V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména Choceň a okolí. Hlavním důvodem těchto výprav byl dovoz našich produktů do zdejšího velkoobchodu s mýdly. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji, o které tu opravdu nebyla nouze. Jednoho říjnového dne jsme po odevzdání mýdel odjeli do Vysokého Mýta, kde jsme se seznámili se všemi památkami a zajímavostmi tohoto krásného historického města. Naším druhým podzimním cílem se tenkrát stal Dolní mlýn, u něhož jsme zaparkovali náš stříbrný povoz a bez meškání se vydali na jeho obhlídku. Budova však již dlouhá léta sloužila k bydlení, takže jsme se dovnitř nepodívali a pochopitelně jsme ani nevstoupili na soukromý pozemek majitele, který dům zrovna opravoval.

Další oplocené objekty v okolí bývalého mlýna nám bohužel znemožnily dům obejít kolem dokola a nafotit jej ze všech stran, nicméně alespoň jeho část naším neunikla. Bez problémů jsme shlédli mlýnský náhon a také dvě strany domu. V důsledku zmíněných oprav jsme však nemohli vidět unikátní nápis, který býval v pískovcovém portálu nad vchodem do mlýna a který byl později vložen do fasády domu. Text hovořil o přestavbě mlýna a bylo na něm uvedeno : Leta bozího 1541 stawyl G.•Bernart•Yozeff. Když jsme si dostupné části bývalého klapáče prohlédli, vrátili jsme se do auta, kde jsme z batohu vytáhli vytištěné papíry a přečetli si o něm pár historických informací. Dozvěděli jsme se, že mlýn na tomto místě stával již v 15. století, když jej roku 1434 vlastnil jistý Říha, ale bližší fakta o jeho podobě se nám nepodařilo zjistit.

Stejně tak zůstalo obestřeno tajemstvím, kdy mlýn získal rod Josefy, který jej roku 1541 nechal zcela přestavět, jak dokládal zmíněný nápis. V držení této rodiny zůstal objekt až do 19. století, kdy jej koupil František Rinkl, který jej prodal Antonínu Vajmarovi. Dále jsme se dozvěděli, že na počátku 19. století byl mlýn klasicistně upraven, o čemž svědčil letopočet 1802 nad vstupním portálem, který jsme také bohužel neviděli. Ve 20. století mlýn přestal sloužit svému původnímu účelu, mlecí technologie byl demontována a dům byl upraven na rodinné bydlení. Na závěr jsme si ještě přečetli poněkud smutnou událost. U posledního mlynáře Ignáce Joseffiho byl zaměstnán stárek Mikus, který se zamiloval do starší z jeho dcer Josefky, ale když se o tom její otec dozvěděl, svého zaměstnance vyhnal.

Bývalý stárek odešel do Ruska, kde byl odveden k carskému vojsku a v armádě chtěl na svou lásku zapomenout. Mezitím mlynář donutil sklenáře Tůmu, aby odvedl nešťastnou Josefku k oltáři. O mnoho let později, konkrétně roku 1815, táhlo Vysokým Mýtem na Paříž ruské vojsko, v jehož čele jel generál, kterým nebyl nikdo jiný, nežli někdejší stárek Mikus. Ve vinárně Na staré poště, kde se chtěl občerstvit, narazil na sestru své milované Josefky a poprosil jí, aby jim domluvila schůzku. Paní Tůmová souhlasila a pak se ještě několikrát sešla se svým milencem, na něhož nemohla po dlouhá léta zapomenout, u staré kostnice na hřbitově, načež se rozešli na vždy. Krátce na to paní Tůmová zemřela a rodinu mlynáře Joseffiho začalo stíhat neštěstí za neštěstím, ovšem nic konkrétního už nám historie neprozradila.

Zaujalo nás, že se dcera paní Tůmové jménem Veronika posléze provdala za kováře Josefa Jirečku a stala se matkou významných literárních historiků Josefa a Hermenegilda. Když jsme dočetli poslední řádky, nastartovali jsme náš povoz a odjeli na Tyršovo náměstí. kde jsme si prohlédli další památky, o nichž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volné chvíli také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden říjnový den věnovali památkám Vysokého Mýta. Pokud jste sem někdy zavítali, můžete se prostřednictvím komentářů podělit s ostatními turisty o své zážitky, za což vám předem děkujeme. A jestliže vás článek dokonce inspiroval k návštěvě Vysokého Mýta, pak dokonale splnil svůj účel.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vysoke-myto-dolni-mlyn​

Historie :

Mlýn na tomto místě býval již v 15. století, v roce 1434 zde byl mlynářem jistý Říha. Kdy získal mlýn rod Josefy není známo, ale jistě to bylo před rokem 1541, ze kterého pochází nápis ve fasádě domu, který býval v pískovcovém nadpraží, považovaný za nejstarší známý nápis o přestavbě mlýna v Čechách : LETA BOZIHO 1541 STAWYL G BERNART YOZEFF. Mlýnská budova byla po přestavbě Bernarda Jozeffiho kamenná, přízemní a s podstřeším, které se nacházelo pod trojmo sedlovou střechou. Obydlí mlynáře se nacházelo na východně straně po celé šíři, na západní straně byla mlýnice. Součástí mlýna byla kamenná stodola, která se zachovala dodnes, a také zahrada, kolna a kamenný sklep. Josefyovi vlastnili mlýn až do 19. století. Dalším majitelem mlýna byl František Rinkl, který jej prodal Antonínu Vajmarovi. Mlýn byl na počátku 19. století klasicistně upraven, na to upozorňoval letopočet 1802 nad vstupním portálem. Ve 20. století mlýn přestal sloužit svému původnímu účelu, mlecí technologie byl demontována a dům byl upraven na rodinné bydlení.

Zajímavost :

Historie Dolního mlýna je spojena s poněkud smutnou událostí. U posledního mlynáře Ignáce Joseffiho byl zaměstnán stárek Mikus, který se zamiloval do starší z jeho dcer Josefky, ale když se o tom její otec dozvěděl, svého zaměstnance vyhnal. Bývalý stárek odešel do Ruska, kde byl odveden k carskému vojsku a v armádě chtěl na svou lásku zapomenout. Mezitím mlynář donutil sklenáře Tůmu, aby odvedl nešťastnou Josefku k oltáři. O mnoho let později, konkrétně roku 1815, táhlo Vysokým Mýtem na Paříž ruské vojsko, v jehož čele jel generál, kterým nebyl nikdo jiný, nežli někdejší stárek Mikus. Ve vinárně Na staré poště, kde se chtěl občerstvit, narazil na sestru své milované Josefky a poprosil jí, aby jim domluvila schůzku. Paní Tůmová souhlasila a pak se ještě několikrát sešla se svým milencem, na něhož nemohla po dlouhá léta zapomenout, u staré kostnice na hřbitově, načež se rozešli na vždy. Krátce na to paní Tůmová zemřela a rodinu mlynáře Joseffiho stíhalo neštěstí za neštěstím. Dcera nešťastné Josefky Veronika se posléze provdala se za kováře Josefa Jirečka a stala se matkou významného etnografa a literárního historika Josefa Jirečka a právního a regionálního historika Hermenegilda Jirečka.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/

Město Vysoké Mýto je držitelem turistické známky č.741.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vysoke-myto-c741