Nádražní budova s názvem Oslo West Station (Vestbanestasjon) byla na břehu zálivu Pipervika postavena v 19. století podle návrhu architekta Georga Bulla v tehdy módním italském stylu z omítnutého cihelného zdiva. V letech 1872 až 1980 se jednalo o konečnou stanice Drammen Line, dokud nebylo otevřeno metro. Až do jeho uzavření to bylo hlavní nádraží pro vlaky na Sørland Line, Drammen Line a Vestfold Line. V roce 1921 proběhla rekonstrukce a o rok později společnost Narvesen otevřela na nádraží dva kiosky. V zimě roku 1942 byla část stanice poničena a nádraží muselo být na čtyři měsíce uzavřeno. Svému účelu stanice sloužila až do roku 1989, kdy byla veškerá doprava přesunuta na nové hlavní nádraží v Oslu. V roce 2005 zde bylo otevřeno Centrum Nobelovy ceny míru za účasti norského krále Haralda V. a jeho rodiny. 

Muzeum časopisu Čtyřlístek bylo otevřeno roku 2011 v nevyužívaných půdních prostorách dokeského městského kulturního střediska a o osm let později bylo přestěhováno na zámek. Expozice je věnována vývoji komiksu od autora Jaroslava Němečka a návštěvníci se zde dozví, jak populární kreslené příběhy vlastně vznikly či jak se takový komiks vlastně tvoří. Raritou muzea je mimo jiné i to, že se zde můžete setkat se všemi postavičkami v téměř životní velikosti, nahlédnete do Fifinčiny kuchyně či spatříte Myšpulínovy vynálezy. V muzeu je i místo na hraní, kreslení, prostor pro besedy, přednášky, minivýstavy. Zajímavostí je, že se městečko Doksy stalo předobrazem čtyřlístkových Třeskoprsk.

Muzeum v Novém Hrozenkově bylo zřízeno z iniciativy výtvarníka Karla Langra v roce 1977 jako Památník Antonína Strnadla, jenž měl v této chalupě v letech 1935 a 1936 ateliér.  Budova č. p. 451 je charakteristickou valašskou roubenou stavbou z roku 1835. Jeho vzácné dokumentační kresby jsou základem další expozice, která pojednává o salašnictví. Tento horský pastevecký chov ovcí charakteristický pro Valašsko je zde prezentován starobylým a mnohdy unikátním salašnickým náčiním. Poslední expoziční místnost je věnována zakladateli muzea, výtvarníkovi Karlu Langerovi a jeho výtvarným dílům. Půdní prostory památníku slouží v letní sezóně jako galerie regionálního umění.

Na Masarykově náměstí v Pelhřimově stojí dům s číslem 10, nazvaný podle měšťana Kryštofa Šrejnara. Původně na jeho místě stála starší zástavba, zbořená v polovině 16. století v souvislosti se stavbou zámku, ale když ztratil svou rezidenční funkci, nebyl již důvod zde nechávat volný prostor. Dům byl vystavěn v roce 1614 v pozdně renesančním slohu. V polovině 80. let 20. století se v domě nacházely expozice okresního muzea, ale sbírky byly přestěhovány do zámku a Šrejnarův dům obsadilo informační centrum. Dále se zde v přízemí nachází Síň Lipských, jejíž expozice byly věnovány slavné rodině, která na náměstí provozovala cukrárnu. V suterénu domu pak odvážní turisté mohou vstoupit do pekla a vyzkoušet, jaké je to být v pekelném kotli, nebo jak se spí na Záhořově loži. Ti odvážnější mohou okusit Luciferův trůn a pro nejstatečnější je zde pekelná váha, která hned napoví, jak velký hříšník jste.

Budova sboru, ve které dnes sídlí Památník Jana Amose Komenského, je součástí areálu bývalého bratrského sboru ve Fulneku. Ten zde vznikl v roce 1484. Při modlitebně existovala svobodná bratrská škola, zahrada, patrně i hřbitov a obydlí správce. Dnešní podoba je výsledkem mnoha stavebních úprav. V letech 1618-1621 byl správcem místního sboru Jan Amos Komenský a s jeho odchodem v roce 1621 zanikl i sbor. V druhé polovině 17. století ztratil kostel svůj účel a stal se sýpkou a dokonce i panskou jízdárnou. V roce 1691 objekt zakoupil fulnecký měšťan Eliáš Knurr, který ve své závěti z roku 1699 stanovil, aby byl objekt upraven jako špitál pro šest chudých starců. Expozice v Památníku se poprvé realizovala v roce 1954, v roce 1957 byla rozšířena na celou budovu a v roce 1967 byla stará expozice nahrazena novějším provedením dle téhož libreta. Podruhé byla otevřena nová expozice v roce 1970 a potřetí v roce 1992 ke 400. výročí narození J. A. Komenského. V roce 2020 proběhla kompletní generální rekonstrukce objektu a v následujícím roce započala instalace nové stálé expozice.

Rodný dům Františka Palackého v Hodslavicích byl postaven v roce 1796 jeho otcem Jiřím, který zde zřídil evangelickou školu, v níž sám vyučoval a jenž zde působila do roku 1829. František Palacký se narodil 14. června 1798 a již od mládí projevoval velké nadání, rád četl a byl nejlepším žákem otcovy školy. Od roku 1807 navštěvoval zámeckou školu osvícené hraběnky Marie Walburgy Truchsess-Zeil v nedalekém Kuníně. Palacký v roce 1809 odešel studovat na Slovensko, nejprve na latinské gymnázium do Trenčína a poté od roku 1812 na evangelické lyceum v Bratislavě. Palacký studia nedokončil a univerzitního vzdělání se mu už ani později nedostalo. Roku 1823 odešel do Prahy, kde jej Josef Dobrovský získal pro práci historika a v hlavním města zůstal již natrvalo. Seznámil se s řadou vynikajících českých vlastenců a vědců, například Josefem Jungmannem, Václavem Hankou a dalšími. 

Galerie a muzeum M. D. Rettigové byla v budově špýcharu na severní straně Zámeckého dvora otevřena 25. 6. 2010 v rámci pátého ročníku ART sympozia. Má lehce lichoběžníkový půdorys, tři podlaží a je kryt sedlovou střechou s jednoduchými cihelnými štíty.  Vnitřní konstrukci špýcharu tvoří trámové stropy, nesené podélnými průběžnými trámy, z nichž některé jsou zdobené jednoduchou řezbou. Špýchar prošel na přelomu let 2009 a 2010 rozsáhlou rekonstrukcí. Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích. Česká buditelka a spisovatelka,autorka básní, divadelních her a krátkých próz je dodnes známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. 

Jurkovičova vila byla postavena roku 1906 v secesním slohu a byl to vůbec první dům v této části Brna. Ve stejném roce uspořádal Dušan Jurkovič ve vile výstavu Výstava architektury a uměleckého průmyslu. Hlavním exponátem byla sama vila, která spojila jedinečným způsobem prvky britské a vídeňské moderny s folklórními inspiracemi, a její interiér, zejména patrová schodišťová hala. Jurkovičova rodina se do vily nastěhovala záhy po ukončení výstavy a žila zde do roku 1919. Po připojení Žabovřesek k Brnu roku 1919 patřila vila k nejmodernějším stavbám ve městě, přesto tehdy Jurkovič vilu i s pozemky prodal a přestěhoval se s rodinou do Bratislavy. Do konce třicátých let dvacátého století se majitelé vily neustále měnili, přičemž od roku 1938 do 2006 ji pak vlastnila rodina Švancarova.

Portmoneum je dům v Litomyšli, v němž sídlí Museum Josefa Váchala. Původně šlo o dům úředníka a místního sběratele umění Josefa Portmana, který byl přítelem grafika a spisovatele Josefa Váchala. Roku 1920 si jej pozval do Litomyšle, aby mu dům vyzdobil. Ten rád vyhověl a postupně až do roku 1924 jej vymaloval svým osobitým stylem. Jeho nástěnné malby mají poměrně složitou strukturu, která odráží Váchalovo vidění světa. Dům sám pak ve svém Krvavém románu srovnal s pražským Rudolfinem a nazval jej Portmoneum, sídlo hraběte Portmona. Váchalo dílo ale postupem času chátralo, zvláště se na stavu domu podepsal požár v 70. letech a až roku 1990 se jej rozhodl zachránit Ladislav Horáček, majitel nově založeného nakladatelství Paseka.

Johann Gregor Mendel se narodil 20. července 1822 v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích a uměl německý i český jazyk. Po absolvování základní školy v Hynčicích navštěvoval mladý Johann piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Olomouci a právě zde se poprvé setkal s výzkumem šlechtění zvířat a rostlin. V roce 1843 přišel do augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor.