Větrný mlýn v Jalubí se stal naším prvním cílem v rámci výletu, který jsme strávili celý v okolí Uherského Hradiště. Kamenný mlýn holandského typu, který zde stával již v roce 1840, pro nás představoval nejen skvělý turistický cíl, ale k návštěvě nás nalákal také jednou keší, která se u něj nacházela. Spojili jsme tedy příjemné s užitečným a mlýn zařadili do našeho seznamu.

Naše stříbrné auto jsme zaparkovali u silnice spojující Traplice a Jalubí na místě, kde u odpočinkového altánu stál pískovcový kříž s Kristem, za nímž jsme však nezamířili. Za normálních okolností bychom, se odtud mohli pokochat výhledem na prvně jmenovanou obec, ale dopolední mlha byla jednoznačně proti, takže jsme ihned vyrazili ke mlýnu.

Kráčeli jsme po klasické polní cestě a i když byl mlýn od vzdálený pouze 300 metrů, kvůli zmíněné mlze jsme jej neviděli. Naším očím však naopak neunikla nabídka paní přírody, která nám předestřela krásné produkty vlastní výroby. Naši cestu totiž lemovaly nízké stromy a především keře, kterých pro sebe využili členovci se čtyřmi páry nohou a klepítky s jedovými žlázami.

Pochopitelně jsme na porostu viděli pavučinové vlákno, jenž se vlivem mírného podzimního větru lehce pohupovalo mezi větvemi a na nichž se třpytily kapky ranní rosy, která ještě nestačila vyschnout. Přírodní síť značně neoblíbených tvorů u ženských členů naší výpravy působila opravdu romanticky, i když se vlastně jednalo o smrtelnou past pro poletující hmyz.

I když pavučiny mívají pevnost v tahu jako nylon a lze je natahovat, aniž by se přetrhly či ztratily tvar, žádnou zkoušku jsme na nich nevykonali, abychom se nemíchali do záležitostí matky přírody a zachovali také onu poněkud morbidní krásu i pro další turisty. Poklidnou chůzí jsme míjeli jeden strom za druhým a mezi keři jsme objevili i červené plody šípku.

Po chvíli jsme již zahlédli krásný větrný mlýn, o němž první doložená zpráva pochází z kupní smlouvy z roku 1879, kdy bylo vloženo vlastnické právo pro Bartoloměje Laika. Z polní cesty jsme uhnuli na posečené pole se zbytky obilí, po němž jsme přišli až do bezprostřední blízkosti 11 metrů vysoké kamenné stavby s vnějším průměrem 7,5 metru, jenž však už nebyla tou původní.

Mlýn byl totiž roku 1938 zbourán a tak jsme před sebou měli jeho věrnou kopii, která u Jalubí vyrostla v letech 2007 - 2008 díky obci a jeho obyvatelům. Okamžitě se nám zalíbil a vůbec jsme se nedivili tomu, že byl mlýn roku 2009 oceněn v soutěži Stavba roku Zlínského kraje. Vzápětí jsme bez problémů nalezli zmíněnou ukrytou schránku a připsali si tak první kešku tohoto dne.

Vzhledem k tomu, že jedna lopatka dosahovala téměř až na zem, zkusili jsme ji roztočit stejným způsobem, jak tak činil mlynářův pomocník Matěj v pohádce O statečném kováři. Sotva jsme však s lopatkou pohnuli a tak jsme se raději vypravili do útrob stavby. Do mlýna vedly sice dvoje dveře, aby se do něj mohlo vejít, když se před jedněmi dveřmi otáčely perutě, ale otevřené byly jen jedny z nich.

Vstoupili jsme tedy dovnitř a v přízemí s podlahou vydlážděnou kameny jsme našli jen dřevěné schodiště, po němž jsme se vydali do prvního patra. Nahoře jsme spatřili ozubené palečné kolo s dalším soukolím, které uváděly do pohybu roztočené perutě. My jsme zkusili opět použít lidskou sílu, ovšem i tentokrát jsme příliš neuspěli a tak jsme si raději prohlédli staré fotografie na stěnách.

Po chvilce jsme útroby krásného mlýna opustili a vyšli ven. Zatímco jsme se pohybovali uvnitř, slunce se prodralo přes závoje mlhy a začalo příjemně hřát. Podzimní dopoledne tak dostalo nový rozměr a my jsme se mohli spokojeně vrátit k našemu vozu. Když jsme k němu přišli, krátce jsme se pokochali výhledem na Traplice a poté jsme již odjeli do Jalubí.

Ve vesnici jsme se zastavili u pošty a i když jsme neměli v úmyslu využít služeb tohoto státního podniku, zamířili jsme k dopisní schránce. S pomocí předem zjištěného kódu se nám podařilo ji otevřít a tímto způsobem jsme si připsali úspěšný odlov další keše. Následně jsme popojeli asi o 300 metrů dál a zastavili jsme se u nejstaršího domu v Jalubí s číslem 1.

Zde na nás čekala další ukrytá schránka, která taktéž neodolala a vydala nám svoje tajemství. Po připsání třetího zářezu do naší geostatistiky jsme Jalubí opustili a odjeli jsme do Modré u Velehradu, kde jsme navštívili areál Živé vody a Archeoskanzenu, o nichž však již pojednávají  jiné moje příspěvky, tak si je nezapomeňte také vyhledat.

Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven článek Jak jsme byli v Modré pokropeni živou vodou, týkající se naší druhé výpravy do obce Modrá. O té první pak pojednává článek ve stejné sekci s názvem Jak jsme našli kosti v podzemí Velehradu. Věřím, že každý turista si na těchto stránkách najde takový příspěvek, který mu pak pomůže lépe poznat navštívené místo. A o tom to je !

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jalubi_-_vetrny_mlyn

Historie :

Větrný mlýn v Jalubí stál již v roce 1840, ale první doložená zpráva pochází z kupní smlouvy z roku 1879, kdy bylo vloženo vlastnické právo pro Bartoloměje Laika. Jednalo se o 11 metrů vysokou stavbu s vnějším průměrem 7,5 metru, což dokládá zeměměřičský zákres z roku 1899. Mezi občany se traduje, že mlýn za druhé světové války poničila bomba a následně byl zbourán a rozebrán na stavbu rodinných domků. Ve skutečnosti byl mlýn  zbourán již v roce 1938, což dokládá i zápis v pozemkové knize. V době bombardování německé kolony ruskými letadly již mlýn neexistoval.

Obecní zastupitelstvo se rozhodlo vystavět věrnou kopii mlýna, který by se stal turistickým lákadlem a dominantou obce. V roce 2003 koupila obec Jalubí pozemek, na němž mlýn stával, a nechala udělat nejprve archeologický průzkum, při němž byly objeveny základy a mlýnský spodní kámen. V roce 2005 byl záměr konzultován, stavba byla zahájena v červnu roku 2007 a dokončena v prosinci roku 2008.

V roce 2009 byla zkolaudována a uvedena do provozu. Kamenické práce provedl František Švec, rodák z Jankovic, žijící v Jalubí. Konstrukci střechy zajistila místní Dřevovýroba Vlachynský. Šindelové pokrytí provedlo Valašské muzeum Rožnov pod Radhoštěm, lopaty sestavil Karel Malovný, okna a dveře vyrobil a zabudoval Jan Vávra. V roce 2009 byl větrný mlýn v Jalubí oceněn v soutěži Stavba roku Zlínského kraje.

Historie čerpána z webu :

https://www.hrady.cz/vetrny-mlyn-smolkuv-vetrak

Větrný mlýn Jalubí nemá turistickou známku.