticky na stejném místě jako předtím a vzápětí jsme vyrazili na známou trasu naučné stezky. Kráčeli jsme naprosto stejným směrem jako poprvé, jenže nyní jsme si to tak naplánovali schválně. Po pouhých 200 metrech jsme opět stanuli u Sklepního pramene, jenž nám otevřel svá bezzubá ústa jakoby nás zval, abychom i tentokrát vešli dovnitř. Poslechli jsme a vyškrábali se po mírném svahu ke vstupu do sklepa, do něhož jsme rádi nahlédli a posléze i vstoupili.

Sklep byl zaplněný vodou po kotníky, takže jsme se uvnitř rozhodně nemohli utopit, ale dlouho jsme v ní vzhledem k teplotě životodárné tekutiny nevydrželi. U zadní stěny dole vyvěral pramen, jehož jemnou sílu jsme pocítili na vlastní kůži a pak jsme zase rychle vylezli ven. Rychle jsme se usušili a sestoupili dolů k informační tabuli, ze které jsme se dozvěděli několik zajímavých faktů. Už z dřívějška jsme věděli, že se Nedošínský háj u Litomyšle na počátku 19. století zcela proměnil, když jej hrabě Jiří Josef Valdštejn-Vartenberk nechal upravit do podoby parku, který zaplnil drobnými romantickými stavbami, pavilony a chrámky, čímž se stal vyhledávaným výletním místem.

Dokonce zde bývala restaurace s tanečním sálem a konaly se zde studentské majálesy, jenž ve svých knihách s názvem Filozofská historie popisoval Alois Jirásek. Nacházela se zde také zelinářská zahrada se skleníkem, kde se pěstovaly fíky, chmelnice a ovocný sad. Musela to být opravdu krása, když se tu před 200 lety lidé bavili, klábosili, tancovali a popíjeli místní pivo nebo přivezené víno. Většina staveb však již v druhé polovině 19. století zanikla a i když nám to bylo líto, svým způsobem nám to vyhovovalo. V lese panoval klid, ptáčci nám zpívali nad hlavami a dokonce jsme neslyšeli žádný hluk z přilehlých vesnic, takže jsme si užívali dary přírody plnými doušky.

Dále jsme se dočetli, že malá tůňka uvnitř sklepa sloužívá k rozmnožování obojživelníků v čele s kuňkou obecnou, ropuchou obecnou a skokanem hnědým. Ještě že jsme sem přišli vždycky na podzim, kdy už měli žáby a žabáci tyhle hrátky za sebou, takže jsme je nijak nevyrušili či jim dokonce nešlapali po zádech. A také jsme ještě hlavami nenaráželi do visících vrápenců malých, kteří klenutou klenbu sklepa občas využívali, zřejmě hlavně v zimě. Jejich kolegové netopýr rezavý, vousatý a večerní pro změnu obydleli dutiny stromů kolem nás, ale čekat do večera až opustí své domovy se nám nechtělo. Byli jsme také rádi, že nás někde na cestě nevyděsila užovka obojková, jediný had v Nedošínském háji.

Na závěr jsme se dozvěděli, že se nad pramenem usadil datel černý, který při ošetřování stromů vyzobal dutiny pro nový domov holuba doupňáka a v okolí bychom mohli vidět šplhavou žlunu zelenou či její méně barevnou příbuznou jménem šedá. Když jsme dospěli na konec textu, naposledy jsme se kolem sebe rozhlédli a pak jsme se vydali na další cestu. Po 30 metrech jsme narazili na skromné zbytky lázní a pak nás naučná stezka vedla dál a dál. Když jsme se po 2 kilometrech vrátili k autu, odjeli jsme do sousední obce Tržek, kde jsme si prohlédli kapličku a dva vodní mlýny. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Tržek, když jsme se předtím neztratili v háji. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Nedosin_-_sklepni_pramen_v_byvalych_laznich

Historie :

Nedošínský háj má rozlohu asi 30 hektarů, lemují ho říčky Loučná a Desná a vede jím naučná stezka, která se zaměřuje hlavně na přírodu, protože jde o velmi významnou ornitologickou  lokalitu. Jelikož v Nedošínském háji vyvěrá několik pramenů, jedno ze zastavení NS se nachází u studánky s názvem Sklepní. Své jméno získala podle sklepu, v němž pramen vyvěrá. A kde se v lese vzal sklep ? V okolí pramene totiž v 19. století stávaly malé lázně, jejichž základy jsou dodnes patrné. V háji byla dokonce restaurace s tanečním sálem a do roku 1856 do Nedošína směřovaly i majálesové průvody studentů, zejména litomyšlského filozofického ústavu, což popisuje Alois Jirásek v románu Filosofská historie. Lázně však ještě do konce 19. století zanikly a Sklepní pramen zůstal jedinou památkou na slavné časy Nedošína.

Historie čerpána z webu

https://www.estudanky.eu/1732-sklepni-pramen

Nedošínský háj nemá turistickou známku.