Na místě zámku v Janovicích u Rýmařova stávala starší tvrz, kterou postavil v letech 1520 až 1530 zástavní pán Petr ze Žerotína. Ten tu býval zřejmě jen občasným hostem, jelikož jeho hlavním sídlem byl zámek v Šumperku. Nevelká stavba sloužila jen ke krátkodobému pobytu a jeho zástavní majitelé neměli zájem o jeho výraznější přestavby. Z této doby se nejspíše zachovala jen část přízemí vpravo od věže. Trvalým místem pobytu držitelů rabštejnsko-janovického panství se stal teprve od roku 1586 za Hoffmannů z Grünbüchlu, kteří tvrz nechali přestavět na renesanční zámek. Volfgang Bedřich měl v úmyslu učinit zámek Janovice svým stálým sídlem, proto mezi lety 1656 a 1658 přibyla k zámku kaple v podobě rondelu a v roce 1663 povolal do Janovic italského stavitele Alexandra Cannevala, který tehdy upravil nynější východní část zámku do barokní podoby.

Miroslavský zámek byl podle pověsti vybudován dcerou českého vévody kněžnou Miroslavou kolem roku 912 původně jako vodní tvrz na malé skále uprostřed bažin. Její potomci údajně v Miroslavi žili až do 12. století. První písemná zmínka o miroslavské vodní tvrzi je však až z roku 1387, kdy panství patřilo starobylému rodu pánů z Myslibořic. Ve 14. století si zde postavili tvrz a ta se poprvé pod označením „hrad neboli tvrz“ připomínala roku 1387, kdy Zikmund a Hartleb z Myslibořic prodali Miroslav Hanušovi staršímu z Hardeggu.

Zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Během Třicetileté války roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a také několikrát vyhořel. Naštěstí byl v dalších letech opravován.V polovině 17. století žil na zámku vedle hejtmana panství i důchodní písař a jeho pomocník, dále obsluha a pomocný personál zámku jako pradlena, chůva, kuchařka, pojezdný, podkoní, vrátný zámku, krejčí a zahradník.

Předchůdcem dnešního zámku Milotice pravděpodobně vodní tvrz, kterou zbudoval Jan z Moravan někdy před rokem 1421, o níž existuje první zmínka o 16 let později. Vladykové z Moravan, kteří náleželi k významným stoupencům husitství, užívali milotické tvrze jako základny pro své kořistnické nájezdy na okolní statky a patrně proto ji silně opevnili. Protože ani po Lipanech loupežná činnost milotických zemanů neustala, podnikli moravští stavové roku 1449 proti tvrzi vojenskou akci a  minimálně šest týdnů ji obléhali a nakonec i dobyta. Poté byla tvrz obnovena a rozšířena o další budovy a čtverhrannou věž, která v renesanci posloužila jako základ jižní nárožní věže a podle ní pak byly přistavěny i zbývající tři. Zdejší majitelé se často v držení panství střídali...

Na místě zámku původně již roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Nový majitel vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Podle popisu z roku 1688 zde byl sklep, kuchyň a v ní pec, dále spižírna a konírna, v patře veliká světnice, kancelář, komora, místnost pro hosty a další, přičemž místnosti v přízemí byly klenuté. Roku 1728 získal renesanční tvrz hrabě Ferdinand Morzin, který ji o deset let později nechal přestavět na barokní zámek s několika křídly. Budovy zámku sloužily jako obydlí úředníků a občasně jako lovecký zámek vrchnosti. Po roce 1945 byl v majetku MNV, dnes je majetkem obce a slouží pro bytové účely.

Předchůdcem zámku v Konici byla středověká tvrz, kterou nechal postavit před rokem 1351 Adam z Konice nebo jeho syn Ješek. Tvrz s přestávkami sloužila jako sídlo vrchnosti až do konce 17. století a vládli na ní páni z Cimburka a poté páni ze Švabenic. Gotická tvrz měla tvar lichoběžníka s palácem při jižní straně a v průběhu let byla několikrát přestavěna. Celá staletí strážila starou obchodní cestu, jenž vedla přes Drahanskou vrchovinu z Moravy do Čech.

Zámek v Potštátu byl postaven v první polovině 17. století na místě starší tvrze. Právě tehdy Podstatský z Prusinovic nechal velkou tvrz z roku 1377 o rozměrech 41 x 42 metrů přestavět, doplnil chybějící křídla a postavil hranolovou věž. Vznikl tak patrový čtyřkřídlý zámek s obdélníkovým nádvořím. Stalo se tak v období, kdy šlechta vyměňovala studené, odlehlé a špatné přístupné hrady za pohodlné zámky. V Potštátu zámek nahradil hrad Puchart, který stával čtyři kilometry od města. Po bitvě na Bílé hoře byl zámek zkonfiskován a věnován nemanželské dceři Rudolfa II. a Kateřiny Stradové, kterou byla Karolina d´Austria. Následujícími vlastníky zámku byl od šedesátých let 17.století rod Walderode, který jej držel spolu s rodem Desfous až do roku 1963. Na přelomu 17. - 18. století byly barokně upraveny interiéry a v jižním křídle vznikla štuková výzdoba s kartušemi rodových znaků.

Menší renesančně–barokní zámek Bohutice stojí ve stejnojmenné obci jihovýchodně od Moravského Krumlova. První zmínka o vsi Bohuticích je v zakládací listině louckého kláštera z roku 1253. Zdejší tvrz založili vladykové z Mukoděl na konci 15. století; možná tak učinil Jiří Kusý z Mukoděl, který je doložen jako držitel bohutického léna r. 1485. První výslovná zmínka o tvrzi pochází z r. 1535, kdy Jan z Lipé předal tvrz a ves Bohutice a další čtyři vsi právě vladykům z Mukoděl. Nejspíše na sklonku 16. století přestavěli Mukodělští tvrz na renesanční zámek. R. 1619 vypálili Bohutice Dampierrovi vojáci. R. 1624 získali zámek znojemští jezuité, kteří jej v polovině 18. století rozšířili v barokním slohu. 

Předchůdcem dnešního zámku v Osvračíně byla tvrz, kterou si nechali postavit v 16. století Kočovští z Kočova, majitelé nedalekého středověkého hradu, který nesplňoval nároky na pohodlné bydlení šlechty. Po smrti Jiřího z Kočova připadl Osvračín jeho sestře, Anně provdané Černínové, čím se obec dostala do majetku Černínů. O založení osvračínského zámku se patrně zasloužil František Josef Černín, vášnivý sběratel starožitností a lovec zvěře. Měl mimořádnou smečku loveckých psů a možná i proto nechali Černínové roku 1720 přestavět tvrz v Osvračíně na lovecký zámeček a vybudovat barokní zahrady s mnoha kamenickými prvky. Už tehdy měl zámek i park dnešní půdorys. V roce 1734 se Černínové dostali do vážných finančních potíží, protože rozpůjčovali císaři Leopoldovi I. peníze, ale zpátky už nic nedostali. 

Zámek Valeč postavil před rokem 1534 Smil Osovský z Doubravice, který zdejší panství získal o tři roky dříve od Jana z Pernštejna a po něm jej zdědil jeho syn Burian. Dalšími majiteli byli od roku 1567 Vanečtí z Jemničky, za nichž nejspíš došlo k dalšímu zvelebování zámku. O zámek přišli po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 a po třicetileté válce jej vlastnili Březničtí z Náchoda. Do dnešní podoby byl zámek přestavěn v roce 1712. Nic netrvá věčně a tak i sláva a důležitost zámku Valeč skončila v roce 1785, kdy patřil rodině Hessů. Tehdy byl upraven na kanceláře, byty úředníků a lihovar a těmto účelům sloužil zámek i v dalších stoletích. Po 1. světové válce koupil zámek pan Jaroslav Odehnal, legionář a starosta Sokola v Hrotovicích. V období komunismu ve druhé polovině 20. století nedošlo k žádné změně k lepšímu, spíše naopak.