Výletní chatu, penzion a restaurací s poněkud zvláštním názvem Bunč, jsme premiérově navštívili neplánovaně první květnový jednoho roku, neboť jsme ve Velehradu nenašli vhodnou restauraci, kde bychom poobědvali. Hlad nás tedy donutil vyrazit směrem na severovýchodní hřeben Chřibů, v jehož středu se na křižovatce velmi starých cest nacházel zmíněný penzion. Už při příjezdu nás nemile překvapila spousta aut, takže jsme museli zaparkovat na kraji silnice docela daleko od budovy restaurace, ke které jsme se vzápětí vydali. O pár minut později jsme zjistili, že zrovna tento den byla chata jak na potvoru otevřena poprvé po půlroční rekonstrukci a konal se zde sraz turistů spojený s pochodem, takže zde byly stovky lidí. Nicméně jsme se přece jen najedli u chaty na Sluneční terase s kapacitou 200 míst, kde jsme poobědvali kuřecí steaky z venkovního grilu.

Po jídle jsme získali razítka do památníku a pamětní list od KČT a pak jsme si prohlédli nádvoří, na němž se nám líbil kamenný objekt s barem z dřevěného sudu, jehož horní část poskytovala zázemí pro děti. Na jiné straně nádvoří jsme spatřili krytou kamennou terasu s krbem a barem. Potom jsme ve stánku koupili známku a na budově turistické chaty jsme shlédli pamětní desku se jmény tří padlých partyzánů, kteří zde zahynuli. Pak jsme se vrátili k autu a namířili si to zpět do obce Modrá. Po cestě jsme se zastavili u tajemného kamene Králův stůl, u dřevěné rozhledny nad obcí Modrá a pak jsme odjeli do archeoskanzenu. O těchto místech pojednávají již jiné moje články, tak si je nezapomeňte také ve volném čase přečíst. Naše celodenní putování najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis Jak jsme našli kosti v podzemí Velehradu.

Podruhé jsme penzion Bunč navštívili v rámci celodenního pochodu po vrcholových partiích pohoří Chřiby poslední květnový den o šest let později. Na rozdíl od první návštěvy jsme sem přijeli z druhé strany od Zdounek a po cestě jsme v lipové aleji odlovili první kešku tohoto výletu. Pak naše francouzské autíčko zdolávalo poslední kilometry šíleného stoupání, během něhož jsme minuli několik cyklistů. Pokud šplhali naším směrem, bylo nám jich docela líto, zatímco ti šťastnější mířili z kopce dolů na opačnou stranu. O pár minut později jsme konečně dojeli na Bunč, nám již známé místo s chatou a restaurací ve výšce 479 m n.n, odkud bylo nejjednodušší vyrazit různými směry po hřebenech Chřibů. Parkování bylo zdarma, což jsme rádi přivítali a náš stříbrný povoz zde odpočíval spokojeně až do pozdního odpoledne.

Počasí bylo nádherné, sluníčko nás hřálo tak akorát, nefoukal žádný fukéř a tak nám nic nebránilo vyrazit na výlet o délce dvanáct kilometrů. Ještě než jsme vyrazili, v chatě na Bunči jsme si koupili turistickou známku a následně jsme u silnice pod chatou shlédli dřevěnou zvoničku z první poloviny 20. století, na kterou prý v době první republiky zvoníval hajný z Bunče nebo jeho manželka. Činili tak třikrát denně, aby dělníci, kteří v okolních lesích pracovali, měli pojem o čase. Dozvěděli jsme se, že na sklonku druhé světové války byl ale zvon ukraden a od té doby zvonice chátrala. Naštěstí se lesníci rozhodli vyrobit podle dobových fotek kopii, takže jsme si ji i my mohli v plné kráse prohlédnout. Pak jsme již po asfaltové silničce vykročili na naši trasu po zelené značce, kterou chvilku doprovázela modrá kolegyně.

Hned po 100 metrech jsme u cesty uviděli památník padlých partyzánů OLGA. Zjistili jsme, že tato skupina vznikla na sklonku druhé světové války a měla původně čtyři členy. Nakonec zde působilo až třicet partyzánů, složených z obyvatel místních vesnic, utečenců z nucených prací v Německu a ruských parašutistů. Položené květiny u pomníku svědčily o tom, že se na partyzány nezapomnělo ani po dlouhých letech od skončení války. Na pamětní desce jsme si krátce prohlédli jména padlých a pak jsme pokračovali dál. Po 100 metrech jsme z asfaltky odbočili doleva a po úzké pěšině jsme prudce sestoupili ke dvacet metrů vzdálené Kubitově studánce, jenž byla pojmenována podle svého zakladatele Františka Kubity, brašnáře z Kroměříže, který hledal další zdroj vody pro letovisko Bunč a po delším pátrání jej skutečně objevil.

O několik hodin později jsme se na Bunč vrátili z jiné strany. Měli jsme za sebou krásný výlet nádhernou a zajímavou krajinou Chřibů, v nohách 12 kilometrů, přičemž synek ještě asi o tři více. Náš stříbrný vůz francouzské výroby věrně čekal na parkovišti, ale ještě než jsme do něj nasedli, zamířili jsme do útrob chaty na Bunči. V restauraci jsme získali razítko do památníku a také jsme si dali polévku na posilněnou. Během čekání na jídlo jsme si přečetli pár informací z historie místa, které bylo pojmenováno podle významné moravské osobnosti Christiana Alexia Buntsche, který se sem uchýlil v roce 1682 i se svou rodinou z morem postiženého Hradiště. Zde uprostřed lesů, hledal hradišťský syndikus a právní zástupce velehradského konventu ochranu před morovou nákazou.

Dále jsme se dozvěděli, že Klub československých turistů z Kroměříže zde postavil roku 1921 turistickou útulnu, která patřila k nejlépe vybaveným turistickým objektům v republice. Zaujalo nás, že na konci druhé světové války byla turistická chata vypálena nacisty, ale za několik měsíců byla opravena a opět zpřístupněna turistům. Když jsme dočetli poslední řádky, obsluha nám přinesla objednané polévky a konečně jsme se mohli najíst. Po krátkém odpočinku jsme došli k autu a bez dalších zastávek jsme jeli domů do Olomouce. Tak na shledanou příště Chřiby.....Doporučuji si přečíst článek v sekci Velké povídání o výletech, kde najdete kompletní popis celého našeho výletu, který jsme tenkrát strávili pochodem po hřebenech pohoří Chřiby. Cestopis jsme pojmenoval Jak jsme z Bunče vyrazili na pupek Chřibů s názvem Brdo, tak snad se vám bude líbit.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Bunc_-_vyletni_chata_v_Chribech/

Historie :

Jméno Bunč vzniklo pravděpodobně podle významné moravské osobnosti Christiana Alexia Buntsche, který se sem uchýlil v roce 1682 i se svou rodinou z morem postiženého Hradiště. Zde uprostřed lesů, hledal hradišťský syndikus a právní zástupce velehradského konventu ochranu před morovou nákazou. Klub československých turistů z Kroměříže zde postavil roku 1921 turistickou útulnu, která patřila k nejlépe vybaveným turistickým objektům v republice. Tenkrát ji využívali především poutníci směřujícími na Velehrad či výletníci na kolech a motocyklech. V roce 1934 se z iniciativy našich předních finančníků a průmyslníků v čele s Tomášem Baťou začal připravovat projekt první československé dálnice, která měla spojovat východ a západ republiky. Z Bunče se tak načas stalo velké staveniště a turistický ruch utichl. Roku 1942 byla stavba dálnice zastavena. Dne 29. dubna 1945 byla turistická chata vypálena nacisty. Po válce koncem dubna 1946 členové Klubu českých turistů získali turistickou chatu zpět do vlastnictví a zahájili práce na opravě budovy. Milovníci přírody a turisté tak opět našli cestu do pohoří Chřibů. Klub českých turistů po roce 1990 penzion postupně pronajal několika provozovatelům. Od října 2004 je majitelem vizovická likérka RUDOLF JELÍNEK a.s., která financovala opravu chaty roku 2009. O měkolik let později dokonce v prostorách chaty vznikly malé relaxační lázně.

Historie čerpána z webu

http://www.bunc.cz/

Horská chata Bunč je držitelem turistické známky č.1087.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/bunc-chriby-c1087