První písemná zpráva o hradě Čachtice pochází z roku 1276, kdy sloužil jako hraniční královská pevnost, ale založen byl pravděpodobně o šestnáct let dříve. Na nejvyšším místě kopce jej nechal kvůli vpádu Tatarů postavit uherský král Bela IV. a tehdy jej tvořil palác a dvě věže. Roku 1299 hrad i s přilehlou osadou Čachtice dobyl Matúš Čák Trenčianský a v roce 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Když Ctibor I. roku 1414 zemřel, majetek po něm zdědil jeho syn Ctibor II. a následně jeho syn, kteří hrad drželi do roku 1434. Právě v té době došlo zřejmě k rozšíření starého hradu o velké nádvoří s gotickou kaplí, obehnání parkánovými zdmi s ochozy a cimbuřím, dále byly vybudovány hospodářské budovy, dílny a vchod ve tvaru tunelu. Hrad se díky narůstání své velikosti začal členit na dolní, střední a horní část.

Hrad Potštejn vybudoval před rokem 1287 Půta z významného západočeského rodu Drslaviců. Jeho potomek Mikuláš se dostal do sporu s králem a tak roku 1339 byl hrad oblehnut, dobyt a rozbořen. V troskách padajícího hradu prý nalezl Mikuláš smrt a Potštejn se pak stal královským majetkem. Po osmi letech, kdy hrad ležel v sutinách, jej král Karel IV. nechal jako významnou pevnost obnovit. Za husitských válek roku 1432, byl Potštejn půl roku neúspěšně obléhán husitským vojskem a vzápětí hrad získali Krušinové z Lichtenburka. Ti jej roku 1454 prodali Jiřímu z Poděbrad, jenž nechal hrad rozšířit, přestavět a ještě tak zesílil jeho opevnění. Dalšími majiteli hradu se pak stal Vilém z Pernštejna, jenž dal hrad opět nákladně přestavět, čímž dostal svoji téměř konečnou podobu. V druhé polovině 16.století Pernštejnové Potštejn kvůli dluhům prodali Hrzánům z Harasova. Nicméně Anna Kateřina Hrzánová se rozmařilým životem zadlužila natolik, že byla roku 1629 nucena hrad prodat nizozemskému šlechtici Kašparu Grambovi.

První zmínka o hradu Lukov byla datována do roku 1332, kdy náležel pánům ze Šternberka, ale archeologické nálezy doložily jeho existenci již v první polovině 13. století. Lukov byl významným sídlem a jeden z jeho vlastníků Matouš ze Šternberka podnikal z hradu loupeživé výpady na Moravu a do Uher. Měl také spory s uherským loupeživým rytířem Bielkem z Kornice, který sídlil na hradě Lednici a tuto situaci dokonce řešili králové Jiří z Poděbrad a Matyáš Korvín v roce 1466. Spory prý dokonce posloužily jako jedna ze záminek vpádu Uhrů do Čech a na Moravu, při němž byl Lukov asi roku 1469 vojskem krále Matyáše dobyt a poškozen.

Hrad Cimburk byl postaven u Koryčan mezi léty 1327 - 1333 Bernardem z Cimburka, který se sem roku 1348 přestěhoval z původního hradu Cimburk nad Městečkem Trnávka. Hrad se stal typickým představitelem architektury první poloviny 14. století, s výraznými prvky francouzského obranného typu. Hrad v roce 1358 koupil moravský markrabě Jan Jindřich, který ho zvelebil. Jeho syn ho o sedmnáct let později zastavil Zikmundu z Letovic a v roce 1398 převedl za půjčku 650 hřiven grošů Čenkovi z Drahotuš. V roce 1407 hrad přepadl a obsadil další zástavní držitel Vok IV. z Holštejna. Po jeho smrti roku 1420 sídlo zdědil stejnojmenný syn.