Židovský hřbitov ve Valašském Meziříčí se nachází v areálu městského hřbitova na Masarykově ulici ve Valašském Meziříčí. Vznikl v roce 1870 a pohřbívalo se na něm až do začátku druhé světové války. Roku 1939 mohli pozůstalí na hřbitově napočítat 150 až 200 náhrobních kamenů, ale o 16 let později byla ale většina stél zničena místními občany a dochovalo se pouze 17 náhrobních kamenů. Ke hřbitovu vede chodník, který je zakončen ve tvaru Davidovy hvězdy. V jeho těsné blízkosti se nachází rozsáhlý německý vojenský hřbitov, který byl vybudován v roce 2001. Poblíž se nachází také mramorový památník 205 tureckým vojákům, kteří byli zabiti během první světové války. Nedaleko je také hřbitovní márnice.

Původní starobylý židovský hřbitov se v Brně nacházel naproti paláce Padowetz, hluboko pod úrovní nynějšího vlakového nádraží a kolejiště tramvají. V roce 1454 byli Židé králem Ladislavem Pohrobkem z města vyhnáni a hřbitov, kam pohřbívali své mrtvé, byl rozbořen a zničen. Zpět do Brna se Židé mohli vrátit teprve po revolučních událostech v roce 1848, kdy jim bylo umožněno volně se stěhovat. Aby mohli pečovat o své zemřelé, bylo jedním z jejich prvních počinů ustanovení svatého spolku Chevra kadiša. Neměli v Brně vlastní hřbitov, takže své mrtvé museli pohřbívat v okolních židovských obcích nebo tam, kam zemřelý příslušel. Netrpělivě proto čekali na souhlas ke zřízení pohřebiště, synagogy a jmenování vlastního rabína. 

Židovský hřbitov ve Velkých Karlovicích vznikl roku 1887 v místní části Jezerné a do dnešních dnů se na něm dochovalo několik desítek náhrobků, mezi nimi i hrob Salomona Reicha, majitele místních skláren a někdejšího starosty obce. Na karlovickém hřbitově bývali pohřbívání židé místní, ale také pocházející z okolí a dokonce i z 20 kilometrů vzdálené obce Hovězí. Posledním pohřbeným byl v roce 1938 Alois Weis. Na hřbitově stávala márnice, kterou za druhé světové války podpálili fašisté. V roce 2000 začala hřbitov opravovat Židovská obec z Ostravy. Bylo sem převezeno i několik pomníků z rušeného židovského hřbitova v Rožnově pod Radhoštěm. Nevelký hřbitov je ohrazen dřevěným plotem s brankou, označenou Davidovou hvězdou ze stejného materiálu.

Symbolický hřbitov horolezců se nachází na žlutě značené turistické cestě mezi Lázněmi Sedmihorky a Hrubou Skálou, bezprostředně pod Mariánskou vyhlídkou a nápad na jeho zřízení nosil v hlavě průkopnický horolezec Valerián Rišík Karoušek celá šedesátá léta. Myšlenka však nestihl uvést do reality, protože spolu s dalšími kolegy zahynul v lavině pod peruánským Huascaránem, což paradoxně přineslo impuls k realizaci symbolického hřbitova. Pro vybudování památníku byl tehdy vybrán zcela pustý, obtížně přístupný a náletovými dřevinami zarostlý, skalní amfiteátr pod severovýchodní stěnou Nekonečné věže. Návrh byl koncipován jako místo pro vzpomínku přátel a příbuzných, a k uctění památky horolezců, jimž mnohdy lavina a ledovcové trhliny ani nedopřály vlastní hrob.

Židovský hřbitov byl v Horní Cerekvi založen v 17. století poblíž silnice do Pelhřimova a jeho užívání skončilo roku 1942. Kromě místních obyvatel zde bylo v letech 1916 – 1917 pohřbeno pět haličských uprchlíků. Roku 1939 tu byla pohřbena svobodná podnikatelka Irma Sommerová a zřejmě jako poslední tu byl v září 1942 pohřben soukromník z Markvarce Hynek Spiegel, který zemřel ve věku 86 let. V minulosti byl areál o rozloze 927 metrů čtverečních často devastován. Dochovalo se přibližně 180 náhrobků z období od 18. do 20. století. V severním rohu hřbitova, vedle vstupní branky byla v letech 1999 – 2001 zrekonstruována márnice a vozovna se strmou jehlancovou střechou, poté byla opravena také ohradní zeď a náhrobky. Hřbitov spadá do majetku Židovské obce v Praze, která jej spravuje prostřednictvím firmy Matana.

Židovský hřbitov v Kouřimi vznikl roku 1904 v zadní části křesťanského hřbitova, na kterém se pohřbívalo již od druhé poloviny 19. století. Na rozloze 2455 m² se dochovalo 23 novodobých náhrobků a všechny pocházejí z první poloviny 20. století, neboť se zde pohřbívalo pouze do roku 1939. Obřadní síň je nevyužitá, volná plocha židovského hřbitova slouží jako urnový háj křesťanského hřbitova.

Pietně upravené místo bývalého židovského hřbitova se nachází těsně za městem, u silnice směrem na Koclířov. Byli zde pochováni židé, kteří se ve Svitavách objevili už ve 14. století, ale teprve v polovině 19. století se ve městě začali usazovat ve větším počtu. Roku 1888 byla ve Svitavách ustavena Židovská náboženská obec, jenž patřila k nejmladším na Moravě a o čtyři roky později byl na Olomoucké ulici zřízen židovský hřbitov s márnicí, který obíhala mohutná cihlová zeď. Osud více než 160 svitavských Židů byl v době holocaustu definitivně zpečetěn a opuštěný a nacisty zdemolovaný hřbitov chátral a pustl. Po druhé světové válce Židovská náboženská obec sice požádala o vrácení pozemků hřbitova, ale pozemek byl předán do vlastnictví Východočeských energetických závodů, které zde postavily bytový dům. Náhrobky byly částečně využívány jako stavební materiál a zbylé části pomníků se bez ladu povalovaly na místě zarostlého hřbitova.

Židovský hřbitov byl založen v první polovině 17. století na okraji městečka Koryčany, ve stráni při rokli nad ulicí Cihelny. Pro svou špatnou přístupnost vedla původně příjezdová cesta průchodem a branou v domě čp. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou. Hřbitov má nepravidelný tvar o rozměrech 100 x 40 metrů a při vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níž dnes zbyly jen stopy. Hřbitov býval obehnán asi 120 cm vysokou zdí z kamenných kvádrů, jež byly vždy zhruba po 4 metrech zpevněny zděnými pilíři a koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Ohradní zeď je na jižní straně z části pobořena, v severní části chybí úplně. Dolní třetina pohřebiště je dnes dokonce částečně ohrazena ostnatým drátem pro pastvu ovcí. 

V Jevíčku se židovské obyvatelstvo pochovávalo nejprve v sousedství ghetta na valech pod Chornickou alias Židovskou bránou na vnější straně městských hradeb. Užíván byl v letech 1630-1836 a po založení nového hřbitova sloužil jako sad. Zajímavé bylo, že dochované náhrobky z té doby byly na nový hřbitov odvezeny až za nacistické okupace. Nový hřbitov o ploše 7.795 m2 byl založen roku 1836 za městem při silnici do Zadního Arnoštova. Poslední pohřeb proběhl roku 1942, za druhé světové války byl velmi zdevastován nacisty.

Židovský hřbitov v Luži byl založen údajně v polovině 17. století asi 1300 m severovýchodně od náměstí, daleko od nejbližších domů. Původně se v blízkosti hřbitova nacházelo popravčí místo. Takto nedůstojná místa jsou pro židovské hřbitovy typická, vrchnost prodávala Židům pro takováto pietní místa nejméně vhodné pozemky. V roce 1785 měl hřbitov rozlohu asi 1630 m2 a pohřbívalo se zde až do 2. světové války.