Dinopark v Plzni, který je součástí zoologické zahrady, jsme si prošli během dovolené, kterou jsme strávili ve Staňkově a svou pozornost jsme věnovali hlavně okolí města. Jednoho dne jsme si ovšem udělali výlet do Plzně, k jehož návštěvě nás zlákala zoologická zahrada a dinopark. Auto jsme tehdy nechali na parkovišti u zoo, u něhož se nacházela jedna prehistorická příšera, dělajíc tak reklamu ztracenému světu dinosaurů. V pokladně jsme si koupili vstupenku, která platila do ZOO i do Dinoparku a vydali jsme se na celodenní procházku.

Vystavené prehistorické tvory jsme si prohlédli asi v polovině procházky zoologickou zahradou. Dinopark se nacházel v nejvyšší části ZOO, takže výstup k němu byl celkem namáhavý. Monumentální bránou jsme vstoupili do areálu dinoparku, za níž nás přivítal velký Triceratops se svými potomky, jenž žil až na samém konci druhohor na severozápadním území dnešních Spojených států amerických. Na jeho hlavě nás trochu vyděsily tři rohy dlouhé přes jeden metr. Vůbec hlava tohoto dinosaura nám připadala hodně velká, protože zabírala celou čtvrtinu jeho těla o délce až 2,4 metru.

O pár metrů dál jsme zahlédli stádo tří Stegosaurů a protože patří mezi naše oblíbené ještěrky, hned jsme za nimi vyrazili. Pohladili jsme si jeho malou hlavu, v níž nosil mozek velikosti mandarinky. Zblízka jsme si prohlédli pro něho typické velké ploché desky, přičemž menší měl na krku, větší na hřbetě a přední části ocasu. Všimli jsme si, že jeho zadní nohy byly dvakrát delší než přední, takže patřil mezi pomalé dinosaury a jeho rychlost chůze podle dochovaných stop nepřesahovala 7 km/h.

U následujícího dinosaura jsme přemýšleli, jestli máme reklamovat skutečnost, že není vidět celý. Z vody vystrkoval Diplodocus pouze hlavu, jeho tělo nebylo vůbec vidět a přitom s délkou asi 33 - 35 metrů patřil k nejdelším živočichům všech dob. Samozřejmě jsme to nemysleli vážně a namísto stížnosti jsme si přečetli, že srdce Diplodoka muselo vážit až 1,6 tuny, aby vypumpovalo krev do celého tělního oběhu. Nepřekvapilo nás, že tento býložravec žil blízko vody, kde bývala rostlinná potrava měkčí, šťavnatější a lépe stravitelná.

Nabídku dinogrilu jsme ignorovali, protože jsme se předtím dobře naobědvali na statku v areálu zoo a místo jídla jsme šli strávit informace o velké ještěrce s názvem Gastonia. Dočetli jsme se, že byla 5 až 6 metrů dlouhá a na jejím těle jsme spatřili velké ostny. Úzká, protáhlá lebka byla chráněná srostlými kostěnými pláty, přední část trupu kostěnými trny, bedra plochou srostlou kostěnou plotnou a ocas, kromě kostěných hrbolů, byl opatřen po bocích i ostrými kostěnými deskami, které byly používány jako nůžky. Trochu nám připomínal Stegosaura.

Kousek od nás jsme zahlédli fotosaura, ale nechali jsme ho být a přes paleontologické hřiště zamířili za velkým předchůdcem ptáka, který nebyl nikdo jiný než Ornithomimus. Zaujaly nás jeho tříprsté zadní končetiny, štíhlé a dlouhé přední končetiny a dlouhý krk s relativně malou ptačí hlavou. Přečetli jsme si, že běhal až 80 km/h, dosahoval délky asi 3,5 metru, výšky asi 2,1 metru a jeho hmotnost se pohybovala kolem 100 až 175 kg. Tento dinosaurus nám celkovým vzhledem velmi připomínal pštrosa, ovšem s výjimkou dlouhého ocasu.

Když jsme si tohoto rychlého běžce prohlédli, popošli jsme k dalšímu dinosaurovi zajímavého vzhledu. Parasaurolophus nás totiž zaujal dutým kostěným hřebenem na hlavě směřujícím dozadu, který byl až 180 cm dlouhý a připomínal nám trubici, díky které prý dokázal vydávat různé impozantně hlasité zvuky. Zajímavé také bylo, že se obyčejně pohyboval na všech čtyřech končetinách, ale v případě potřeby se vztyčil na zadní končetiny, například při běhu.

Naproti hřebenáče nám takřka unikl Pteranodon, jehož jsme si skoro nevšimli. Tohoto ptakoještěra, který žil na území dnešních USA jsme velice dobře znali z několika filmů. Ovšem vždy nás dokázal zaujmout svým rozpětím křídel až 9 metrů a výrazným dlouhým výrůstkem na hlavě, který sloužil ke kormidlování za letu nebo udržování stabilní polohy ve vzduchu. Potom jsme přes dětské hřiště zamířili k jednomu z největších masožravých dinosaurů, kterým byl před 98 - 96 miliony let na území dnešní Argentiny Giganotosaurus. A jelikož některé nehodné děti na hřišti byly opravdu k sežrání, připadalo nám jeho umístění velice vhodné. Dočetli jsme se, že Giganotosaurus vystřídal populárního Tyranosaura na čele neoficiální tabulky velikosti masožravých dinosaurů, ale zároveň byl zřejmě hloupější.

Dalším dinosaurem u dětského hřiště byli dva poměrně velcí Plateosauři, kteří chodili po čtyřech a žili před 212 až 204 milióny let. Dětem by Plateosaurus zřejmě neublížil, ledaže by na něho šlápl nebo by nebohé dítko drželo v ruce strom. Byl totiž býložravec a patřil mezi nejhojnější dinosaury své doby, což potvrzují nálezy jeho fosílií v Německu, Švýcarsku, Anglii, Švédsku, Francii a Grónsku. Zaujalo nás,že žil ve stádech, která zřejmě neustále migrovala za potravou. Živil se nízko rostoucím rostlinstvem, ale byl schopen se postavit na zadní a spásat horní větve stromů či stromových kapradin. Prohlédli jsme si jeho dlouhý krk, ocas a hlavu. V tlamě měl mnoho malých lopatkovitých zubů, které mu pomáhaly ukusovat potravu. Ze sudovitého trupu mu vyrůstaly dlouhé zadní končetiny, dvakrát tak dlouhé jako přední, které byly sice krátké, ale silné. Z pěti prstů předních končetin byl největší palec, zatímco krajní dva prsty zakrněly. Na prvních třech prstech jsme pak spatřili velké zahnuté drápy, kterými se bránil a kterými vyhrabával podzemní části rostlin.

Zvláštním exemplářem v plzeňském dinoparku byl Pliosaurus, velký mořský dravec a nejobávanější predátor od rané jury do spodní křídy. Dozvěděli jsme se, že krátkými krky, masivními hlavami a zuby vyzbrojenými čelistmi mohli Pliosauři zaútočit i na živočichy téměř stejné velikosti a vytrhovat z nich kusy masa podobně jako dnešní žraloci nebo kosatky. Jelikož Pliosaurus brázdil oceán vedle 3D kina, počkali jsme chvíli, než se skončí film pro předchozí návštěvníky a pak jsme vstoupili dovnitř. Shlédli jsme zajímavý snímek korespondující s tématikou zdejšího parku a když film skončil, zamířili jsme do dinoshopu, kde jsme koupili turistickou známku.

U 3D kina postávala dvojice Brachiosaurů, které jsme si následně prohlédli. Když jsme k nim přišli blíž, poznali jsme, že Brachiosauři patřili největším suchozemským živočichům všech dob, protože jejich dlouhé krky se tyčily vysoko nad námi. Přečetli jsme si, že žili na konci jurské periody před asi 154 miliony let na území dnešní Afriky, byli až 26 metrů dlouzí, 13 metrů vysocí a mohli vážit kolem 30 až 50 tun.

Opustili jsme dva obry a šli se podívat na podstatně menší dinosaury, kterými byla dvojice Chasmosaurů. Dozvěděli jsme se, že to byl asi 5 metrů dlouhý býložravý dinosaurus vážící kolem 2 tun, jenž žil asi před 76 až 74 milióny let na západě dnešní Kanady. Tento čtyřnohý rohatý dinosaurus nás zaujal tím, že měl kostěný límec delší než zbývající část hlavy, poměrně nízkou lebku a dva nadočnicové rohy delší než roh nosový. Všimli jsme si, že disponoval krátkým ocasem, silným zobákem a vystupujícími lícními kostmi.

Měli jsme projitou asi polovinu dinoparku a druhou část jsme zahájili prohlídkou Apatosaura, který se vyskytoval opět v blízkosti dětského hřiště. Ve skutečnosti žil ve období svrchní jury před 150 miliony let na území USA. Když jsme ho uviděli, nápadně nám připomínal Brontosaura, což je však dnes již vědecky neplatné rodové jméno. Nepřekvapilo nás, že měřil asi 21 - 23 metrů a vážil 25 - 35, protože nám připadal opravdu veliký. Stoupli jsme si také pod jeho tělo, které bylo neseno čtyřmi sloupovitými nohami. Všimli jsme si, že na každé z nich měl pět prstů a palce na předních nohou byly opatřeny drápem.

Hned vedle Apatosaura stál Ankylosaurus, mohutný obrněný býložravec, který žil v období křídy před 68-65,5 miliony let. Přečetli jsme si, že šlo o největšího zástupce své čeledi. Byl prý dlouhý okolo 9 - 11 metrů a vážil asi 6 - 12 tun. Pro Ankylosaura bylo typické kostěné brnění, které chránilo celé zvíře před útoky velkých dravců. Viděli jsme také masívní kostěnou palici na ocase, představující nebezpečnou zbraň proti útočícím teropodům. 

Opakem obrovských dinosaurů, které jsme doteď viděli, byla skupinka malých tvorů s názvem Repenomamus. Přesto patřil k největším známých druhohorním savcům a žil asi před 130 miliony let na území dnešní Číny. Dozvěděli jsme se, že dosahoval délky až 1 metr a hmotnosti asi 14 - 16 kg. Byl tedy mnohonásobně větší než drtivá většina ostatních druhohorních savců.

Dva bojující Pachycefalosauři byli naší další zastávkou na cestě dinoparkem. Zjistili jsme, že to byli poměrně malí pětimetroví ptakopánví dinosauři, jejichž hlavním znakem byla kupolovitá lebka. Žili od střední jury až do konce křídy a byli rozšířeni v Severní Americe, Asii a zřejmě i v Evropě.

Dlouho jsme se u nich nezdrželi a pospíchali jsme za menším dravým dinosaurem pojmenovaným jako Coelphysis, který žil v období svrchního triasu a rané jury před asi 203-196 milióny let. Nebylo těžké poznat, že to byl po dvou chodící masožravec, dlouhý přibližně 3 metry a vážící kolem 20 kg. Kdybychom byli jeho kořistí, neměli bychom šanci mu uniknout. Předními končetinami, které byly poměrně dlouhé, mohl tento rychlý běžec kořist za běhu uchopit a následně zabít ostrými pilovitými zuby.

Cesta nás posléze zavedla za Allosaurusem, který snad býval masožravcem, ale údajně jeho stisk nebyl dostatečně silný, aby zabil nějakého živočicha, možná tedy byl pouhým mrchožroutem. Zaujalo nás, že Allosauři mohli být na svých cestách sledováni 5 - 6 m dlouhými Ceratosaury, kteří se živili tím, co Allosauři na svém úlovku nechali. Při pohledu na tohoto dravce jsme nepochybovali, že Allosauři stáli na vrcholu potravního řetězce. My jsme jim jako potrava rozhodně posloužit nechtěli a tak jsme pokračovali dál.

Za chvíli jsme přišli k vyhlídce, odkud jsme se pár minut kochali výhledem na zoologickou zahradu pod námi. Potom jsme si prohlédli Maisaura, který strážil své hnízdo z vejci u vyhlídky. Tento hadrosaurid žil ve stádech a hnízdil ve velkých koloniích. Zjistili jsme, že hnízda obsahovala každé asi 25 - 40 vajec uspořádaných do kruhu nebo spirály a po nakladení byla zahřívána přinesenou hnijící vegetací. Býložravá Maiasaura dosahovala až 9 metrů délky, byla dvounohá, ale mohla chodit i po všech čtyřech.

Vzornou matku jsme nechali pečovat o hnízdo a šli dál. Minuli jsme jiného Triceraptora, než kterého jsme viděli na začátku prohlídky dinoparku a pak jsme narazili na nejznámějšího dinosaura. Hrozivě otevřenou tlamu s ostrými zuby a drápy na předních končetinách na nás necenil nikdo jiný než Tyrannosaurus Rex. Již dávno jsme věděli, že Rexík byl jeden z největších masožravých dinosaurů a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob, který svou tělesnou stavbou patřil k nejmohutnějším a nejnebezpečnějším. Přečetli jsme si, že žil před asi 68 - 66 miliony let na území celého západu dnešních Spojených států amerických. Největší dosud objevený exemplář měřil na délku 12,8 metru a vážil za živa asi 6,5 tuny. Dále jsme se dozvěděli, že měl výborný čich a zrak a dokázal aktivně vyhledávat potravu. Zaujalo nás, že byl přibližně 2,5krát chytřejší než dnešní krokodýl a vzhledem k silným nohám se pravděpodobně pohyboval na svou velikost velmi rychle, snad až kolem 40 km/h. Neuvěřitelné se nám zdálo, že při běhu dělal kroky dlouhé až 5,6 metru, nebo že síla stisku jeho čelistí byla vzhledem k mohutným úponům pro čelistní svalovinu na lebce zřejmě enormní. Jeho lebka byla velmi pevná a dokázala vydržet obrovské nárazy, které by při souboji lebku i většího soupeře téměř rozdrtily.

Nemohli jsme Rexíkovi být vyrovnaným soupeřem, takže jsme jej v tichosti obešli a zamířili za podstatně menším dinosaurem, jemuž bychom ale zase nestačili rychlostně. Skupinka Velociraptorů postávala pod stromy a čekala na svou kořist. Spatřili jsme jen asi 2 metry dlouhé a kolem 20 kilogramů vážícího dravce, který výškou hřbetu nepřesáhl zhruba 80 cm a dosahoval velikosti statného psa. I tak v nás respekt budily jeho drobné ostré zuby a dráp na noze o délce kolem 6 cm. Nepřekvapilo nás, že Velociraptor pravděpodobně žil a lovil v menších smečkách, zabíjel malé a středně velké obratlovce a mláďata jiných dinosaurů. Přečetli jsme si, že žil asi před 75 - 71 miliony let na území dnešního Mongolska.

Je pravděpodobné, že by Velociraptor v dnešní době mohl být nebezpečný i člověku a tak jsme raději odešli za posledním ještěrem, kterého jsme v dinoparku ještě neviděli. Tím byl Iguanodon, který žil asi před 130 až 120 milióny let v Asii, Evropě a Severní Americe. Dozvěděli jsme se, že to byl velký silný býložravec který se mohl pohybovat po dvou i po čtyřech končetinách. Zuby, které rostly za rohovinou pokrytým zobákem, se podobaly zubům leguána, ale byly mnohem větší a blíže u sebe. Na jeho těle nás zaujaly přední končetiny s poměrně neohebnou dlaní, díky čemuž tři prostřední prsty mohly nést váhu. Palce měly tvar kuželovitých bodců, které trčely směrem od prostředních prstů a napadlo nás, že mohly sloužit k obraně nebo k opatřování potravy. Malíček byl prodloužený a obratný, takže mohl sloužit k manipulaci s předměty. Silné nohy se třemi prsty nám nepřipadly jako vhodné ke běhání, takže Iguanodon rozhodně žádný jogging neprovozoval.

Iguanodon byl tedy posledním dinosaurem, kterého jsme si v plzeňském dinoparku prohlédli. Následně jsme se kolem stánku se zmrzlinou vrátili k bráně, kterou jsme sem vešli a své obutí jsme dále pokládali toliko na území ZOO. O této rozlehlé zoologické zahradě plné živých zvířat pojednává můj další obsáhlý cestopis, tak si jej určitě také vyhledejte a přečtěte.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Plzen_-_dinopark_v_arealu_ZOO/

Historie :

Dinopark v Plzni se stal součástí zoologické zahrady v roce 2003 a turisté jej mohou navštívit vždy od dubna do konce října každého roku. Mohou si zvolit návštěvu celého areálu, obou parků za zvýhodněné vstupné, nebo později ze zoo přejít do dinoparku či naopak. DinoPark přináší na tři desítky převážně druhohorních dinosaurů, řadu z nich pohyblivých a ozvučených, ale také živou borovici wolemii vznešenou, jenž přerostlé ještěrky sama zažila.

DinoPark Zoo Plzeň se od svého založení v roce 2003 stal velmi oblíbeným a vyhledávaným turistickým cílem, jehož branami prošlo již více než tři miliony návštěvníků. Vydejte se i letos na dobrodružnou cestu do druhohor mezi desítky statických i robotnických modelů dinosaurů v životních velikostech s množstvím dalších atrakcí.

Historie čerpána z webu

http://www.dinopark.cz/cz/plzen

Dinopark Plzeň je držitelem turistické známky č.1761.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/dinopark-plzen-c1761