Kmínek - horská chata v Beskydech
V kouzelném místě, na úpatí vrchu Korytov ve výšce 872 metrů, stojí horská chata Kmínek. I když je její poloha již pár metrů za slovenskou hranicí, je častou zastávkou turistů, neboť poskytuje perfektní služby i příjemné posezení. Chatu nechal postavit hostinský Vincent Kmínek roku 1918 a ta již od začátku přitahovala četné návštěvníky jak ze slovenských osad, tak i z údolí Bílé. Po druhé světové válce byl vlastník chaty odsunut a znárodněný objekt měnil majitele. Vystřídalo se zde několik podniků. Ještě v roce 1948 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, která dala chatě dnešní podobu. K další úpravě pak došlo v roce 1988.
Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.
Během pátého dne pobytu jsme se pohybovali na československém pomezí, kde jsme navštívili několik míst, obdařených dřevěnými turistickými známkami. Jedním z nich byla slovenská horská chata Kmínek na úpatí vrchu Korytov ve výšce 872 metrů, ke které jsme se vydali po červené turistické značce pěšky od Masarykovy chaty, ležící na kopci s příznačným názvem Beskyd, nedaleko hraničního přechodu Bumbálka. Jen pár metrů od chaty jsme narazili na lyžařský vlek Klema, který v létě pochopitelně zel prázdnotou a díky odlesněným částem se nám odtud naskytly další pěkné výhledy na valašské kopečky, v čele s Lysou horou. Na malou chvíli jsme se zde zastavili, pokochali se kouzelnými přírodními scenériemi a slíbili si, že se na královnu beskydských hor musíme v brzké době konečně vydat.
Učinili jsme tak o 14 měsíců později, ale to je jiný příběh. U sjezdovky jsme odlovili kešku a pak jsme pokračovali v putování za slovenským cílem, vzdáleným přibližně dva kilometry. Téměř okamžitě začala cesta prudce klesat a museli jsme dávat pozor, kam položíme naše obutí, neboť povrch nezpevněné komunikace byl velmi kamenitý a mohli bychom snadno zakopnout či si způsobit nepříjemné zranění. Naštěstí se tak nestalo a v pořádku jsme sestoupili o 50 výškových metrů níže do osady Smutníky, kterou kdysi tvořilo několik chalup, z nichž v době naší návštěvy zbyly jen dvě. Podle vyprávění již bohužel zemřelých starousedlíků vedla do sedla z obce Bílá údolím Smradlavé stará obchodní cesta, která se zde větvila. Zatímco jedna část vedla do slovenského Makova, druhá úbočím kopce směřovala k chatě Kmínek.
Než jsme Smutníky upustili, odlovili jsme u cesty další kešku a pak jsme šli dál. Sotva jsme z bývalé osady vytáhli paty, museli jsme zdolat prudké stoupání, během něhož jsme zase vyšlapali zpátky téměř všechny výškové metry, o které jsme předtím sestoupili do sedla Smutníky. Výstup nám ztěžovalo rozvášněné červencové sluníčko a absence stromů, které zde sice před lety vyrůstaly, ale poměrně nedávno byly vykáceno a proto jsme se celou dobu pohybovali na novodobé lesní mýtině. Za vynaloženou odměnu jsme se na vrcholu kopce pokochali výhledy na Májovský průsmyk a okolí. Další cesta vedla již po hřebeni, takže se vždy jen tak lehce zvlnila a nekladla na naši fyzičku velké nároky. Šlo se nám tedy dobře, cesta díky tomu rovněž rychle ubíhala a nutno podotknout, že jsme celou dobu kopírovali československou hranici.
Většinou jsme kráčeli pod příkrovy stromů, mezi nimiž občas vykoukl nějaký průhled do krajiny, ale už jsme se výhledy nezdržovali. Brzy jsme přišli k odbočce s reklamní tabulí na stromě, která lákala k navštívení chaty Sněžná, nabízející domácí kuchyni, saunu a ubytování. Nabídce jsme ovšem úspěšně odolali, neboť chata Kmínek byla odtud opravdu jen kousíček, takže jsme její českou kolegyni pouze minuli a po 300 metrech jsme dorazili na rozcestí Nad Kmínkem. Zde se k červené značce přidala zelená kamarádka a obě barvičky nás po půl kilometru klesání společně přivedly k našemu cíli. Docela nás překvapilo, že v období letních prázdnin u chaty nepobývalo mnoho lidí, přitom Kmínek nabízel venkovní posezení s udírnou a osvěžení v bazénu. Ještě než jsme zamířili ke slovenské chatě zastavili jsme se u kapličky na české straně hranice.
Přesněji řečeno, lidová kaple v podobě dva metry vysokého cihelného pilonu se šindelovou střechou stála na Moravě, neboť hranice procházela přesně středem cesty. Na čelní straně stavby jsme našli skleněnou niku, ve které se ukrývaly dvě lidové dřevořezby, zpodobňující netradičně postavy světců. V zadní straně drobné církevní památky jsme objevili malý nekrytý výklenek se svatým obrázkem a pak jsme se o ní pokusili zjistit pár informací. Dozvěděli jsme se ovšem pouze to, že zdejší odlesněná samota o několika dřevěných objektech byla pod názvem Chovanetz zobrazena již na mapě II. vojenského mapování, které proběhlo v letech 1836 – 1852. Možná si již tehdy obyvatelé samoty postavili drobnou kapličku pro své modlitby a rozjímání, každopádně na historické fotografii z roku 1930 jsme viděli svatostánek v dnešní podobě.
Když jsme si výklenkovou kapličku prohlédli, šli jsme hledat kešku, kterou jsme brzy našli a následně jsme se vrátili k chatě. Malebná chaloupka s květinovou výzdobou v oknech se nám moc líbila a rovněž její interiér lahodil našemu oku, takže jsme zde byli velmi spokojeni. Ve výčepu jsme si koupil turistickou známku, nanuky a také jsme zde získali razítko do památníku. Následně jsme vnitřní prostory opustili, posadili se venku na lavičku a jali se konzumovat ledové pochoutky. Když z nanuků zbyly jen dřevěné klacíky, vytáhli jsme z batohu vytištěné papíry, z nichž jsme načerpali pár historických faktů o chatě Kmínek. Dočetli jsme se, že ji nechal postavit hostinský Vincent Kmínek roku 1918 a od samého začátku chata přitahovala četné návštěvníky jak ze slovenských osad, tak i z údolí Bílé.
Po druhé světové válce byl vlastník chaty odsunut a znárodněný objekt měnil majitele. Ještě v roce 1948 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, která dala chatě dnešní podobu a pak se v jejím držení vystřídalo několik socialistických podniků. K další úpravě pak došlo v roce 1988. Ve 21. století soukromý majitel chatu dále zveleboval a modernizoval, aby vyhovovala nárokům současných turistů a možná i proto se nám tady hodně líbilo. Když jsme dočetli poslední řádky, vyrazili jsme stejnou cestou zpět k autu. Poté, co jsme Masarykově chatě došli, odjeli jsme do Velkých Karlovic a protože do večeře zbývalo ještě dost času, odlovili jsme v okolí hotelu Horal tři kešky. Potom jsme se již vrátili do srubu, kam jsme přijeli za pár minut. Pátý den pobytu byl tedy takřka za námi.
Po večeři jsme si pustili televizi a dívali se na fotbalové mistrovství Evropy 2016, které zrovna probíhalo. Po skončení dramatického večerního zápasu jsme se odebrali na kutě, abychom si odpočinuli, jelikož nás další den čekal výstup na rozhlednu Miloňová, tyčící se nad Velkými Karlovicemi. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se pohybovali po československých hranicích v okolí Bumbálky. Dozvíte se toho opravdu hodně. Pokud jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky a podělit se o ně s ostatními turisty. Děkujeme. Jestliže váš článek inspiroval k návštěvě valašského koutu naší země, pak dokonale splnil svůj účel.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kminek-horska-chata-v-beskydech
Historie :
V kouzelném místě, na úpatí vrchu Korytov ve výšce 872 metrů, stojí horská chata Kmínek. I když je její poloha již pár metrů za slovenskou hranicí, je častou zastávkou turistů, neboť poskytuje perfektní služby i příjemné posezení. Chatu nechal postavit hostinský Vincent Kmínek roku 1918 a ta již od začátku přitahovala četné návštěvníky jak ze slovenských osad, tak i z údolí Bílé. Po druhé světové válce byl vlastník chaty odsunut a znárodněný objekt měnil majitele. Vystřídalo se zde několik podniků. Ještě v roce 1948 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, která dala chatě dnešní podobu. K další úpravě pak došlo v roce 1988. Ve 21. století soukromý majitel chatu dále zveleboval a modernizoval, aby vyhovovala nárokům současných turistů. Pěkně upravený interiér, venkovní posezení s udírnou a letní bazén jsou příjemným zpestřením putování po krásných horách. Chata ubytuje 34 osob a v zimě má k dispozici 300 metrů dlouhý lyžařský vlek.
Historie čerpána z webu
Chata Kmínek je držitelem slovenské turistické známky č.39.
https://www.turisticke-znamky.sk/znamky/detail/chata-kminek/39
