Město Hulín, rozkládající se na rovinaté Hané východně od Kroměříže, jsme navštívili v rámci dvou jednodenních výletů, během nichž jsme poznali nevelkou nabídku místních památek. Jednou z nich byl vodní mlýn, jenž jsme si prohlédli při obou výletech, mezi nimiž uběhlo deset let. Poprvé jsme ke mlýnu přijeli stříbrným francouzským autíčkem, které jsme zaparkovali na ulici Františka Kokeše v bezprostřední blízkosti bývalého klapáče a vydali jsme se hledat kešku. Právě tato ukrytá schránka byla hlavním důvodem, proč jsme sem přijeli, neboť nebýt hry geocaching, tak bychom o něm vůbec nevěděli. Mlýn totiž nebyl vyznačen na populárních stánkách s mapami ani na největším webu s databází vodních mlýnů, kde se objevil až o pár měsíců později.

Netrvalo dlouho a kešku jsme objevili, jen jsme museli chvíli počkat, než bude čistý vzduch. Když se konečně nikdo kolem nás nemotal, sáhli jsme na to správné místo a náš mladý sběratel skrytých pokladů si připsal další úspěch. Potom jsme si velmi krátce prohlédli omšelou budovu mlýna, který zde existoval nejpozději v 17. století, kdy měl tři složení a nepatřil šlechtě nebo církvi. Následně jsme se vrátili k autu a odjeli na náměstí Míru. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Hulíně viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme poprvé navštívili Hulín a Rusavu a dozvíte se víc. A pokud máte nějakou zkušenost s tímto mlýnem, napište prosím pod článek svůj zasvěcený komentář. Děkujeme.

O deset let později jsme do Hulína přijeli podruhé a i tentokrát jsme zamířili k Hornímu mlýnu, který se od zakoupení novým majitelem roku 1905 začal nazývat Petrův. Byli jsme zvědavi, jestli se na něm něco nezměnilo, ovšem když jsme u něj zaparkovali naše černé SUV, zjistili jsme, že zůstal prakticky ve stejném stavu, jako při naší první návštěvě. Snad jen trochu další omítky spadlo ze stěn obdélníkové budovy, k níž byly z jedné strany přilepeny nízké domky. Nepodařilo se nám zjistit, jestli i ony byly nějakým způsobem spjaty s mlýnem, ale zdálo se, že dokud sousední domeček bude vedle mlýnice stát, existence klapáče nemůže být nijak ohrožena. Kdosi totiž na jeho fasádu nastříkal symbol vševidoucího Božího oka a tak nad mlýnem držel ochranou ruku i sám nejvyšší.

Vzápětí jsme se začali věnovat více i samotné budově mlýna a různým detailům, které na něm ještě šlo rozpoznat. Shlédli jsme tak třeba vyskladňovaní dveře, také ty vchodové a nahoře vstupní otvor se žebříkem. Za okny jsme našli pár kusů nábytku, který však nepatřil mlynáři, ale byl zde pouze uložen. V době naší návštěvy totiž mlýn patřil zemědělskému družstvu, které ho užíval jako sklad a ke šrotování krmiv. Následně jsme se po chodníku vydali k boční straně mlýna, přičemž jsme se pohybovali v místech, kde se otáčelo dřevěné kolo a kudy kdysi tekl mlýnský náhon. Ten byl bohužel v letech 1924 – 1925 kompletně zasypán při regulaci koryta řeky Rusavy, jejíž vody mlýnské kolo po staletí roztáčely.

Tehdy však měl mlýn jinou podobu, neboť roku 1937 vyhořel a byl přestavěn na celkem nevzhlednou budovu s továrními okny ve třech patrech. Staré časy se však již staly historií a jak to tak vypadalo, už se nikdy do Petrova mlýna nevrátí. A kdo ví, jestli návštěvníci sousedního letního kina a koupaliště ještě vůbec tuší, že se zde někdy mlelo obilí pro celé okolí. Pokud totiž mlýn pracoval po celý rok, stačila produkce mouky pokrýt potřeby obyvatel asi sedmi středně velkých vesnic v okolí mlýna. Zanechali jsme rozjímání a rychlým krokem jsme se vrátili k autu, jímž jsme opět odjeli na náměstí Míru, které se po deseti letech na rozdíl od mlýna změnilo. Co jsme zde viděli, o tom však vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Hulíně viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili města Hulín a Holešov a dozvíte se víc.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hulin_-_Petruv_mlyn

Historie :

Horní neboli Petrův mlýn v Hulíně existoval nejpozději v 17. století, kdy měl tři složení a nepatřil šlechtě nebo církvi. Jako svobodný mlýn byl uváděn v letech 1620 – 1848, přičemž roku 1805 byla u mlýna zaznamenána olejna a kašník, což bylo speciální mlecí složení na výrobu jáhel z prosa a pohanky. V roce 1905 mlýn koupil od mlynářské rodiny Čápovy Josef Petr, po kterém je nazýván. Po zřízení městské elektrárny v roce 1910 byl mlýn poháněn elektrickým pohonem a po první světové válce i motorem spalovacím. Mlynář Josef Petr byl v březnu 1910 zvolen prvním předsedou Společenstva mlynářů okresu Kroměřížského a pět let byl zemským předsedou mlynářů pro Moravu a Slezsko. Tomuto spolku mlynář budovu prodal a stal se nájemcem mlýna. V letech 1924 – 1925 byl u Hulína při regulaci koryta řeky Rusavy postaven nový splav a mlýnský náhon byl zcela zasypán. V roce 1937 mlýn vyhořel, byl obnoven a znovu zařízen od firmy Prokop a synové, továrny mlýnských strojů Pardubice. Následně mlýn zakoupil Cukrovarnický spolek z Olomouce, který připravoval stavbu nového cukrovaru v Hulíně a mlynář Petr nadále nájemcem. V roce 1949 byl mlýn znárodněn a přičleněn k národnímu podniku Východomoravské mlýny Kyjov. Od roku 1951 klapáč sloužil ke skladování a šrotování obilí. V současnosti mlýn patří zemědělskému družstvu, které ho užívá jako sklady a ke šrotování krmiv.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/1352-petruv-horni-mlyn

Video se starými fotkami Petrova mlýna a jezu na Rusavě najdete zde :

https://www.youtube.com/watch?v=LCyqj2hT-Cc

Město Hulín má svou turistickou známku č.700.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-hulin-c700