Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Všechno jednou skončí a naše dovolená nebyla výjimkou. Osmý den po snídani jsme si tedy sbalili věci, setkali se s majitelem srubu, zaplatili za pobyt a vyrazili domů. K návratu jsme si vybrali trasu přes Vsetín, jelikož jsme chtěli navštívit Vsacký Cáb a zároveň jsme slíbili našemu nadšenému hledači ukrytých schránek, že se zastavíme na keškách, které cestou potkáme. Pět jsme odlovili před obědem, který jsme si dal ve vsetínském pivovaru Valášek a dvě další jsme objevili u dvojice studánek cestou k našemu cíli. Pak již následovala několikakilometrová jízda lesní silničkou, která nás přivedla až chatě Vsacký Cáb. Naše stříbrné auto jsme odložili na malém parkovišti vedle chaty a vzápětí jsme zamířili k informačním tabulím, které jsme kousek od nás zahlédli, abychom se o tomto místě něco dozvěděli.

Chytrá cedule nám prozradila, že chata byla postavena v letech 1927 – 1928 na popud Karla Puszkailera, což byl vsetínský lékárník, spoluzakladatel Klubu československých turistů ve Vsetíně a jeho dlouhodobý předseda. Původně měla jen hospodu, byt hostinského, sklep, skladiště lyží či několik ložnic a voda se nosila ze studánky vzdálené 150 metrů. Prakticky zároveň s chatou vznikla i nedaleká mohyla, která měla připomenout 10. výročí republiky a čtyřicet let existence Klubu turistů. Překvapilo nás, že součástí mohyly byly od roku 1932 dva skokanské můstky K15 a K30, které ale nepřečkaly válečné roky. Dále jsme se dočetli, že původní chata nestačila velkému zájmu turistů a tak se brzy po otevření přistavovalo. Ještě v prvním roce války se turistika slibně rozvíjela, stejně jako v období po válce a během totalitního režimu.

Když se po roce 1989 otevřely hranice, zájem o tuzemské turistické cíle opadl a chata na Cábu se v roce 1991 vrátila zpět KČT. Potřebovala rekonstrukci, na niž chyběly peníze, a proto ji o pět let později prodali do soukromých rukou. V roce 2004 byla vybudována kamenná terasa u restaurace, o šest let později dokonce vznikla zcela nová část pro hotelové hosty, wellnes a lyžařský vlek. V tomto moderním kabátě s nádechem historického vzhledu jsme si ji velmi rádi o chvíli později prohlédli také my. Nejprve jsme ovšem dočetli historii místa a okolí. Zjistili jsme, že na samotném vrcholu Cáb byla ve třicátých letech 20. století postavena menší kamenná mohyla se zábradlím, sloužící turistům jako vyhlídka. Vedle ní pak stávala dřevěná triangulační věž, která byla po druhé světové válce kvůli špatnému stavu stržena a později se rozpadla i mohyla.

Místo poté postupně zarostlo lesem a žádná vyhlídka na okolí tak zde nebyla možná. Zbyly jen patky a staré fotografie. Pak jsme se přesunuli k vedlejší ceduli, která nám představila zdejší přírodní krásy, ale mnohem více nás zaujal osud jednoho nešťastného medvěda. Huňáč se na Vsetínsko zatoulal v roce 2000 od našich východních sousedů a i když člověka nenapadl, na hospodářských zvířatech způsobil škodu téměř za dvě stě tisíc korun. Později byl odchycen do klece a převezen do chomutovské zoo, odkud však utekl. Vzápětí začal hon na medvěda, kterého strážníci několikrát postřelil a tak se šelma schovala do remízku, kde jej pracovník zahrady zastřelil. Po přečtení informací jsme se vydali do chaty a v restauraci si koupili turistickou známku a kofolu. Potěšila nás také dvě razítka do památníku.

Obsluha byla velmi milá a ochotná, takže jsme byli velice spokojeni. Když jsme vypili pití, vyfotili jsme u dvou velkých dřevěných medvědů a vyrazili na lov beze zbraní. Nechtěli jsme totiž střílet po medvědech či jiné lesní zvěři, nýbrž odlovit několik dalších keší v okolí chaty. Podařilo se nám nalézt čtyři skryté krabičky v okruhu několika stovek metrů a tak jsme se spokojeně vrátili k autu. Z dálky jsme ještě shlédli kopec, na němž stávaly skokanské můstky a pak jsme již Vsacký Cáb opustili. Nutno dodat, že nebýt turistické známky, určitě bychom sem na toto odlehlé místo nezavítali. Další naše cesta vedla do Valašského Meziříčí, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se vraceli domů z dovolené ve Velkých Karlovicích.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vsacky-cab-horska-chata​

Historie :

V centru Vsetínských vrchů najdete turistickou chatu Vsacký Cáb, která se nachází kousek pod vrcholem hory Cáb ve výšce asi 820 m, na důležité křižovatce turistických a cykloturistických tras. Chata byla postavena v letech 1927 – 1928 na popud Karla Puszkailera, což byl vsetínský lékárník, spoluzakladatel Klubu československých turistů ve Vsetíně a jeho dlouhodobý předseda. Jejího slavnostního otevření se účastnilo 800 hostů a také tehdejší starosta Vsetína Josef Sousedík. Původně měla jen hospodu, byt hostinského, sklep, skladiště lyží a několik ložnic. Voda se nosila ze studánky vzdálené 150 metrů. Prakticky zároveň s chatou vznikla i nedaleká mohyla, která měla připomenout 10. výročí republiky a čtyřicet let existence Klubu turistů. Na svém místě stojí stále, ale skokanské můstky už zmizely. Byly tady na vrcholu Cábu dva, patnácti- a třicetimetrový. Můstky byly otevřené v roce 1932, nepřečkaly však válečné roky. Velkému zájmu nemohla původní chata stačit, a tak se brzy po otevření přistavovalo. V roce 1936 dostala roubenou verandu. Ještě v prvním roce války se turistika slibně rozvíjela, stejně jako v období po válce a během totalitního režimu. Když se po roce 1989 otevřely hranice, zájem o tuzemské turistické cíle opadl. Chata na Cábu se v roce 1991 vrátila zpět turistům. Potřebovala rekonstrukci, na niž chyběly peníze, a proto ji o pět let později prodali. Od té doby je v soukromých rukách. V roce 2004 byla vybudována kamenná terasa u restaurace, o šest let později byla dokonce vystavěna zcela nová část pro hotelové hosty, vznikl wellnes a lyžařský vlek. V zimě od chaty vedou upravované běžkařské stopy, v létě je ideálním místem pro nástup do cyklotras. Na samotném vrcholu Cáb byla ve třicátých letech 20. století postavena menší kamenná mohyla se zábradlím, sloužící turistům jako vyhlídka. Vedle ní pak stávala dřevěná triangulační věž, která byla po druhé světové válce kvůli špatnému stavu stržena a později se rozpadla i mohyla. Místo poté postupně zarostlo lesem a žádná vyhlídka na okolí tak zde nebyla možná. Zbyly jen patky a staré fotografie.

Historie čerpána z webu  

https://www.idnes.cz

Vsacký Cáb je držitelem turistické známky č.2156.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vsacky-cab-c2156​