Obec Huzová, nacházející se mezi městy Šternberk a Rýmařov, jsme navštívili z velmi prozaického důvodu. V určitém životním období jsme se totiž jezdili dívat na vesnické rodinné domky, protože jsme si chtěli nějaký koupit a trávit v něm čas chalupařením. Jeden z nich se nacházel právě ve vsi Huzová, která byla založena již ve 12. století a v letech 1869 – 1951 nosila přízvisko Německá. Ještě než jsme do této starobylé obce přijeli, zastavili jsme se u Dolního mlýna, který se nacházel přímo u silnice, po níž jsme sem přijeli ze Šternberka. Auto jsme zaparkovali u autobusové zastávky naproti mlýna a doufali jsme, že sem zrovna žádný hromadný dopravní prostředek nepřifrčí. Navíc jsme předpokládali, že se u bývalého klapáče dlouho nezdržíme, protože dům sloužil k bydlení a tak bylo jasné, že nás nečeká žádná exkurze do vnitřních prostor.

Když jsme tedy náš stříbrný francouzský vůz odložili na kraji silnice, ihned jsme vyrazili na obhlídku klapáče, který se skládal z mlýnice, na níž navazoval z jedné strany obytný dům a z druhé hospodářský přístavek. Délka prohlídky zmíněných budov trvala jen po tu dobu, kdy jsme přešli z jednoho konce na druhou. Nezapomněli jsme se podívat ani na potok Sitka, který odjakživa roztáčel vodní kola nejen Dolního mlýna, ale také dalších dvou, které v průběhu staletí v Huzové vznikly. Nesly jména Horní a Nový, ale dochoval se jen ten, před nímž jsme právě stáli. Jakmile jsme si Dolní mlýn prohlédli, vrátili jsme se k autu a z vlastnoručně vytištěných papírů jsme si přečetli jeho historii. Dozvěděli jsme se, že nějaký klapáč stával v Huzové již roku 1230, nicméně první zmínka o Dolním mlýně pochází až z roku 1717.

Mlýn od začátku 17. století patřil městu Olomouc a ve zmíněném roce jej radní propachtovali za 800 zlatých Kašparu Millerovi. Jinými slovy měl tento nový mlynář klapáč pronajatý s tím, aby na něm dokázal hospodařit se ziskem, což se mu evidentně dařilo. Mlýn v držení rodiny totiž zůstal 150 let až do roku 1853,  kdy jej převzal František Paschendorf. Celou dobu měl mlýn dvě složení, která zůstala v provozu až do roku 1841. Na závěr jsme si přečetli, že v roce 1951 byl provoz mlýna zastaven a komunistickým centrálním řízením byl zařazen do skupiny mlýnů určených k likvidaci. Následně bylo demontováno mlýnské zařízení a nařízením Krajského národního výboru v Olomouci v něm roku 1956 vznikl obilný sklad. Kariéra dalšího z tisíců vodních mlýnů na Moravě se tak uzavřela…

Nijak nás to však nepřekvapilo, neboť smutný osud menších mlýnů v naší zemi v padesátých letech 20. století čekala drtivá většina klapáčů, o čemž jsme se během našich výletů přesvědčili na vlastní oči. Vodní mlýn v Huzové měl alespoň štěstí v tom, že se vůbec dochoval až do dnešních dnů a nebyl zlikvidován úplně. Více jsme toho na Dolním mlýně již vidět nemohli a tak jsme nastartovali náš povoz a stoupající silnicí jsme po necelém kilometru dojeli do středu obce Huzová. Následující minuty jsme věnovali církevní stavbě na náměstí, kterou byl kostel sv. Jiljí, o němž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli rovněž nezapomeňte přečíst. Zároveň se dozvíte, jestli jsme si dům v Huzové koupili a jakou roli v rozhodování sehrál varan. pokud jsme vesnici také navštívili, můžete do komentářů napsat své poznatky. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/huzova-dolni-mlyn​

Historie :

Nejstarší zmínka o jednom z mlýnů v Huzové pochází již z roku 1230. Ves byla lenním statkem olomouckého biskupství a teprve v roce 1605 ji biskup František z Dietrichštejna prodal městu Olomouci. Ve vsi na toku říčky Sitky, dříve také Pastýřského potoka, byly postupně vybudovány tři mlýny - Horní, Dolní a Nový. Dochoval se ovšem jen tento Dolní mlýn u silnice, spojující historická města Šternberk a Rýmařov. Klapáč napájel potok Sitka, který rovněž poháněl zařízení pily u již zaniklého Nového mlýna. První zmínka o samotném Dolním mlýně je z roku 1717, kdy ho město propachtovalo za 800 zlatých Kašparu Müllerovi. Již tehdy měl dvě mlýnská složení, která zůstala v provozu až do roku 1841. V roce 1740 přenechal mlýn Kašpar Müller svému synovi Františkovi, od něj ho pak roku 1764 koupil jeho syn Karel Josef. Po jeho smrti převzal mlýn roku 1803 od vdovy Viktorie její syn Sarkander. Josef Müller, syn Sarkandra, převzal mlýn v roce 1833 a rodina Millerova mlýn držela téměř 150 let. Teprve v roce 1853 ho přenechala Františku Paschendorferovi. K roku 1890 se připomíná jako vlastník mlýna František Scholz, v roce 1903 to byl Arnold Paschendorfer. Ten je připomínán ještě v roce 1930, od tohoto roku už jen Marie Paschendorferová, kdy měl mlýn dvě kola na svrchní vodu. V roce 1951 byl provoz mlýna zastaven a komunistickým centrálním řízením byl zařazen do skupiny mlýnů určených k likvidaci. Následně bylo demontováno mlýnské zařízení a nařízením Krajského národního výboru v Olomouci v něm roku 1956 vznikl obilný sklad. Kariéra dalšího z tisíců vodních mlýnů na Moravě se tak uzavřela.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.vodnimlyny.cz/hu/mlyny/estates/detail/7750-dolni-mlyn-niedermuhle

Obec Huzová nemá turistickou známku.