Bílovice nad Svitavou jsme navštívili již několikrát a během druhého výletu jsme si prohlédli i zdejší vodní mlýn. Auto jsme zaparkovali u výletní restaurace Sokolovna, odkud jsme se vydali podél řeky po Fügnerově nábřeží až k nedaleké kapličce na nároží s Havlíčkovou ulicí a po její prohlídce jsme pokračovali za další zajímavostí. Již jsme nešli podél řeky, ale mlýnského náhonu, který začínal u jezu na Svitavě o pár desítek metrů dál za mlýnem, jehož výrazná žlutobílá budova nešla přehlédnout.

Před námi se nacházela třípatrová obytná část mlýna se dvěma balkony a zazděnou dvojicí oken v nejvyšším patře. Ve štítu domu jsme spatřili velký nápis Bílovický mlýn s dvojicí písmen BM a mlynářským erbem. Dle stavu oken v přízemí nám připadlo, že v něm bylo nějaké technické zázemí a nesloužilo k bydlení. Pomalu jsme šli dál a stejný stav jsme konstatovali i na boční straně budovy. Napočítali jsme na ní tři řady oken a v každé jich bylo pět.

Na obytnou část navazovala mlýnice, složená ze dvou částí. První střední část byla o něco nižší a zřejmě sloužila jako skladovací prostory, druhá byla vyšší a v ní se nacházelo schodiště a hlavně mlecí zařízení, které fungovalo ještě na začátku 21. století. O kousek dál jsme ještě uviděli z dálky budovy vodní elektrárny a pak jsme se stejnou cestou vrátili k sokolovně. Byl totiž čas vyrazit za přírodními krásami v okolí Bílovic nad Svitavou, které si určitě nenechte ujít a seznamte se s nimi v mých dalších článcích.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Bilovice_nad_Svitavou_-_Koudelkuv_mlyn/

Historie :

Mlýn v Bílovicích nad Svitavou podle historiků fungoval už za vlády Jiřího z Poděbrad, ale jeho podoba se pochopitelně postupně měnila. V roce 1826 je jako jeho majitel doložený Johann Jellinek a tehdy se objevil na císařských mapách. Jeho podnik se postupně rozšiřoval a zvětšoval, jeho součástí byla za první republiky i pila a elektrárna.

Pod názvem Bílovický mlýn nebo Koudelkův mlýn fungoval ještě v tomto století, měsíčně semlel kolem 2 000 tun pšenice. Přibližně do roku 1992 byl mlýn součástí společnosti Mlýnský průmysl Kyjov, ředitel podniku byl pan ing Horčička Rostislav. Posledním ředitelem závodu Bílovice byl pan Jaroslav Baštař.

Na začátku 21. století byla jeho činnost ukončena a majitelé jej prodali městu Bílovice za 30 milionů korun i s celým rozlehlým ostrovem, na kterém leží. Byty v něm zůstanou, má zde vzniknout malý pivovar, rekreační areál a také pláže.

Historie čerpána z webu

http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/1994-koudelkuv-bilovicky-mlyn

Bílovice nad Svitavou jsou držitelem turistické zámky č.1420.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/bilovice-nad-svitavou-c1420