V rámci třídenní dovolené na Hlučínsku, během které jsme byli ubytováni v penzionu v Jilešovicích, jsme navštívili mnoho zajímavých míst a poznali velký počet památek. Během našeho putování jsme zavítali také k našim severním sousedům do Polska, konkrétně do velké vesnice Tworków, kde jsme navštívili kostel sv. Petra a Pavla a pak jsme odjeli ke starému vodnímu mlýnu.

Náš stříbrný povoz jsme nechali odpočívat u malého rybníka, který sloužil pro potřeby mlýna, když bylo v létě málo vody či přišly suché roky. Potemnělé vody rybníka byly zčásti pokryté napadanými květy z okolních stromů, z čehož jsme usoudili, že to pravé léto ještě nepřišlo. Nicméně teplota v době naší návštěvy dosahovala třiceti stupňů, takže jsme rádi přivítali stromovou ochranu před sluncem.

Následně jsme se šli podívat na sousední velký rybník s názvem Trzeciok, který si nasadil podobnu masku jako jeho menší kolega. Na jeho druhém břehu začínal zámecký park, sahající až k ruinám bývalého šlechtického sídla, k němuž jsme později zajeli autem. Kdybychom věděli, že k zámku můžeme dojít pěknou cestou pěšky, nechali bychom náš vůz u mlýna, ale to jsme opravdu nevěděli. Škoda.

Potom jsme již zamířili k samotné budově mlýna, který byl postaven roku 1914 na místě starého dřevěného klapáče z roku 1703. Brzy jsme k němu dorazili a stanuli tak před budovou mlýnice z červených režných cihel, v němž i v době naší návštěvy mlynář Pawlik mlel mouku. Podle našich informací dokonce zvládal umlít až tři tuny denně, což nám připadlo jako docela vysoký počet.

Stáli jsme před stavbou z režných cihel, které v tomto kraji vznikaly od poloviny 19. století do první světové války. Tento stavební materiál byl v té době velice oblíben, takže nás ani nepřekvapilo, že i v Tworkowě z nich byl nějaký dům postaven. Na architekturu mělo vliv Prusko, jemuž Hlučínsko do roku 1920 náleželo.

V tu dobu se sem dostala velká část německého obyvatelstva, které do kraje přineslo své zkušenosti, kulturu i stavitelské umění. Nicméně jestli rodina Pawliků, které mlýn patřil již po několik generací, patřila původně také k německé národnosti, to se nám podařit nezjistilo. Vzápětí jsme přišli ke dveřím, které však byly zavřené.

Podle tabulky u vchodových dveří jsme se bohužel netrefili do otevírací doby, takže jsme se do mlynářského muzea nepodívali, což nás hodně mrzelo. Prohlédli jsme si tedy alespoň čelní stranu červené mlýnice se třemi okny a letopočtem 1914 a pak jsme se krátce podívali na sousední obytný dům rodiny Pawliků.

Pak jsme se vrátili k mlýnici, v jejímž přízemí byly hnací stroje, transmisní rozvod, násypky dopravníků a kartáčovačka. V prvním patře se pak nacházela loupačka, mlecí stolice, váha a pytlování. Ve druhém patře byla sila a ve třetím patře stála čistička, vysévače, reforma a prachové filtry, nad ní podstřešní transmisní pohon a hnací zařízení zrnových výtahů.

Hned vedle vchodových dveří do mlýnice jsme našli výstavku třech mlecích válcových stolic, které bývaly kdysi v prvním patře mlýna, přičemž s těmito stroji bylo možno dosáhnout zlepšení kvality moučných produktů, urychlení mlecího procesu a většího výtěžku bílé mouky než u starého způsobu mletí.

Když jsme si stolice prohlédli, naklonili jsme se přes plot, abychom viděli mlýnský náhon. Potěšilo nás, že jsme zde našli dřevěné kolo, které zde bylo obnoveno roku 2014, i když jej mlýn již sto let nepotřeboval. Jednalo se o kolo na vrchní vodu, přičemž voda padala na mlýnské kolo shora tak, aby namočila jen jeho polovinu.

Jednotlivé lopatky kola měly tvar jakési vaničky, jenž měly držet vodu během rotace co nejdéle. Jakmile se kolo začalo otáčet, jednotlivé vaničky poklesly a voda se z nich začala vylévat. Polovina vodního kola byla tedy zatížena tíhou vody, zatímco druhá polovina byla prázdná, což způsobovalo jeho rotaci.

Prohlídkou vodního náhonu jsme zakončili návštěvu Pawlikova mlýna, který jsme bohužel viděli jen zvenku. Spokojeni tak napůl jsme se tedy vrátili k autu, jímž jsme odjeli k již zmíněným ruinám zámku. O něm však již pojednává jiný můj článek, který si také určitě přečtěte. Doporučuji si v sekci Velké povídání o výletech vyhledat obsáhlý příspěvek o celém našem putování po Slezsku a Polsku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Tworkow_-_Pawlikuv_mlyn_Zabytkowy_mlyn_w_Tworkowie/

Historie :

Původní vodní mlýn byl v Tworkowě postaven někdy okolo roku 1703, byl celý dřevěný a měl klasické kolo pro pohon mlecího zařízení. Roku 1914 na jeho místě u rybníka vznikl nový zděný mlýn, vybavený Francisovou turbínou o výkonu 4,5 HP, která byla v roce 1927 nahrazena elektrickým motorem Deutz s dvojnásobným výkonem. Krátce po druhé světové válce byl nainstalován další motor. 

Mlýn po mnoho generací patří rodině Pawliků, kteří i v dnešní době produkují asi 3 tuny mouky denně a vzhledem k tomu, že je přístupný veřejnosti, stojí za to využít znalostí mlynáře a navštívit interiér stále fungujícího závodu. Majitel provede návštěvníky mlýnem, odhalí tajemství výroby a stroje uvede do chodu. V roce 2014 bylo zrekonstruováno vodní kolo, takže uvidíte, jak mlýn kdysi pracoval. Vedle mlýnice stojí stoletý dům rodiny Pawlikówů a za mlýnem se nachází indiánská vesnice MATO provozovaná synem majitele.

Historie čerpána z webu

https://www.malypodroznik.pl/?p=7552

Obec Tworków nemá turistickou známku.