Turista, který neholduje s příchodem chladných měsíců zimním radovánkám a pohyb na běžeckých prkénkách jej zcela nenaplňuje, postupem času pociťuje z nedostatku navštívených památek a zajímavostí abstinenční příznaky. Podobně jsme trpěli i my a přestože jsme podnikli pár zimních výletů, těšili jsme se na prosluněné dny. Jakmile tedy sluníčko začalo nabírat na síle a prohřívat úrodnou Hanou, vyrazili jsme na první jarní výlet.

Pro začátek jsme nechtěli jet nikam daleko a také jsme měli v úmyslu se nejprve turisticky rozcvičit, takže jsme do terénu vyrazili až po obědě. Jako první cíl jsme si zvolili obec Štarnov, kterou jsme předtím několik let projížděli, když jsme z našeho bydliště v Olomouci jeli za návštěvou příbuzných či rodičů do Šternberka.

Za slabou čtvrthodinku jsme do této starobylé zemědělské vesnice dorazili a jako vždy nás pár metrů za cedulí značící začátek obce vítala malá kaplička Panny Marie Bolestné, postavená v lidovém stylu v polovině 19. století. Paradoxně až během tohoto jarního výletu jsme se u ní poprvé zastavili, abychom ji poznali blíže.

Naše auto jsme zaparkovali na malém plácku pár metrů od kapličky a vydali se na její obhlídku. Už z dálky bylo vidět, že drobná sakrální památka nedávnou musela projít rekonstrukcí, protože její žlutá fasáda zářila jako sluníčko nad námi. Nejprve jsme ovšem narazili na pískovcový kamenný kříž s Kristem, stojícím přímo před kaplí.

Když jsme jej v krátkosti shlédli, věnovali jsme se již samotnému svatostánku čtvercového půdorysu se sedlovou střechou, na které jsme spatřili malý křížek. V hladkém trojúhelníkovém štítu jsme nenašli žádnou výzdobu, takže nás na čelní straně zaujala pouze pěkná římsa nad vchodem a kovaná mříž u dveří.

Vzápětí jsme se po vydlážděném prostranství před vchodem vydali ke dveřím, které však neměly žádné okénko, přes které bychom nahlédli dovnitř a také mříž byla bohužel pevně zamčená. Zkusili jsme tedy štěstí na boční straně svatostánku, kde jsme uspěli a přes obdélné okno s půlkruhovým záklenkem jsme si prohlédli vnitřní vybavení.

V interiéru kapličky se nám líbila hlavně zajímavá nástěnná malba, nicméně dlouho jsme se studiem vnitřního vybavení nezdržovali a pokračovali jsme v obhlídce exteriérů. Prošli jsme kolem půlkruhového závěru kaple a na druhé boční straně jsme našli stejné okno, kterým jsme předtím naproti nahlíželi dovnitř.

Tím jsme prohlídku opravené kapličky Panny Marie Bolestné dokončili a vrátili se k autu, kterým jsme popojeli k pár desítkám metrů vzdálenému kostelu svatého Mikuláše. Zaparkovali přímo před vstupem do svatostánku a jeho obhlídku jsme začali netradičně tím, že jsme nejprve shlédli pískovcový kříž s Kristem před kostelem

Pak jsme ohradní zdí, která obíhala celou jednolodní stavbu dokola, vstoupili dovnitř areálu. Vzápětí jsme přistoupili ke dveřím, které však byly pevně zamčeny a tak jsme se bohužel dovnitř nepodívali. Prohlédli jsme si tedy alespoň vstup rámovaný kamenným portálem s architektonickým prvek klasické řádové architektury, kterým byl rozeklaný fronton. Kdysi bychom nade dveřmi našli barokní erb z roku 1749, ten však byl při rekonstrukci fasád demontován a uložen v kostele. 

Následně jsme pokračovali v obhlídce exteriérů kostela, který byl vystavěn na místě zdejšího předchozího svatostánku v letech 1745 - 1748, přičemž jsme se procházeli kolem zdí kostela, u něhož se už v 15. století nacházel hřbitov. Ten sice zrušil roku 1784 patent císaře Josefa II., nicméně místní na něm pohřbívali až do roku 1836, kdy byl zřízen nový. Na starém hřbitově u kostela jsme narazili na hrob se železným křížem dědičného rychtáře a pak jsme vyšli z areálu ven. 

Poté jsme si prohlédli průčelí kostela s mohutnou hranolovou věží, jenž roku 1871 získala současnou podobu s cibulovou střechou, zakončenou polygonální lucernou s křížem. Na věži s mělkým rizalitem jsme si zkontrolovali správný čas na ciferníkových hodinách, které byly umístěny mezi dvě ozdobné římsy. Pod nimi jsme spatřili vysoké okno v půlkruhovým zaklenutím, za jehož dřevěnými žaluziemi se nacházelo zvonicové patro, kde kdysi visely tři zvony, ale dva byly roztaveny pro válečné účely roku 1814.

Ve štítu stavby jsme uviděli malé obdélníkové okno, prosvětlující schodiště na věž a o pod další římsou pak bylo nad vstupem okno, taktéž s půlkruhovým záklenkem. Následně jsme se prošli okolo lodi, krytou sedlovou střechou, ze které vystupoval velký polygonální sanktusník s cibulovou bání, v jehož vrcholu naším očím neunikla makovice s křížkem. Na lodi jsme napočítali tři vysoká půlkruhová okna, které od sebe rozdělovaly lizény, což byl svislý plochý pásovitý architektonický dekorativní článek členící fasádu, který rozdíl od pilastru nemívá hlavici ani patku. Na konci jsme pak našli sakristii, přistavěnou z obou stran kostela. Vzápětí jsme již došli k závěru svatostánku s odsazeným půlkruhovým kněžištěm.

U presbytáře, do něhož pouštělo světlo jediné kruhové okénko,  jsme dokončili obhlídku kostela sv. Mikuláše a pak jsme se vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli do sousední Moravské Huzové. V této zemědělské obci jsme si prohlédli další církevní stavbu, kterou byl kostel svatého Floriána, sousedící přímo se zdejší autobusovou zastávkou.

Zaparkovali jsme na okraji silnice nedaleko svatostánku a vydali se na jeho obhlídku. Před námi se tyčil jednolodní kostel s hranolovou věží, jenž byla zakončena jehlancovou střechou s křížem na vrcholu. Správný čas jsme si zkontrolovali na ciferníkových hodinách pod střešní římsou a o něco níže jsme spatřili vysoké okno se žaluzií, za nimiž se nacházelo zvonicové patro.

Pod ním naše oko potěšila barevná soška sv. Floriána, patrona hasičů a ochránce před požáry, jenž byla umístěna do niky nad vchodem. Vzápětí jsme se vydali ke dveřím s kamenným ostěním a cestou jsme se zastavili u sousoší Nejsvětější Trojice na dvojdílném podstavci. 

V dolní části soklu s prohnutou římsou jsme shlédli reliéf Vzkříšeného Krista, na vrchní části jsme našli reliéfně zdobený dřík s volutami u základny a jónskou hlavicí, nad kterou bylo umístěno sousoší Nejsvětější Trojice s andělskými hlavičkami v oblacích. Vzadu na podstavci jsme si přečetli letopočet 1812, kdy sochařské dílo vzniklo a šli jsme dál. Za okamžik jsme dorazili ke dveřím, které však byly pevně zamčeny a tak jsme se bohužel dovnitř nepodívali. 

Nade dveřmi jsme spatřili okno s horním obloukem a vedle vchodu jsme našli misijní kříž s letopočtem 1933, u něhož se krčily nízké dvířka, vedoucí zřejmě na hudební kůr. Poté jsme pokračovali v obhlídce exteriérů kostela, jehož předchůdcem byla kaple sv. Floriána z roku 1746, jenž byla roku 1788 rozšířena na filiální kostel hnojické farnosti. Procházeli jsme kolem lodi kostela krytou sedlovou střechou a na její fasádě jsme napočítali čtyři zaklenutá okna. Nechyběly ani tradiční lizény neboli svislý architektonický dekorativní článek rozdělující fasádu, který rozdíl od pilastru nemívá hlavici ani patku.

Na konci této boční strany jsme pak našli kapli Božího hrobu půlkruhového půdorysu, z jejíž stříšky vystupovala kulatá lucerna. Vzápětí jsme již došli k trojbokému presbytáři s hladkými stěnami bez oken či výzdoby, takže jsme se zde dlouho nezdrželi a okolo autobusové zastávky jsme zamířili na druhou boční stranu svatostánku. Za rohem jsme narazili na sakristii obdélníkového půdorysu, přistavěnou k závěru kostela.

Prošli jsme kolem dveří do přípravny kněžích a ministrantů, kterou jsme si nedovolili zkusit otevřít a poté jsme minuli boční stranu s dvojicí oken, pouštějících pouze tudy světlo do sakristie, jelikož na třetí straně bylo okno zazděné. Další vzhled lodi byl pak již stejný jako na druhé straně a protože jsme nemuseli nic nového zkoumat, tak jsme se vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jak_jsme_ve_Starnove_a_okoli_poznavali_cirkevni_pamatky/