Náhoda tomu chtěla, že jsme o jedněch letních prázdninách vyrazili na víkendový pobyt do oblasti Kolínska, kam jsme tehdy přijeli vůbec poprvé. Do polabské nížiny jsme z Olomouce vyrazili v pátek odpoledne za obrovského vedra a po dvou hodinkách jízdy jsme přijeli do okrajové části Peček, kde jsme předali kus nábytku, jehož prodej byl příčinou našeho výletu. Následně jsme odjeli do Kolína pro dalšího člena naší výpravy a lovce keší v jedné osobě, který sem přijel už ráno vlakem, neboť se nevlezl do auta. Pak jsme se společně přesunuli do penzionu Zlaté slunce, kde jsme byli ubytováni a modlili se, aby konečně přišlo slíbené ochlazení. Večer jsme se dočkali a tak jsme se ráno za příjemné letní teploty mohli vydat na výlet, který jsme praktický celý strávili v Kouřimi.

Během procházky tímto městem jsme poznali poměrně velké množství památek a zajímavostí, které byly soustředěny zejména v historickém středu Kouřimi kolem Mírového náměstí. Když jsme si je všechny prohlédli, odjeli jsme za poznáváním ostatních turistických cílů, mezi něž jsme zařadili také šest dochovaných vodních mlýnů. První dva s názvy Hrázka a Hřebičkov jsme kvůli stromům, křovinám a soukromému vlastnictví moc dobře neviděli a tak jsme doufali, že si vše vynahradíme u následujících mlýnů. Ke dvojici dalších klapáčů, jež od sebe stály pouze 100 metrů, jsme přijeli Růžovou ulicí, která vůbec nekorespondovala se svým názvem, dala našemu černému SUV pořádně zabrat. Vytrvale klesající a úzká silnice s kočičími hlavami nás dovedla na křižovatku s ulicí nazvanou Podskalí, kde jsme zaparkovali a vydali se za klapáči.

Nejprve jsme se věnovali Fortenskému mlýnu, o němž první zmínka pochází již z roku 1407, kdy patřil kouřimským cisterciákům. Před námi stála moderní budova, která neměla nic společného s původní podobou středověkého mlýna, což nás však nijak nepřekvapilo. Kouřim postihlo několik ničivých požárů a tak zcela jistě byl mlýn průběžně přestavován, nicméně největší změnu prodělal v době, kdy se změnila mlýnská technologie a začaly se požívat válcové stolice. Kvůli zvětšení objemu mletí se musely staré mlýny rozšiřovat na tři patra, přičemž v přízemí byly hnací stroje, transmisní rozvod, násypky dopravníků a kartáčovačka. V prvním patře se nacházela loupačka, mlecí stolice, váha a pytlování. Ve druhém patře byla sila a někdy aspirační jednotka. Ve třetím patře stála čistička, vysévače, reforma a prachové filtry, nad ní podstřešní transmisní pohon a hnací zařízení zrnových výtahů.

V roce 1930 byl majitelem mlýna Václav Apltauer, který se svými pomocníky obsluhoval vyjmenovanou technologii Fortenského mlýna, ale ani to nestačilo k tomu, aby fungoval až do 21. století. Mletí bylo ukončeno a tím skončila několikasetletá historie bývalého klášterního mlýna, což nás pochopitelně mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Staré časy nám tak připomínal pouze nápis na budově, který zněl : Mlýn Fortna Václava Apltauera. Když jsme si vysokou mlýnskou budovu prohlédli ze všech možných stran, zamířili jsme k malému domečku v ulici Na schodech, která kopírovala Růžovou kolegyni. Na rozdíl od ní však dostála svému názvu, neboť se skládala v podstatě ze samých schodů. Nemuseli jsme jich zdolávat příliš mnoho, neboť zmíněný domek stál v prostřední části ulice.

Domeček s číslem 239 nás zaujal kvůli tomu, že v něm bydlel kat, a to až do svého propuštění z městských služeb roku 1783. Nad katovnou dříve stávala věž, v níž býval vchod do města, jemuž se říkalo Katova fortna. Popravčí, jakožto osoba opovrženíhodná, totiž mohl do města vstoupit pouze bránou, jemu a osobám nečistým určenou. U domku jsme se dlouho nezdrželi, ale byli jsme rádi, že jsme jej viděli, neboť s Fortenským mlýnem, alespoň podle názvu, trochu souvisel. Vzápětí jsme se přesunuli k nedalekému Panskému mlýnu, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co dalšího jsme v Kouřimi viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme si po bitvě u Lipan podmanili městečko Kouřim a dozvíte se víc.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kourim_-_mlyn_Fortna/

Historie :

Fortenský mlýn, též zvaný Malý mlýnec nebo Fortna, byl postaven v dobách temného středověku. První zmínka o něm pochází z roku 1407, kdy patřil kouřimským cisterciákům a tehdejší německé obyvatelstvo jej nazývalo Holzmül. Vodní kolo klapáče poháněla sice jen voda Ždánické strouhy, přesto měl mlýn dostatek vody, jelikož strouha odváděla vodu z řady rybníků ležících pod zalesněným Ždánickým vrchem. Mlýn měl ve středověku zcela jinou podobu než dnes, neboť byl zcela přestavěn v době, kdy se změnila mlýnská technologie a začaly se požívat válcové stolice. Kvůli zvětšení objemu mletí se musely staré mlýny rozšiřovat na tři patra, přičemž v přízemí byly hnací stroje, transmisní rozvod, násypky dopravníků a kartáčovačka. V prvním patře se nacházela loupačka, mlecí stolice, váha a pytlování. Ve druhém patře byla sila a někdy aspirační jednotka. Ve třetím patře stála čistička, vysévače, reforma a prachové filtry, nad ní podstřešní transmisní pohon a hnací zařízení zrnových výtahů. V roce 1930 byl majitelem mlýna Václav Apltauer, který se svými pomocníky obsluhoval vyjmenovanou technologii Fortenského mlýna, ale ani to nestačilo k tomu, aby fungoval až do 21. století. Mletí bylo ukončeno a s tím i několikasetletá historie bývalého klášterního mlýna.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz/pl/mlyny/estates/detail/227-fortensky-mlyn

Město Kouřim je držitelem turistické známky č.496.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kourim-c496