Moravská Třebová byla od roku 1916 sídlem farní obce Německé evangelické církve. Scházeli se v modlitebně v Brněnská 14, která jim ale již ve dvacátých letech byla těsná. Roku 1926 získala farní obec stavební parcelu na ulici Svitavská, dlouho jí však chyběly finanční prostředky pro stavbu kostela. Kostel i fara byly postaveny až po připojení Moravské Třebové k Německé říši, v letech 1938-1939, především díky příspěvku spolku Gustava Adolfa. Stavba byla slavnostně zahájena 14. června 1938, 17. července položen základní kámen a 17. září 1939 slavnostně vysvěcen a pojmenován "Kostel Gustava Adolfa". Od roku 1948 užívá kostel a faru sbor Českobratrské církve evangelické.

Na Křížovém vrchu u Moravské Třebové nejprve kolem roku 1500 vznikl hřbitov, který nahradil starší pohřebiště uvnitř města. Současně se založením hřbitova začal být budován dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže, jenž byl dokončen někdy před rokem 1505, jelikož tímto letopočtem jsou datovány zvony v sanktusníku. Roku 1575 byla při úpatí kopce postavena renesanční brána a kryté Schody mrtvých. V letech 1602-1604 nechal majitel panství Ladislav Velen ze Žerotína kostel výrazně přestavět či spíše znovu vystavět, tentokrát již ve zděné podobě. Dokončení stavby do roku 1640 datuje hlavní portál v jižním průčelí s erbem Moravské Třebové a erby Ladislava Velena ze Žerotína a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Po roce 1653 byl kostel i s kaplí opraven. 

Kostel sv. Jakuba v Koclířově, od roku 1843 nazýván také sv. Filomeny, je poprvé zmiňován jako farní roku 1344. Další zpráva pochází z roku 1748 a oznamuje špatný stav střechy, ale již o 15 let později byl velmi špatný technický stav celého kostela. Opraven byl až roku 1766, o tři roky později byl rozšířen přestavbou v barokním stavebním stylu a v roce 1771 ke kostelu přibyla současná věž. Od roku 1839 byl farářem v Koclířově Antonín Kukla, který mj. založil klášter na kopci nad Koclířovem. Měl ve veliké úctě mučednici svatou Filoménu, na kterou se roku 1843 rozšířilo zasvěcení svatostánku. Roku 1844 se zmíněný farář zřítil i s prohnilou kazatelnou dolů a tak musela být vyrobena nová kazatelna. Roku 1845 byl postaven nový kůr a byly na něj přeneseny varhany, jež byly v roce 1878 opravovány. 

Původ kostela sv. Bartoloměje v obci Dřevčice sahá do 11. – 12. století, kdy byl vystavěn ve stylu románském, ale první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1384. V pozdějších letech byla na jižní straně kostela přistavěna raně gotická část se čtvercovým presbyteriem a zvětšena kostelní loď. Během třicetileté války byl kostel vypálen, ale i po opravě nebyl jeho stav dobrý. Při rekonstrukci kostela v druhé polovině 18. století byl vystavěn nový presbytář. Tehdy byl ale také na severní straně ubourán původní románský kostel. V průběhu 20. století kostel zchátral a byla narušena i jeho statika. I když byla v devadesátých letech 20. století opravena střecha, na celkovou rekonstrukci kostel stále čeká. 

Historie chvalského kostela sv. Ludmily sahá do roku 1660, kdy jezuité – tehdejší majitelé tvrze, dvora a dalšího majetku ve Chvalech – vystavěli kapli sv. Anny, které přiléhala k tvrzi. Původní zámecká kaple sv. Anny byla tvořena čtyřbokým presbytářem a lodí. V letech 1793-1794 byla provedena přestavba, kdy ke kapli se přistavěla současná loď a ta původní se stala presbytářem. Současně byl vybudován chór s varhanami. V nové chrámové lodi byly zřízeny 3 oltáře – hlavní sv. Ludmily (obraz na hlavním oltáři od V. Kandlera pochází až z roku 1880), po straně vlevo sv. Jana Nepomuckého a vpravo sv. Václava. V roce 1825 byla k průčelí kostela přistavěna zvonová věž v novorománském slohu.

Pražský kostel sv. Bartoloměje v městské čtvrti Kyje založil biskup Jan II. z Dražic, který zde působil v letech 1226-1236. Dokladem toho je doložený nápis v presbytáři kostela: „Fundator huius ecclessiae Johannes Pragensis episcopus“, čili „tento kostel založil pražský biskup Jan“. Možné ale je, že zakladatelem byl až jeho následovník, Jan III. z Dražic. Kostel samotný je pak každopádně zmiňován až roku 1306. V kostele později sloužil arcibiskup Jan z Jenštejna i jeho generální vikář, Johann z Pomuku, pozdější světec Jan Nepomucký. Na počátku 17. století byla přistavěna sakristie a k věži přibyla malá předsíňka. Barokního mobiliáře se kostel dočkal až v 17. a 18. století. Původní středověká okna byla zazděna a byla proražena nová, v barokním slohu.

Kostel sv. Václava stojí v těsném sousedství letohradského zámku. V letech 1680 - 1685 ho nechal vybudovat majitel zdejšího panství Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic jako zámeckou kapli ve stylu italského baroka. Do kostela se vstupuje pěti vchody, které tvoří nejstarší soubor vyřezávaných dveří v Pardubickém kraji, přičemž tři z nich vedou do lodi kostela. Stavba se připisuje italskému mistru staviteli Antoniu Demaggio. Objekt byl posvěcen roku 1681 biskupem královéhradeckým Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. V kostele má hrobku i jeho zakladatel Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic a byli tam pohřbíváni i někteří další majitelé kyšperského panství. V 21. století kostel prošel několika rekonstrukcemi a získal novou bělostnou fasádu.

Kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě byl postaven nejspíše ve 13. století, podrobnosti o jeho vzniku se nezachovaly, ví se však, že byl založen současně s městem. Dostavba kostela se podařila v 1. polovině 14. století za Karla Plichty ze Žerotína. Při velkém požáru roku 1461 shořela polovina města i s chrámem – z kostela zůstala stát jen jižní věž a část jižní lodi. Vysokomýtští začali hned se stavbou nového chrámu. Po roce 1500 už stály předsíně západního a severního vchodu. Klenutí je z roku 1525, podélná osa měří 53 m, trojlodí 23 m, výška klenby je 21,30 m a věže mají pět pater vysokých 67 m. Bohužel roku 1774 došlo opět k požáru, při kterém vyhořela velká část města a ani kostel nezůstal ušetřen.

Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven roku 1543 mistrem Blažejem z Litomyšle. Původně hřbitovní kostel byl postaven na bývalé kněžské zahradě, dnes jsou zde Jungmannovy sady. Roku 1592 byl kostel prodloužen mistrem Třebkou. Výrazný štít stavby se sochami a štukovými postavami vytvořil pardubický sochař B. Vlček. Po třicetileté válce byl kostel opraven a barokně upraven, znovu roku 1769. U kostela bývala zvonice z počátku 17. století, zbořena roku 1842. Poslední větší úprava kostela byla provedena po zrušení hřbitova v letech 1903 - 1911, hřbitovní zeď byla zbořena při sadové úpravě roku 1906. Od roku 1958 je kostel chráněnou památkou ČR.

Po skončení první světové války a vzniku Československého státu byla založena nová církev, vyznávající Husovo učení. Brzy byla Církev československá husitská druhou nejpočetnější církev ve státě a oblast okolo Vysokého Mýta nebyla výjimkou. S přibývajícím počtem věřících bylo potřeba řešit výstavbu vlastního svatostánku, kteří se v letech 1920 - 1924 scházeli v nepoužívaném utrakvistickém kostele Nejsvětější Trojice a po jeho uzavření v modlitebně Českobratrské církve evangelické. Již v roce 1927, na základě příslibu státní dotace na výstavbu sborů CČS, začala rada starších hledat vhodné místo pro stavbu vlastního kostela, pro nedostatek finančních prostředků však byla výstavba sboru dočasně pozastavena. Po dlouhých jednáních v roce 1932 městská rada přidělila církvi pozemek v Masarykových sadech.