Rok založení mlýna, kterému se říkalo Siedlerův, není přesně znám. První zpráva o něm pochází z roku 1875, kdy byl mlýn již v provozu, ovšem na starších mapách ze 30. až 40. let 19. století nebyl zakreslen. Okolo roku 1930 byl do mlýna nainstalován naftový motor, který mlýnské zařízení roztáčel v době, kdy nefoukal vítr. Další zmínka z roku 1955 již hovoří o jeho špatném stavu, neboť se po druhé světové válce ocitl ve vojenském prostoru. Mlýn naštěstí přežil působení československé a později i sovětské armády, což lze považovat za zázrak, protože dalších 24 větřáků na území vojenského prostoru Libavá se stalo po roce 1948 cvičným střeleckým terčem a dnes po nich není ani stopy.

Větrný mlýn v Jalubí stál již v roce 1840, ale první doložená zpráva pochází z kupní smlouvy z roku 1879, kdy bylo vloženo vlastnické právo pro Bartoloměje Laika. Jednalo se o 11 metrů vysokou stavbu s vnějším průměrem 7,5 metru, což dokládá zeměměřičský zákres z roku 1899. Mezi občany se traduje, že mlýn za druhé světové války poničila bomba a následně byl zbourán a rozebrán na stavbu rodinných domků. Ve skutečnosti byl mlýn  zbourán již v roce 1938, což dokládá i zápis v pozemkové knize. V době bombardování německé kolony ruskými letadly již mlýn neexistoval.

Větrný mlýn holandského typu byl na plochém návrší u osady Švrčov postaven roku 1865 vodním mlynářem Nekostou proto, že vodní mlýny na potoce Říka pro nedostatek vody často stály. Větrák měl průměr sedm metrů a výšku devět metrů, ale již roku1890 byl provoz mlýna zastaven kvůli nevhodným větrům. Od roku 1879 byl mlýn v držení rodiny Vodičků, kteří zde vydrželi až do roku 1948. Ještě po II. světové válce měl mlýn větrné kolo, ale za vlády komunistů, kteří drobným mlynářům nepřáli, začal rychle chátrat a v šedesátých letech 20. století z něj zbyly jen obvodové zdi. V tomto stavu jej koupil inženýr a architekt Žalud, který zdi opravil a nahoře doplnil atypickou dřevěnou nástavbou. Uvnitř si objekt upravil pro rekreaci, tudíž nemá žádnou mlecí technologii a je nepřístupný.

Datum vzniku mlýna holandského typu není známý, uvádí se první polovina 19. století, případně rok 1865. Každopádně mlýn mlel naposled v roce 1902 a v roce 1932 již neměl perutě. Je trvale obydlen, takže po ukončení provozu nepustl. Mlýn, který původně ležel stranou vesnice, stojí dnes uprostřed zástavby. Jeho poloha na skalním prahu znamená, že z vesnice je dobře viditelný a tvoří její dominantu.

Jak větrný mlýn u obce Nové Dvory nedaleko Bílovce vznikl není zatím známo. Podle jedné teorie stával od roku 1878 v pět kilometrů vzdáleném Leskovci a v roce 1910 byl rozebrán a přenesen na dnešní místo. Větřáky se tehdy často stěhovaly, když majitel mlýn prodal, nebo se pro něj našlo vhodnější místo. Když se jednalo o malou vzdálenost, tak byl sochory zvednut na dřevěné válce, které byly položeny na masivní dubové fošny a po nich byl pomocí koní posouván.

Větrný mlýn v Partutovicích byl postaven v roce 1837 z několika jiných starších mlýnů, což dokládá letopočet 1783 na jednom z trámů uvnitř mlýna. Staviteli a prvními majiteli byli manželé Muckovi, kteří mleli mouku, ječmennou krupici a šrotovali kroupy. Po nich mlýn vlastnili pět let manželé Šindlerovi. Roku 1894 koupil mlýn bývalý krajánek Benedikt Maršálek, který měl sedm dětí.

Větrný mlýn  obci Jednov byl postaven v roce 1842 mlynářem Ignácem Zápařkou a jisté je, že roku 1875 byl již v provozu. Roku 1931 ulomila křídla při vichřici a tak mlynářka Františka Hoffmannová požádala o příspěvek na opravu. Podivili jsme se tomu, že žádost musela podat ještě jednou a teprve roku 1933 příspěvek dostala. Protože však dostala pouze 100,- kč, mlýn prodala a tehdy přestal sloužit svému původnímu účelu.