Goticko - renesanční tvrz v obci Bošovice stávala snad již roku 1298, kdy je připomínán Petr z Bošovic, ale první spolehlivá zmínka o stavbě ze dřeva a hlíny pochází až z roku 1398, kdy byla ve vlastnictví pánů z Kunštátu. O deset let později byla opuštěná poté, co ji během válek mezi markrabaty zničili patrně přívrženci markraběte Jošta. Následně v letech 1415 - 1419 proběhla na příkaz Jimrama z Doubravice výstavba nové tvrze z kamene a cihel. V průběhu husitských válek budova změnila majitele, tehdy ji získal Jan Zajíc a nový pán nechal tvrz rozšířit. Vznikla nová věž a sousední jednoposchoďový palác o dvou světnicích nahoře v poschodí a dvou v přízemí, který se dochoval do dneších dob. Tvrz odděloval od terénu a blízkého dvorce hluboký a široký příkop, který ji obemykal ze všech stran. 

Tvrz Dřevčice se poprvé připomíná roku 1364 jako majetek litomyšlského biskupa. Jako biskupský majetek byla na konci 14. století násilně zabrána, avšak po zásahu Václava IV. se opět vrátila do držení biskupa Mikuláše, který zde také roku 1397 zemřel. Od počátku 15. století byla zastavována drobné šlechtě, zejména Vrábským z Vrábí, a její stav se pozvolna zhoršoval. Roku 1584 prodal Hynek Vrábský Dřevčice císaři Rudolfovi II. jako budoucí součást sousedního brandýského panství. Roku 1630 vyhořela, byla však ještě opravena a zanedlouho poté přestavěna na sýpku. Dnešní využití tvrze se soustřeďuje na pořádání nejrůznějších akcí, od historických slavností, přes akce pro uzavřené společnosti až po svatby v autentickém, ranně středověkém, historickém prostředí.

O vesnici Skrbeň je první písemná zmínka již z roku 1178, kdy se zde připomíná vladyka Sedlek. Středověká tvrz vznikla na místě vladyckého sídla, které se uvádí již v roce 1379. Jednalo se o v jádru renesanční tvrz, kterou obýval rod Skrbeňských z Hříště. Jeden z členů rodu si vzal za ženu Elišku z Petřvaldu. Erby obou těchto šlechticů můžeme dodnes nalézt na portále, kterým se do objektu tvrze vstupuje.c - ve stříbrném poli černý kůl, erb Elišky z Petřvaldu - páv. Tvrz je jednopatrový objekt krytý vysokou valbovou střechou. Pozoruhodné jsou zejména zachovalé architektonické detaily jako renesanční okna, portál s erby majitelů nebo prosté renesanční schodiště v hale přízemí. Nad portálem je umístěn pískovcový erb s olomouckou orlicí a letopočtem 1689. 

Obec Unčovice, nacházející se nedaleko města Litovel, má na svém území památku ze 14.století. Jedná se o tvrz, kterou nechala pravděpodobně vystavět Judita z Vildenberka. Ta vesnici vlastnila od roku 1348 a po ní její syn Ješek z Lipé a Pirkenštejna a jeho potomci až do roku 1447. Husitské války tvrz přečkala v dobrém stavu, neboť v té době patřila Hynku Ptáčkovi z Pirkenštejna, který byl přívržencem kališníků. Naopak pohromou pro tvrz byly česko-uherské války, kdy byla roku 1467 zpustošena a v troskách ležela ještě roku 1491. Před rokem 1499 ji nechala Markéta z Vranova obnovit a v podstatě do dnešní goticko-renesanční podoby ji zformovali mezi lety 1499 a 1546 Hanuš Haugvic z Biskupic a jeho syn Václav. Renesanční úpravy pokračovaly i po roce 1546, kdy je tvrz od Haugviců koupilo město Olomouc.

První zmínka o tvrzi v Třebotově pochází z roku 1374, kdy ji vlastnil pražský měšťan Henslin. Od roku patřila pánům z Valdeka, kteří počátkem 15. století starou tvrz přestavěli na vodní a ve 40. letech šestnáctého století koupil ves s tvrzí měšťan Nového Města pražského Matouš Hovorčovický. V jižním křídle býval tehdy malý pivovar. Roku 1615 tvrz získal Jan starší Ledčanský z Popic, kterému byla o sedm let později zkonfiskována za účast na stavovském povstání a tak ji získal Václav z Fliessenbachu. V roce 1630 ji koupil Zbraslavský klášter, kterému pak ves i statek patřily až do zrušení kláštera roku 1785, kdy sloužila jako fara místním farářům.

Fara vznikla z původní tvrze ze 14.století. Samotná vesnice však existovala již od roku 1131, kdy zde sídlil rod z Choliny, který tu vlastnil opevněný dvorec. Nejslavnějším z rodu byl ve 13. století jistý Adam z Choliny, který měl založit hrad Grünberk, dnešní Stražisko v údolí Romže na Konicku a též tvrz v samotné Konici, po které se později tituloval. V roce 1376 jeho syn Sulík z Konice Cholinu prodal Bohušovi ze Slavoňova. Později zde byl pánem jistý Martin z Choliny spolu se sestrou Markétou a po jeho smrti připadl opevněný dvorec markraběti Joštovi, který jej roku 1382 věnoval Hereši z Krakovce.

Obec Puclice je položena v mělkém údolí mezi Staňkovem a Horšovským Týnem. Z hlavní plzeňské silnice je přístupná silnicí ze Staňkova, Křenov nebo ze Semošic. Nejstarší historické zmínky o Puclicích pocházejí z roku 1379, kdy byla ves součástí panství nedalekého hrádku Lacemboku u Krchleb. Tvrz, jejímž stavebníkem byl patrně Bušek z rodu Bohuchvaldů z Hrádku, zde vznikla nejspíše na přelomu 14. a 15. století. K radikální přestavbě staré, z větší části dřevěné tvrze, dochází za Šlovických ze Šlovic, patrně v průběhu poslední třetiny 15.století. Šlovičtí zemané obývali tvrz přestavěnou na renezanční rezidenci téměř do konce 17.století, kdy ji kupuje Jaroslav Hora z Ocelovic. Ten přestavěl objekt na barokní zámeček.

Nejstarší doložené zprávy o vsi a zároveň o tvrzi ve Lštění pocházejí z roku 1362, kdy je držel Půta ze Lštění. Další zprávy jsou až z roku 1513, kdy Jan Bohuchval z Hrádku držel vedle hrádeckého zboží s připojenou Horní Kamenicí i statek Lštění, na jehož tvrzi bydlel. V roce 1521 získala tvrz a další majetek Janova sestra Eliška z Hrádku, která se před rokem 1528 provdala za Diviše Černína z Chudenic, přičemž za Černínů došlo pravděpodobně k renesanční přestavbě zdejší tvrze. Od Černínů koupil Lštění s příslušenstvím někdy po roce 1593 Václav mladší Koc z Dobrše, který už v roce 1603 postoupil celý statek městu Domažlicím za 15 600 kop grošů míšeňských.

Renesanční tvrz v Letohradu byla poprvé zmiňovaná v roce 1361, kdy je uváděn Ivan z Orlice Někdy během 15. století se majitelem orlického statku stal rod Strachotů z Kralovic, původem ze středních Čech a drželi jej po několik generací až do roku 1565. Dalšími obyvateli orlického zámku byli Sudové z Řeneč, původem z Táborska, kteří se dostali na Orlici pravděpodobně sňatkem a následnou koupí statku v roce 1565. Sudové z Řeneč se nějakým způsobem zapojili do povstání proti králi v roce 1618 a po prohraném boji byli pokutováni. Poněvadž však neměli v té době dostatek finančních prostředků, byla jejich pokuta zaplacena až v další generaci.