Když jsme Brandýs nad Orlicí navštívili poprvé v rámci zimního výletu, tak jsme ve městě poznali spoustu památek a zajímavostí. Víceméně se jednalo o velmi známé památky nebo takové, které znají alespoň místní obyvatelé města. Při naší druhé zastávce v létě stejného roku jsme si Brandýse postupně prohlédli tři vodní mlýny, o kterých dle našeho názoru věděl jen málokdo.

V malém městečku na východě naší země jsme se tehdy zastavili cestou na dovolenou, kterou jsme strávili v Orlických horách. Když jsme do Brandýsa přijeli, nejprve jsme si prohlédli místo, kde kdysi stával Harmsův mlýn, potom jsme zamířili za dalším bývalým klapáčem, kterým byl Kopeckého mlýn v Loukotníku a následně jsme odjeli za třetím, Řehákovým mlýnem. Projeli jsme přes nám již známé Komenského náměstí a po 150 metrech jsme přijeli k třípatrové budově mlýna ze sedmdesátých let 19. století o půdorysu písmene H.

Zaparkovali jsme na prázdném placu u mlýna a šli si jej prohlédnout. Na hlavním průčelí jsme spatřili dva boční rizality, na pravém průčelí byla uprostřed fasády stejná ozdoba a na sedlové střeše jsme našli eternitové šablony. Vedle mlýna jsme shlédli dochovaný patrový dům s elektrárnou, s rovně ukončeným štítem a sedlovou střechou. Potom jsme si prohlédli navazující obytný dům o několika patrech s rovnou střechou, která byla do dvacátých let 20. století mansardová.

Nenašli jsme už ani nápis Umělecký mlýn s letopočtem 1872, který zde nad prvním patrem býval. Podařilo se nám zjistit, že uvnitř se nachází nové stroje na výrobu krmných směsí, které mlýn v době naší návštěvy produkoval, přičemž z původního mlýna zbyl výtah, dopravní cesty, šnekové dopravníky, zásobníky na obilí a míchací stroje. Když jsme si mlýn obešli téměř celý dokola a prohlédli si i jeho náhon, přečetli jsme si něco o jeho historii.

Zjistili jsme, že v minulosti bychom mlýn našli omítnutý do pískové barvy, ale před sebou jsme měli omítku v bílé barvě se světle modrými lisénovými rámci. Spousta oken byla kdysi zdobena cihlovou klenbou, ale my jsme viděli pouze jednoduché provedení. Když jsme si mlýn prohlédli a seznámili se s historickými fakty, odjeli jsme naším vozem za památkami Kostelce nad Orlicí, o nichž se dozvíte v mých dalších příspěvcích.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brandys_nad_Orlici_-_Rehakuv_mlyn/

Historie :

První zmínka o Řehákově mlýně pochází z roku 1483 z listiny Kostky z Postupic a kdy byl v Tereziánském katastru uveden jeden mlýn o dvou složeních jako dominikální. Roku 1713 se jednalo o vrchnostenský mlýn tzv. koželužský, opět o dvou složeních. V roce 1823 zde fungovala pila, ale pěkný pohled na mlýn musel být okolo roku 1851, kdy zařízení poháněla čtyři kola na spodní vodu.

Současná budova mlýna byla postavena roku 1872 Josefem Herzánem, podle plánů stavitele Schmoranze z Chrudimi. Od roku 1891 byla při mlýně pekárna a v roce 1902 byla přistavěna elektrárna, sloužící dodnes. Mlýn dodával tehdy proud do sítě pro celé město, vyjma léčebny a Gottwaldovy továrny na výrobu kovového nábytku. Poslední rekonstrukce mlýna proběhla v letech 1924 - 1926, kdy byly uvnitř moderní výtahy na pytle a Francisovy turbíny.

Po nástupu komunistů k moci převzaly klapáč roku 1951 Pardubické mlýny a pekárny. Následně prostory sloužily Zemědělskému zásobovacímu a nákupnímu podniku v Ústí nad Orlicí. Od roku 1960 sídlila ve mlýně výrobna krmných směsí, jež byla první výrobnou svého druhu v tehdejším Československu. Ve druhé polovině devadesátých 20. století byl mlýn v restituci navrácen rodině Řehákových. V letech 1997 a 1998 postihly mlýn záplavy, přesto se i nadále ve mlýně vyrábí krmné směsi.

Historie čerpána z webu

http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/1148-rehakuv-herzanuv-mlyn

Brandýs nad Orlicí je držitelem turistické zámky č.1140.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brandys-nad-orlici-c1140