Dolní Kounice jsme navštívili během zpáteční cesty domů, když jsme se vraceli do Olomouce od příbuzných bydlících na Jižní Moravě. Jednou ze zajímavostí, které jsme zde viděli, byl Matyškův mlýn na řece Jihlavě. Auto jsme zaparkovali na náměstí s příznačným názvem Mlýnské a vydali se k budově mlýna. Již z dálky na nás mohutná budova zapůsobila poněkud strašidelně, zřejmě kvůli své zchátralosti a opuštěnosti, což nám ale nezabránilo v tom, abychom k němu po chvilce nedorazili. Před námi stál bývalý městský a klášterní mlýn, který byl poprvé vyobrazen na císařských mapách roku 1825, postaven byl ale pravděpodobně mnohem dříve.

Budova mlýna o třech patrech vypadala mohutně, stejně tak jako mlýnice, jenž byla ještě o patro vyšší. Nicméně před první světovou válkou bychom zde narazili na přízemní stavbu, kterou ovšem roku 1914 poničil ohnivý kohout a tak tehdejší mlynář František Moučka přestavěl mlýn do nynější podoby. Jelikož se dochoval bez větších přestaveb, tak vypadal úplně stejně jako třeba v roce 1930, kdy jej už vlastnil mlynář Josef Matyšek. Mlýn mlel nejdéle z místních klapáčů a to až do převzetí moci komunisty v roce 1948, kteří zlikvidovali spoustu malých podnikatelů, včetně mlynářů.

V dobách své slávy často před mlýnem stávalo několik koňských povozů z celého okolí a čekalo na semletí. V tomto mlýně bylo prý možno si počkat na mouku z vlastního obilí, ale jinde se měnilo obilí za mouku s doplatkem a vývažkem. Zjistili jsme, že vývažek znamenalo to, že rolník přivezl do mlýna padesát kilo obilí plus jedno kilo na pytel. Zpět si odvezl mouku a otruby o váze celkem padesát kilogramů včetně pytlů. Po obhlídce přední části klapáče jsme přešli most přes náhon, v němž již bohužel chyběly čtyři mlýnská kola na spodní vodu, pohánějící mlecí zařízení v 18. století.

Rovněž marně bychom hledali Francisovu turbínu, která dřevěná kola po první světové válce nahradila. Za mostem jsme narazili na zídku, oddělující mlýn od řeky Jihlavy. Spatřili jsme několik lidí, koupajících se v řece na jezu, který kdysi vytvářel potřebný spád pro pohon turbíny. Ani jsme se těmto lidičkám nedivili, bylo přece jen docela velké vedro a málo vody, takže jim nehrozilo žádné nebezpečí v rámci jejich činnosti. Vzápětí jsme u zídky odlovili kešku a pak jsme se krátce prošli kolem zarostlého mlýnského náhonu. Následně jsme se vrátili na náměstí a pěšky se přesunuli k největší místní turistické atrakci, kterou byla zřícenina kláštera Rosa Coeli.

O této velké místní atrakci však již pojednává jiný můj článek, tak si jej určitě vyhledejte a přečtete. A protože jsme toho v Dolních Kounicích navštívili opravdu mnoho, tak na mých stránkách najdete mnoho příspěvků z tohoto jihomoravského města. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v Dolních Kounicích poznávali zejména církevní památky, který vám prozradí další podrobnosti. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Dolni_Kounice_-_Matyskuv_mlyn

Historie :

Bývalý městský mlýn v Dolních Kounicích je vyobrazen na císařských mapách roku 1825, postaven byl ale pravděpodobně mnohem dříve. Často před ním stávalo několik koňských povozů z celého okolí a čekalo na semletí. V tomto mlýně bylo prý možno si počkat na mouku z vlastního obilí, ale jinde se měnilo obilí za mouku s doplatkem a vývažkem. Znamenalo to, že rolník přivezl do mlýna padesát kilo obilí plus jedno kilo na pytel a zpět si odvezl mouku a otruby o váze celkem padesát kilogramů včetně pytlů.

V druhé polovině 19. století jej poháněla čtyři velká mlýnská kola na spodní vodu, které po první světové válce nahradila Francisova turbína. Mlýn vlastnil od roku 1907 mlynář s příhodným jménem František Moučka a po sedmi letech musel původní přízemní budovu přestavět. V roce 1914 mlýn poničil ohnivý kohout a právě tehdy vnikla dnešní podoba klapáče.

Od roku 1930 mlýn držel Josef Matyšek, podle něhož nese jméno. Mlýn mlel nejdéle z místních klapáčů a jeho činnost pravděpodobně skončila  okolo roku 1953, kdy jej komunistický režim zlikvidoval, stejně jako mnoho jiných. V roce 2014 budova působila dosti strašidelně kvůli jeho zchátralosti a opuštěnosti.

Historie čerpána z těchto stránek :

http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/1916-matyskuv-mlyn

Město Dolní Kounice je držitelem turistické zámky č.838.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-dolni-kounice-c838