Větrný mlýn stojící v Ostrově u Macochy, jsme navštívili během jednoho z mnoha výletů, který jsme podnikli do kouzelného Moravského Krasu. Naším hlavním cílem v této obci byla sice jeskyně Balcarka, ale když jsme spatřili válcovou budovu mlýna na okraji svahu nad bývalou vápenkou, neodolali jsme a jeli se na něj podívat.

Autem jsme vyjeli do horní části obce a brzy jsme nedaleko mlýna holandského typu zaparkovali naše auto a vydali se na jeho obhlídku. Jelikož byl roku 1865 postaven z bílého vápence, už z dálky zářil jako maják na břehu moře, což nám ostatně svým umístěním na okraji svahu připomínal.

Když jsme k němu dorazili, bohužel jsme se na něj mohli dívat pouze přes plot, neboť jeho interiéry sloužily k rekreačnímu bydlení. Nicméně jelikož majitelé obývali pouze spodní patro, tak se uvnitř zachovalo mlecí zařízení o jednom složení ve třetím podlaží a moučnice o patro níž.

Dovnitř jsme se tedy nedostali, ale mlýn se díky péči potomků posledního mlynáře tomu podařilo zachovat a nestala se z něj ruina, protože se v něm mlelo naposledy v roce 1902. Ostrovský větřák se tak stal pěkným příkladem rekreačního využití technické památky, aniž byl porušen její původní ráz.

Následně jsme si zvenku prohlédli válcovou budovu o téměř desetimetrovém průměru, plechovou jehlancovou střechou a větrným kolem o průměru 11,6 metrů se čtyřmi křídly, které nahradila ty staré, zničené před rokem 1932. Nová řídla byla sice o něco kratší než původní, ale působily na nás věrohodným dojmem.

Když jsme si mlýn prohlédli, tak jsme zamířili zpět k našemu vozu. Kráčeli jsme mezi rodinnými domky, které postupně pohltily původně samostatně stojící větřák a když jsme k autu došli, odjeli jsme na parkoviště u jeskyně Balcarka. O tomto pozoruhodném díle přírody však pojednává jiný můj článek, tak si jej také přečtěte.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Ostrov_u_Macochy_-_vetrny_mlyn/

Historie :

Datum vzniku mlýna holandského typu není známý, uvádí se první polovina 19. století, případně rok 1865. Každopádně mlýn mlel naposled v roce 1902 a v roce 1932 již neměl perutě. Je trvale obydlen, takže po ukončení provozu nepustl. Mlýn, který původně ležel stranou vesnice, stojí dnes uprostřed zástavby. Jeho poloha na skalním prahu znamená, že z vesnice je dobře viditelný a tvoří její dominantu.

Stavba mlýna je atypicky bílá, protože je postavena z lomového vápence. Mlýn je válcový, má průměr 9,4 m a je vysoký i se střechou 11,6 m. Střecha ve tvaru jednadvacetibokého jehlanu je znehybněná komínem. Původně šindelová střecha byla roku 1947 předělána na plechovou. Vzhledem k této nepovolené změně materiálu nedostal majitel od státu žádnou dotaci na obnovu střechy ani na pozdější opravy.

Uvnitř mlýna je zachovalé mlecí zařízení o jednom složení umístěném ve třetím podlaží. Náhon na běhoun byl jednostupňový shora s převodovým poměrem 1:10,1. Palečné kolo má 132 palců a průměr 3,3 m. Mlýnské kameny mají průměr 1,3 m a výšku 45 a 30 cm. Z druhého složení zůstala pouze jedna řemenice. V druhém podlaží je zachovalá moučnice a první podlaží sloužilo a slouží k bydlení. Mlýn má větrné kolo o průměru 11,6 m o 4 křídlech. Křídla jsou o něco kratší než byla původní, ale působí věrohodným dojmem. Dnes je mlýn zvenku i uvnitř dobře udržován a využíván k rekreaci. Je jedním z nejhezčích větrných mlýnů a je dobrým příkladem citlivé údržby technické památky. Mlýn je pro veřejnost nepřístupný.

Pověst z Ostrova u Macochy o tom, jak vysloužilý voják vyhnal z mlýna čerta :

Na táhlém ostrovském hřebenu stojí odedávna větrný mlýn, který však jednoho dne znenadání oněměl, lopatky se přestaly točit a celá mlynářova rodina i chasa zmizela. Nikdo v Ostrově ani v okolí nevěděl, co se tam tenkrát odehrálo. Od té doby zůstal mlýn prázdný, neboť se záhy ukázalo, že jej ovládly nečisté síly a začaly v něm strašit. O půlnoci se náhle se strašlivým burácením roztočily lopatky a přijížděli sem pekelní mleči, aby si namleli obilí na svůj čertovský chléb.

Ostrovští sousedé z toho byli nešťastní, nejenže museli jezdit mlít jinam, ale ještě navíc se báli k mlýnu jenom přiblížit a s obavami očekávali, co se bude dít dál. Leckterý krajánek se sice nabízel, že čerta z větráku vystrnadí a usadí se v něm, avšak přes půlnoc v něm nevydržel ani ten nejsrdnatější a honem prchal nejen ze mlýna, ale i z vesnice.

Až jednou se v hospodě objevil starý vysloužilec. Na vojně sloužil u dragounů, kde přišel o levou ruku a nebál se ničeho. Když se dověděl, že za vsí je prázdný mlýn, ani na okamžik nezaváhal a usmyslel si, že musí být jeho, i kdyby měl o něj bojovat s celým peklem. Ostrovští už jej potom nezdržovali a doufali, že se neohroženému vojákovi konečně podaří zbavit je trápení s čertem!

Netrvalo dlouho a veterán už se spokojeně rozhlížel po mlýně. Pravda, bylo to tu poněkud zpustlé, ale však už si to dá do pořádku, jenom co se vypořádá s tím satanášem ! Potom s chutí povečeřel a klidně čekal, co mu přinesou následující chvíle. O půlnoci se náhle ozvaly rychlé kroky a za okamžik už před udiveným dragounem stál podivný panáček, nevelký, směšně vyšňořený a vztekle vyhlížející, jenž se choval jako by byl tady doma.

„Á, vítám tě, to jsou k nám hosti,” klaněl se hluboce se strojenou uctivostí voják.

„Jací hosti, jací hosti, ty snad nevíš, kdo je zde pánem, chlape?” durdil se mužík.

„Mlýn byl prázdný, mně se tady líbí, tak jsem se v něm se souhlasem ostrovské obce usadil, ale kdo sem pustil tebe, to nevím,” odvětil nebojácně voják.

Ďáblík se naštval a začal pouštět hrůzu. Mlýn se s rachotem roztočil, do místnosti vlítly úděsně vřeštící příšery a zaútočily na veterána. Ten se však nahnul z místa a jenom se smál. Ve válce viděl už horší věci. Když čert nedával pozor, přiskočil k němu a natáhl mu na krk lýkovou oprátku. Potom jej odvlekl do mlýnice a tam ho posadil na mlýnský kámen.

Satanáš začal za chvíli úpěnlivě naříkat, protože mu kámen právě probrousil kalhoty a už se dostával na čertovu sedací část těla. Ten si pěkně dlouho nesedne! Co měl nešťastný čert dělat, pomoc z pekla nepřicházela a sám na statečného vojáka očividně nestačil, tak mu na svou umouněnou duši slíbil, že mlýn opustí a už se do něho nikdy nevrátí. Vysloužilec ho tedy pustil a v okamžiku po milém čerchmantovi zbyl jen pekelný zápach. Inu, na poctivého člověka, který se ničeho nebojí, jsou i nečisté síly krátké!

Tak se stalo, že si starý voják svou neohrožeností vysloužil střechu nad hlavou. A to bylo víc, než získal od císaře pána za celá dlouhá léta strávená na vojně. Navíc se stal váženým ostrovským občanem, vždyť své sousedy zbavil strachu z pekelných sil.

Historie čerpána z webu

http://www.povetrnik.cz

Obec Ostrov u Macochy nemá turistickou známku.