Náhoda tomu chtěla, že jsme o jedněch letních prázdninách vyrazili na víkendový pobyt do oblasti Kolínska, kam jsme tehdy přijeli vůbec poprvé. Do polabské nížiny jsme z Olomouce vyrazili v pátek odpoledne za obrovského vedra a po dvou hodinkách jízdy jsme přijeli do okrajové části Peček, kde jsme předali kus nábytku, jehož prodej byl příčinou našeho výletu. Následně jsme odjeli do Kolína pro dalšího člena naší výpravy a lovce keší v jedné osobě, který sem přijel už ráno vlakem, neboť se nevlezl do auta. Pak jsme se společně přesunuli do penzionu Zlaté slunce, kde jsme byli ubytováni a modlili se, aby konečně přišlo slíbené ochlazení. Večer jsme se dočkali a tak jsme se ráno za příjemné letní teploty mohli vydat na výlet, který jsme praktický celý strávili v Kouřimi.

Během procházky tímto městem jsme poznali poměrně velké množství památek či zajímavostí, které byly soustředěny zejména v historickém středu Kouřimi kolem Mírového náměstí. Samozřejmě jsme nemohli vynechat zdejší muzeum lidových staveb na okraji města, nedaleko kterého jsme zaparkovali naše černé SUV a kolem vodního mlýnu Hrázka jsme se vydali do skanzenu. Když jsme si všechny staré chaloupky poctivě prohlédli a vrátili se do reality 21. století, zastavili jsme se u zmíněného vodního mlýna Hrázka, jenž byl postaven ve druhé polovině 18. století a stal se tak nejmladším ze všech kouřimských mlýnů. Jakožto obdivovatelé klapáčů jsme si chtěli pořádně prohlédnout také tento mlýn, ale nebylo nám shůry dáno. Stáli jsme na asfaltce a natahovali marně krky, abychom spatřili alespoň část budovy mlýna.

Mezi silnicí a budovou mlýna rostla totiž spousta různých stromů či keřů a ty nám úspěšně bránily ve slušném výhledu na mlýn. Důvod byl prozaický. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci bylo mnoho mlýnů zrušeno a výjimku nebyly ani ty v Kouřimi. Hospodářské budovy u mlýna Hrázka byly zbořeny kvůli fotbalovému hřišti a na místě mlýnského Nového rybníka bylo vybudováno koupaliště. A tak se ze mlýna zachovala pouze hlavní budova s mansardovou střechou z počátku 19. století, která byla využívána k obytným účelům a jeho majitelé zřejmě nechtěli, aby z cesty lidé viděli až do jejich kuchyně. Jelikož se nám nechtělo čekat do zimy než porost opadá a budeme mít lepší výhled, zašli jsme na přilehlý most s betonovým zábradlím a chvíli jsme hleděli do potoka Střebovka, jehož vodstvo pohánělo mlýnské stroje na zpracování obilí.

Mlýn však odtud byl vidět stejně mizerně a tak jsme se brzy po silnici vydali směrem k parkovišti. Po levé ruce jsme minuli bývalý rybník a současné koupaliště v jednom a vzápětí jsme odbočili doprava. Kráčeli jsme kolem fotbalového hřiště po sotva viditelné stezce v trávě, která nás po několika metrech přivedla k boční straně mlýna. Mezi křovinami a stromky, několik metrů za kobercem lopuchů, jsme konečně spatřili celou část jedné strany klapáče. A  když jsme po stezce ještě trošičku popošli, zahlédli jsme i část zadní stěny. Dole pod okny jsme uviděli zamřížované dveře, jimiž pravděpodobně byly vydávány pytle s moukou zákazníkům. Nicméně i tak jsme museli zapojit hodně fantazie, abychom si dokázali představit, že sem v minulosti jezdily povozy pro pomletou mouku a další mlynářské produkty.

Slavné časy tohoto mlýna však již patřily historii a mouka se v domě objevovala pouze v nákupních taškách jeho majitelů. A jelikož nás obyvatelé bývalého klapáče dovnitř nepozvali a my jsme nechtěli zlovolně vniknout na jejich soukromý pozemek, více jsme toho zde už vidět nemohli. Mlýn Hrázka jsme tedy opustili a vrátili se k autu na parkovišti, jímž jsme vzápětí odjeli k nedalekému mlýnu Hřebíčkov, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co dalšího jsme v Kouřimi viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme si po bitvě u Lipan podmanili městečko Kouřim a dozvíte se víc. Pokud jste také navštívili toto historické městečko, napište pod článek komentáře. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě města Kouřim a poznání jeho památek či zajímavostí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kourim_-_mlyn_Hrazka/

Historie :

V období středověku se v Kouřimi a jejím bezprostředním okolí nacházelo devět mlýnů, z toho se do současnosti zachoval soubor šesti středověkých a raně novověkých vodních mlýnů. Nicméně mlýn Hrázka byl postaven až ve druhé polovině 18. století a stal se nejmladším z kouřimských klapáčů. V roce 1880 vlastnil mlýn František Plichta, o 50 let později se jeho majitelem stal Josef Svoboda. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci bylo mnoho mlýnů zrušeno a výjimku nebyly ani ty v Kouřimi. Hospodářské budovy u mlýna Hrázka byly zbořeny kvůli fotbalovému hřišti a na místě mlýnského Nového rybníka bylo vybudováno koupaliště. Ze mlýna se zachovala pouze hlavní budova s mansardovou střechou z počátku 19. století. Mlýn je využíván k obytným účelům a jeho okolí bývá v létě značně zarostlé, takže z cesty není skoro vidět. Zřejmě je to záměrem majitelů…..

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/523-mlyn-hrazka

Město Kouřim je držitelem turistické známky č.496.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kourim-c496