Nové Mlýny - vodní mlýn a elektrárna
První zmínka o vodním mlýně s prozaickým názvem Nové Mlýny pochází z roku 1564 a tehdy ještě v jeho okolí nestál žádný jiný dům. Teprve v 18. století kolem něj vyrostly první domky a počátkem 20. století byla součástí mlýna i pila. V roce 1917 koupil mlýn s vodní silou M. Plhák, ale od jara se v něm nepracovalo, protože velká voda vzala jez. V letech 1922 - 1923 na tomto místě vznikla podle projektu Bohuslava Fuchse vodní elektrárna ve funkcionalistickém stylu. Rodina Plhákova na Nových Mlýnech působila pravděpodobně do roku 1939, poté je během světové války vystřídal mlynář Jan Palouch. Po válce byla elektrárna převedena do správy městské elektrárny Litovel a pak přešla pod správu Severomoravské energetiky. Areál mlýna byl po roce 1948 znárodněn a začala v něm působit Lidová milice, která zahájila přestavbu areálu, čímž způsobila devastací původních částí mlýna.
V březnu jednoho roku vláda paní zimy pomalu slábla a její další životní etapa se blížila ke svému konci. Jarní sluníčko s přibývajícími dny v kalendáři hřálo s čím dál větší intenzitou a snažilo se tak vytáhnout lidi ven na příjemnou procházku, aby je na čerstvém povětří mohlo nabít svou solární energií. Sluneční nabídku jsme využili i my a na jednu březnovou sobotu jsme si narychlo naplánovali výlet do Litovelského Pomoraví. Nasedli jsme do našeho francouzského přibližovadla, kterým jsme z Olomouce přijeli do Litovle a poté jsme pokračovali v jízdě po staré cestě vedoucí do Loštic. Po několika minutách jsme přijeli do maličké obce Nové Zámky, kde jsme si prohlédli bývalé šlechtické sídlo a pak jsme zaparkovali auto na nedalekém rozcestí, z něhož jsme vyrazili na procházku Litovelským Pomoravím.
Probouzející se jarní přírodou jsme kráčeli po modré turistické trase, která nás provedla kolem Obelisku a Chrámu přátelství, dvou romantických staveb, jež zde byly postaveny na samém počátku 19. století podle projektu Josefa Hartmutha a poté nás přivedla do malé vesnice Nové Mlýny. Hned za značkou obce jsme nalevo uviděli budovu protější léta zaběhnuté hospody Na Kadlově, kde se prý vždy skvěle vařilo. I když vidina krátkého odpočinku a svačinky vypadala lákavě, přece jen jsme byli teprve v půli naší výpravy a tak jsme pokračovali dál. Vpravo jsme vzápětí narazili na tabuli starého devátého zastavení naučné stezky a o kus dál pak na novou ceduli s číslem 13, která nám prozradila opravdu velmi zajímavé informace.
Mimo jiné jsme se dozvěděli, že za dob Lichtenštejnů v obci fungovala nájemní panská hospoda a mlýn. Panstvo prý hospodu levně pronajímalo, aby platilo nízké daně z pronájmu a zároveň do ní dodávalo vlastní drahé pivo, kořalku a víno, ze kterých odvody dávat nemuselo. Nezjistili jsme však, kde hostinec stával, nicméně jsme zde našli další dvě. Nalevo od nás byla ta se jménem Stodola, stojící uprostřed vodáckého tábořiště a napravo pak kdysi vyhlášená Rybářská bašta, která vypadala, že již mnoho let do ní nevstoupila živá duše. U cedule naučné stezky se zároveň rozkládalo rozcestí, pojmenované po této opuštěné hospodě a ze směrovek jsme vyčetli, že máme za sebou 4,5 kilometru příjemné procházky a že stejná porce nás čeká při zpáteční cestě po druhé straně řeky Moravy.
Zamířili jsme tedy k vodnímu toku a přes most jsme přešli na druhou stranu, kde jsme narazili na budovy bývalého mlýna, jenž zde stál již roku 1564 jako samostatná budova až do 18. století. Poté v jeho okolí vznikla malá osada, jíž dal jméno právě tento mlýn. Dále jsme zjistili, že počátkem 20. století byla součástí mlýna i pila. V letech 1922 až 1923 na tomto místě rodina Plhákova vybudovala vodní elektrárnu podle projektu Bohuslava Fuchse a protože jsme už dávno věděli, že se dříve vyráběly kvalitní věci, tak nás vlastně ani nepřekvapilo, že v době naší návštěvy ve mlýně fungovaly původní stroje z první poloviny 20. století. Elektřinu stále vyráběla původní Francisova turbína, vyrobená roku 1944 ve Vítkovických železárnách a generátor firmy Křižík z roku 1922.
Ten však byl pár měsíců po naší návštěvě během rekonstrukce vyměněn za nový, ale i tak mělo zařízení za sebou téměř 100 let provozu. V podstatě jsme mohli být rádi, že se areál bývalého mlýna vůbec dochoval, neboť po skončení druhé světové války byla elektrárna znárodněna a začala v něm působit Lidová milice. Ozbrojená složka komunistické strany následně zahájila přestavbu areálu, čímž způsobila devastací původních částí mlýna, nicméně nás to vlastně ani moc nepřekvapilo. Jiné mlýny totiž kvůli socialistickému plánování výroby museli svou činnost zrušit úplně a většinou se z nich staly obyčejné bytové domky. Pokud by tady v Nových Mlýnech v padesátých letech 20. století nestála elektrárna, patrně by budovy čekal stejný osud.
Naštěstí se tak nestalo a my jsme si exteriéry areálu mohli prohlédnout. Viděli jsme budovu strojovny ve funkcionalistickém stylu s půlkruhovými okny, ke které byla přistavěna místnost, v níž se ukrývaly stavidla a česla. Od strojovny tekl odpadní kanál, do kterého se vlévaly potoky Nivka a Polonínský potok. Na břehu kanálu jsme našli zbytky původního mlýna a o kousek dál samostatnou budovu správce. Areál elektrárny a zahrady byl ohrazen betonovým plotem, zdobený modrými kapkami a kovanou bránou. Kromě budov jsme prozkoumali také pevný jez s propustí pro velkou vodu, náhon se třemi stavidly a odpadní kanál. Více jsme toho zvenku vidět nemohli a tak jsme se vydali na další cestu.
Vzápětí jsme minuli značku obce Nové Mlýny a překročili malý most, za nímž jsme zabočili doleva. Chcete-li vědět, co dalšího jsme během procházky v okolí Nových Zámků u Litovle viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis s názvem Jak jsme v Litovelském Pomoraví objevovali romantické stavby. Ten vám prozradí vše, pokud máte chuť podělit se o své poznatky z těchto míst, napište je dolů do komentářů. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě výjimečného kousku moravské země, do kterého se můžete vydat po celý rok, protože vždy dokáže turistům nabídnout něco jiného. Podle našeho názoru je Litovelské Pomoraví nejkrásnější s příchodem jara, kdy je tento kraj posetý bílými sněženkami, takže si člověk připadá jako v pohádce.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Nove_Mlyny_-_vodni_mlyn_a_elektrarna/
Historie :
První zmínka o vodním mlýně s prozaickým názvem Nové Mlýny pochází z roku 1564 a tehdy ještě v jeho okolí nestál žádný jiný dům. Teprve v 18. století kolem něj vyrostly první domky a počátkem 20. století byla součástí mlýna i pila. V roce 1917 koupil mlýn s vodní silou M. Plhák, ale od jara se v něm nepracovalo, protože velká voda vzala jez. V letech 1922 - 1923 na tomto místě vznikla podle projektu Bohuslava Fuchse vodní elektrárna ve funkcionalistickém stylu. Rodina Plhákova na Nových Mlýnech působila pravděpodobně do roku 1939, poté je během světové války vystřídal mlynář Jan Palouch. Po válce byla elektrárna převedena do správy městské elektrárny Litovel a pak přešla pod správu Severomoravské energetiky. Areál mlýna byl po roce 1948 znárodněn a začala v něm působit Lidová milice, která zahájila přestavbu areálu, čímž způsobila devastací původních částí mlýna. Po roce 1989 byla elektrárna spolu s mlýnem v rámci restitucí navrácena potomkům původních majitelů. Kolem roku 2016 byla elektrárna a celý areál prodán, snad protože již byla za hranicí životnosti. Kaplanova turbína byla prakticky v havarijním stavu, Francisova turbína byla demontována a nekompletní. Proto bylo přistoupeno k provedení generální opravy, na Kaplanově turbíně byla provedena generální oprava a na místě původní Francisovy turbíny byla instalována nová Kaplanova turbína. Rekonstrukce proběhla v letech 2017 - 2018 a ve stejném roce proběhlo spuštění elektrárny do provozu.
Historie čerpána z webu
https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/6090-rimicky-novy-mlyn-nove-mlyny-neumuhle
Obec Nové Mlýny nemá turistickou známku.