Celodřevěný větrný mlýn německého typu v Partutovicích jsme navštívili v rámci jednoho z mnoha celodenních výletů, které jsme věnovali turisty opomíjenému kraji Oderských vrchů. Když jsme za slunečného podzimního dne přijeli do Partutovic, tak jsme u kostela zabočili na úzkou asfaltovou silnici, která nás po 200 metrech přivedla na odbočku ke mlýnu. Zde jsme náš vůz zaparkovali a vzápětí jsme se po polní cestě vydali vstříc větráku, který byl postaven v roce 1837 z několika jiných starších mlýnů na místě zvaném Grunderb. To, že byl mlýn tehdy vystavěn na dobrém místě jsme poznali na vlastní kůži , neboť nám vítr během chůze notně pročesal vlasy a provětral oblečení.

Po cestě ke mlýnu jsme se kochali pěkným výhledem na Hostýnské vrchy a Javorníky a po 400 metrech jsme konečně došli ke skupině budov, mezi nimiž se jako dřevěný bohatýr vyjímal větrný mlýn, jenž v 19. století mlel mouku, ječmennou krupici a šrotoval kroupy. V době naší návštěvy se uvnitř nacházelo muzeum pana Maršálka, jehož rodině mlýn patřil již od roku 1894. Nicméně jsme sem přijeli takříkajíc naslepo a nevěděli jsme, zda bude možná prohlídka i vnitřních prostor větráku.

Chvíli jsme se courali kolem mlýna jako mlsní psi, když se najednou z protějšího domu vynořila paní, která se nás zeptala, jestli máme zájem o prohlídku. Samozřejmě jsme kývli na souhlas, takže se nás dcera mlynáře ujala a za dobrovolné vstupné nás beraním mlýnem provedla. Nejprve jsme po venkovních schodech vystoupali do prvního patra, kde jsme si vyslechli zajímavou historii a také jak to vlastně v takovém zařízení chodilo.

Následně jsme si prohlédli vnitřní vybavení prvního patra, kde se nacházela třeba sběrná schránka na semleté zrno s iniciálami IHS, srdcem s plameny, sluncem, měsícem a hvězdami či moučná truhla pro hotovou mouku. Od naší průvodkyně jsme se dozvěděli, že z tohoto prostoru bylo obsluhováno brzdící zařízení s bubnovým navijákem a pak jsme nahlédli do šalandy. Byla to poměrně malá místnost se stolem a skříní, v níž mlynáři odpočívali, jedli a kde bývali ubytováni námezdní pracovníci.

Po chvilce jsme vystoupali po příkrých dřevěných schodech do druhého patra, kde bylo umístěno další vnitřní vybavení náležející k mlecímu složení. Postupně jsme si zde prohlédli mlýnské kameny, násypku a velké paleční kolo včetně převodu na hřídeli, která poháněla shora běhoun aneb vrchní pohyblivý mlýnský kámen. Nad ním nebyl žádný strop, takže jsme viděli až na strmou střechu, krytou šindelem.

Když jsme si druhé patro prohlédli, sestoupili jsme opatrně dolů do prvního podlaží a vzápětí jsme vnitřní prostory mlýna opustili úplně. Naše průvodkyně se s námi rozloučila a odešla zpět do domu, zatímco my jsme si začali prohlížet větrák zvenku. Před námi se nacházela zastřešená pavlač se šalandou, vyvažující váhu perutí. V přízemí stavby jsme našli rovnoramenný základový kříž uložený na podezdívce, na němž se celý mlýn mohl otáčet proti větru a mlynář tímto způsobem dokázal zvětšit mlecí výkon.

Následně jsme odešli na druhou stranu mlýna o čtvercovém půdorysu 5,75 x 5,75 metru, výšce 10,6 metru, kde nás na přední straně vcelku logicky zaujalo větrné kolo o průměru 14,6 metru se čtyřmi lopatkami, které bývaly kvůli vyššímu výkonu potažené vypnutými plachetkami či dračkami nebo lískami. Větrným kolem jsme zakončili obhlídku budovy, ale areál mlýna jsme ještě neopustili.

V zahradě okolo větráku bylo totiž několik dřevěných soch, které se nám líbily a tak jsme se u nich vyfotili. Nejdříve jsme se zvěčnili s čertem a poté s poměrně velkým mlynářem, bafajícím s fajfky a jeho ženou. U nich jsme narazili na tabulku s historií mlýna, kterou jsme však již znali od dcery mlynáře a tak jsme se mohli spokojeně vydat na zpáteční cestu k autu. Když jsme k našemu vozu došli, tak jsme vzápětí odjeli k pohostinství U tlustého Jana nedaleko Potštátu, odkud jsme se vyškrábali na zříceninu hradu Puchart. O něm však již pojednává jiný můj článek, tak až budete mít čas, můžete si jej přečíst.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Partutovice_-_Marsalkuv_vetrny_mlyn/

Historie :

Větrný mlýn v Partutovicích byl postaven v roce 1837 z několika jiných starších mlýnů, což dokládá letopočet 1783 na jednom z trámů uvnitř mlýna. Staviteli a prvními majiteli byli manželé Muckovi, kteří mleli mouku, ječmennou krupici a šrotovali kroupy. Po nich mlýn vlastnili pět let manželé Šindlerovi. Roku 1894 koupil mlýn bývalý krajánek Benedikt Maršálek, který měl sedm dětí.

Za 2. světové války bylo mletí zakázáno, jako ve většině mlýnů a když válka skončila, přestal mlýn sloužit, protože ve vesnici začaly přibývat šrotovníky, které plně mlýny nahradily. Tehdy mlýn převzal Augustin Maršálek, který byl považován za posledního mlynáře na tomto větrném mlýně. Mlýn na rozdíl od desítek jiných nezanikl.

V roce 1955 byla vyměněna vodorovná hřídel a vnější plášť mlýna. K dalším opravám došlo v letech 1963, 1974, 1993 a 1998 a tak jsme i my mohli obdivovat zcela funkční mlýn obdivovat i dnes a to ve zcela provozuschopném stavu. Zvláštností tohoto mlýna je nádherně vyřezávané čelo moučnice s iniciálami IHS, srdcem s plameny, po stranách sluncem, měsícem a hvězdami, neboť zdobená moučnice se v našich větrných mlýnech vyskytuje jen ojediněle.

Historie čerpána z webu

http://www.partutovice.cz/vetrny-mlyn/

Větrný mlýn Partutovice je držitelem turistické zámky č.1964.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vetrny-mlyn-partutovice-c1964