Smetanovy sady byly v okolí Uničovského a Olomouckého rybníka založeny někdy okolo roku 1900. Hlavní dominantou sadů je krásná novorenesanční budova litovelského gymnázia z roku 1904. Kolem gymnázia se v parku nacházejí další drobné stavby, třeba altánek z 20. století nebo pomník prvního českého litovelského starosty Václava Sochy z roku 1932. Parkem protéká také jedno z šesti ramen řeky Moravy zvané Nečíz. Sady byly 9. června 2004 vážně poškozeny tornádem. Po nákladné rekonstrukci byly opět v roce 2007 otevřeny pro veřejnost. V parku se pro děti nacházejí dvě dětská hřiště. Velkou část Smetanových sadů, parku přiléhajícímu k centru města, zaujímají dva rybníky. Uničovský, který dřív nesl název Český a Olomoucký, dřív Německý. Stáří rybníků je podstatně vyšší než parku.

Studenterlunden je název parku v historickém centru norského města Oslo, obklopeném čtyřmi ulicemi Karl Johans gate, Stortingsgata, Frederiks gate a Roald Amundsens gate. Park byl založen roku 1837 a ihned se stal oblíbeným místem pro setkávaní studentů. Během švédsko-norského studentského setkání v roce 1852 se v parku konala velká recepce a při této příležitosti byl pojmenován Studenterlunden. Roku 1864 byla postavena restaurace Fritzners Pavillon a následně vznikl první hudební pavilon, který roku 1920 nahradila zděna stavba od architektů Chr Morgenstierna a Arneho Eideho, v němž se konaly koncerty i během druhé světové války. V roce 1888 park získalo město, které o 11 let později nechalo na jeho okraji postavit Národní divadlo se sochami Bjørnstjerne Bjørnsona a Henrika Ibsena před vchodem. 

Geopark ve Vítkově byl slavnostně otevřen v roce 2019 a od té doby se stal oblíbeným místem pro setkávání místních obyvatel. Děti si sem chodí hrát, pořádají se zde různé společenské akce a to nejen proto, že se park nachází hned za kulturním domem. Celkem malý areál všechny návštěvníky seznamuje s deseti druhy hornin, které sem byly dovezeny z různých koutů Severní a Jižní Moravy. Najdete zde například žulu z šumperského Plutonu, sádrovec z Kobeřic, rulu, břidlici z Nízkého Jeseníku, mramor z Hrubého Jeseníku, mramor z Hrubého Jeseníku, dolomit z Moravského krasu, čedič z lávového proudu sopky Velký Roudný či moravskou drobu z oblasti Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny.

Děkanská zahrada byla v centru Pelhřimova založena okolo roku 1603 a náležela zdejší faře. Kněží zde pěstovali vše potřebné do své kuchyně, včetně zeleniny, bylinek či ovocných stromů. V dějinách zahrada prošla několika těžkými obdobími a zpustlou ji ve třicátých letech 20. století obnovil děkan F. B. Vaněk, který si zde nechal postavit malý domek, v němž rád pobýval a psal své články a kázání. Vlastenecký kněz zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Dachau a když jeho domek shořel, zůstala z něj jen část adaptovaná jako altánek. V něm se dnes nachází malá expozice o životě a díle člověka, který zahradu přebudoval na krásný městský park, sloužící lidem k odpočinku a relaxaci. Park je volně přístupný, do altánu je možné nahlédnout vždy během otevírací doby muzea Vysočiny, do kterého stačí zajít a požádat o průvodce.

Dnešní park Na hradbách byl v Kouřimi založen v roce 1914, ale již od poloviny 16. století byly prostory mezi vnitřním a vnějším pásmem hradeb pronajímány městem ke zřizování zahrad, které měly převážně užitkovou funkci. Tak byl položen základ ozelenění hradebního pásu, který je ve městě dodnes zřejmě patrný. Park ve své dnešní podobě byl založen počátkem 30. let minulého století z iniciativy tehdejší Občanské záložny. Dodnes je zajímavý svou výsadbou vysoce hodnotných dřevin. V prostorách parku se zachoval vnější hradební pás s částečně zřícenou hradební věží. V průběhu celé historie městský veřejný prostor, jehož je park součástí, fungoval jako místo k setkávání obyvatel na mnoha úrovních, jako shromaždiště. Odborníci se zmínili, že podle rukopisu je pravděpodobně autorem našeho parku zahradní architekt František Josef Thomayer. 

Park Patriotů na okraji města Svitavy tvoří přechodovou zónu mezi obytnou zástavbou a volnou přírodou. Parkem protéká Ostrý potok, který se rozvodňuje v přilehlém Vodárenském lese a po celý rok poskytuje velmi čistou vodu. Z tohoto území vede široká síť cyklostezek, která vás bezpečně zavede do okolní přírody a sousedních obcí. Park Patriotů je prostorově členěn za použití přírodních prvků. Součástí parku je nejvyšší hora ve městě - kopec Patriotů (453 m.n.m.). Na podzim roku 2014 byla otevřena geologická expozice v parku Patriotů ve Svitavách. Seznamuje návštěvníky s horninami místního regionu a okolí. Obsahuje 10 horninových bloků s popisnými cedulkami a naučnou tabuli, která přibližuje geologické poměry Svitavska.

Tatobitská lípa je památný strom rostoucím na prahu krásného Českého Ráje v obci Tatobity. Lípa stojí u silnice směrem na Žernov, naproti domu s číslem popisným 86. I když se jí přezdívá tisíciletá, strom je o několik století mladší. Lípa se objevuje v mnoha povídkách, básních, písních a stala se nedílnou součástí historie Tatobit, dokonce bychom ji našli na obecním znaku a vlajce. V roce 1923 byla kolem lípy vybudována podezdívka a oplocení spolkem Svoboda a v prostorné dutině stála lavička. Dokonce se do jejích útrob dalo vcházet schodištěm. V padesátých letech dvacátého století se při bouři odlomila polovina stromu a zbylo torzo, které místní řemeslník Josef Jaček zpevnil obručemi. Další sanace pak byla provedena roku 1995. Zřejmě jí to prospělo, neboť se po dvaceti letech stala vítězkou celostátní ankety o stromu roku. A v roce 2016 se mezi evropskými stromy umístila na druhém místě, což byl velký úspěch.