Litovelské Pomoraví pro nás bylo vždy oblíbenou a snadno dostupnou oblastí, do níž jsme často vyráželi z našeho olomouckého bydliště, abychom se pokochali pěknou přírodou. Zatímco lužní lesy jsme brázdili na kole nebo pěšky, do hanáckých vesnic, lemujících pozoruhodný kousek naší země, jsme většinou zajížděli autem. Naše výpravy vždy startovaly v hanácké metropoli, ale když jsme si otevřeli výrobnu přírodních mýdel v Litovli, došlo k velké změně. Práci jsme si totiž občas zpestřili nějakou procházkou po městě nebo okolí a během nich jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Jeden srpnový den jsme si udělali volno, abychom navštívili pár vesnic mezi Olomoucí a Litovlí, přičemž jednou z našich zastávek byla Lhota nad Moravou.

Do této malé obce jsme předtím několikrát dorazili na kole z Olomouce, ovšem tentokrát jsme sem přijeli stříbrným francouzským autem, jenž jsme nechali stát na návsi nedaleko bývalého vodního mlýna. Ten dali postavit roku 1247 církevní hodnostáři z olomouckého klášterního Hradiska, protože jejich jediný dosavadní mlýn již kapacitně nestačil. Druhý mlýn byl tedy postaven u Nákla, které tvořilo část církevního panství, a to na jednom z několika ramen řeky Moravy. Aby mlynář nebyl v hlubokém lese sám bez ochrany třeba při možném přepadení lupiči, byla u mlýna založena malá ves Lhota, skládající se jen ze šesti chalupářských usedlostí. Nezadržitelně jsme se blížili k mlýnu a již z dálky nás vítaly deštníky na zahrádce mlýnské osvěžovny, která však byla zavřená, což nám ale nevadilo.

Alespoň zde nikdo neseděl a tak jsme měli klid na prohlídku místa, kde samotná obec před staletími vznikla. Namísto malebného mlýna s vodním kolem jsme však viděli nevzhledné šedivé budovy bez architektonického nápadu s řadou stejných oken. Stavba nám ničím nepřipomínala místo, kde se od středověku mlelo obilí a při přečtení historie klapáče jsme pochopili proč. V roce 1911 totiž mlýn, vlastněný v tu dobu Antonínem Tymichem vyhořel a na jeho místě byla vybudována továrna Václava Svobody na zpracování dřeva, ve které byla roku 1919 zřízena vodní turbína, jenž dodala obci poprvé elektrickou energii. Až když jsme přišli na most postavený roku 1926 nad mlýnským náhonem a pohlédli dolů jak vody Mlýnského potoka protékají pod budovou, připomnělo nám to alespoň trochu původní účel stavby.

Poté jsme došli na konec budov a nahlédli přes bránu na nádvoří, kam kdysi jezdily povozy ze širokého okolí s obilím, aby si později odvezly pytle s moukou. Chvíli jsme pozorovali dění na dvoře továrny a následně jsme se vrátili k našemu vozu, kterým jsme odjeli do sousední obce Mezice. V této hanácké vesnici jsme si prohlédli kapli Panny Marie, o níž však již vypráví jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Vášnivý čtenáři si mohou v sekci Velké povídání o výletech vyhledat cestopis Jak jsme v Litovli našli hvězdu a švédskou desku, který vám prozradí, jak probíhalo celé naše srpnové putování. Snad vás tedy tento článek inspiroval k návštěvě tohoto kraje, který si vaši pozornost jistě zaslouží.

Bývalý Tymichův mlýn jsme shlédli také v rámci naší páté návštěvy Lhoty nad Moravou, do které jsme tentokrát došli pěšky ze sousední obce Březové. Sníh tehdy ještě pokrýval hory bělostným hávem a paní zima na kopcích vládla pevnou rukou, ale úrodnou Hanou už zahřívalo nesměle jarní sluníčko, které nás vytáhlo na první procházku toho roku. Během této výpravy jsme si prohlédli hned několik mlýnů a jedním z nich byl ten ve Lhotě nad Moravou. Z Březové nás travnatá pěšina dovedla k zamrzlému jezeru Kobylník, kolem něhož jsme se protáhli až na začátek Lhoty nad Moravou. Minuli jsme řadu domů na obou stranách ulice a brzy jsme přišli na náves se zavřenou hospodou Pod lípou, dřevěnou zvoničkou a božími muky.

Poté jsme již dorazili k prvním budovám bývalého mlýna, jenž býval největší a nejdůležitější budovou ve Lhotě. Mleli zde poddaní všech sousedících obcí, pokud patřily k panství kláštera, ale tyhle staré časy už byly historií. Pomalu jsme přišli až na most nad mlýnským náhonem a chvíli jsme hleděli do bystrých vod. Pak jsme přišli k bráně do areálu dřevařské firmy. Po pěti letech, kdy jsme zde byli naposledy, se toho moc nezměnilo a tak jsme se zde moc dlouho nezdrželi a pokračovali v chůzi dál. Po pár desítkách metrů jsme prošli okolo značky znamenající konec obce Lhota nad Moravou a po silnici jsme kráčeli až k odbočce na cyklostezku, vedoucí zpět do Březové. Pokračování našeho putování najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte článek Jak jsme podnikli mlýnskou výpravu v okolí Litovle.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Lhota_nad_Moravou_-_Tymichuv_vodni_mlyn/

Historie :

Mlýn ve Lhotě nad Moravou dal postavit roku 1247 klášter z Hradiska u Olomouce, protože do té doby vlastnil jediný klapáč a ten již kapacitně nestačil z důvodu rostoucího majetku církevních hodnostářů. Druhý mlýn byl tedy postaven u Nákla, které tvořilo část olomouckého panství, a to na jednom z několika ramen řeky Moravy. Aby mlynář nebyl v hlubokém lese sám bez ochrany třeba při možném přepadení lupiči, byla u mlýna založena malá ves, skládající se jen ze šesti chalupářských usedlostí. Mlýn býval největší a nejdůležitější budovou ve Lhotě. Mleli zde poddaní všech obcí sousedících, pokud patřily k panství kláštera. Lhotský mlynář musel pomáhat při opravě stavu v Řimicích. Roku 1474 vznikly spory mezi mlynáři, které urovnával Karel starší z Vlašimi. Roku 1497 byla sepsána řimická smlouva o udržování správného toku na Mlýnském potoce a ty byla potvrzena králem Vladislavem II. Důležitého toho jednání účastnil se též mlynář ze Lhoty. V roce 1565 byl lhotský mlynář zvolen hejtmanem královského města Litovel jako pomocník litovelského rychtáře při soudních rozepřích mezi mlynáři. První známé jméno mlynáře pochází až z roku 1636, kdy zde hospodařil Vít s manželkou Dorotou. V roce 1901 byla Antonínem Tymichem zřízena vodní turbína na výrobu elektrického proudu pro pohon mlýna, když před tím byl poháněn jen vodním tokem. O deset let později mlýn vyhořel a majitel Antonín Tymich se tak stal posledním mlynářem ve Lhotě. Na místě mlýna vznikla továrna Václava Svobody na zpracování dřeva, ve které byla roku 1919 zřízena vodní turbína, jenž dodala obci poprvé elektrickou energii. V roce 1923 Svobodova továrna vyhořela a po patnácti letech ji zakoupili manželé Josef a Marie Wilsonovi z Prahy od peněžního ústavu v Olomouci. Roku 1926 byl postaven nový betonový most přes mlýnský náhon před továrnou. Wilsonova továrna byla v roce 1949 znárodněna a prvním národním správcem byl Ladislav Lukeš z Příkaz. Dnes zde sídlí firma Lombard řezivo s.r.o se sídlem v Litovli, elektrárnu provozuje firma z Prahy.

Historie čerpána z webu

http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/6958-mlyn-ve-lhote

Lhota nad Moravou je držitelem turistické známky č.761.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/lhota-nad-moravou-naklo-c761